Kapitalismus nebo komunismus? Demokracie!

Marxovo učení je nereálné, odporuje lidské přirozenosti a nutně končí brutalitou s masovými vraždami. Dobře to vystihl v knize Farma zvířat George Orwell, kdy kapitalistické farmáře vyměnila daleko krutější komunistická prasata.

Takto začíná Jan Ziegler svou úvahu o komunismu a kapitalismu. Ono to však přeci jenom není zdaleka tak jasné, jak se na první pohled zdá. A zejména, soubojem tak zvaného komunismu (či jeho „nižšího“ stadia socialismu) s kapitalismem se zejména vyznačovali nejhorlivější zastánci komunismu. Tím vznikl dojem, alespoň v našich zeměpisných šířkách, že kapitalismus je společenské uspořádání ekonomické nerovnosti, zatímco komunismus zabezpečí rozdělování podle „potřeb“. A tím se vytratilo něco velmi důležitého. Ekonomický systém byl ztotožněn s politickým uspořádáním a vytratilo se z tohoto srovnávání jedno velmi důležité slůvko – DEMOKRACIE. Podívejme se proto na definici tohoto slova ve wikipedii.

Demokracie (řecky Δημοκρατία, doslovně „vláda lidu“)^[1] je forma vlády, v níž o výkonu státní (obecní, krajské atd.) moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Způsob, jak občané své mínění v demokratickém státě uplatňují, určuje ústava. Prvotní formou demokracie byla přímá demokracie, kde občané hlasováním rozhodují o jednotlivých otázkách (zákonech, rozhodnutích, rozpočtech atd.), dále je zastupitelská či nepřímá, kde k tomu zmocňují své zastupitele (poslance atd.), nebo kombinovaná, kde se užívají oba postupy. V přímé demokracii se zpravidla rozhoduje referendy, v nepřímé volbami. Přímá demokracie v čisté podobě se užívá v menších společenstvích (spolky, samosprávy, družstva atd.), v žádném státě se nepoužívá.

Mnoho set let dříve, než se ekonomika společnosti posunula do stavu tak zvaného „kapitalismu“ – podle Karla Marxe a Bedřicha Engelse – vznikala na půdě antického Řecka vláda založená na tomto principu. Demokracie je tedy společenské uspořádání, které jakoby „prochází“ dějinami až do současnosti. S pojmem demokracie je spojena další zásadní věc, kterou lze pozorovat v současných demokraciích – tou věcí je svoboda slova. To, že si můžeme říkat, co si myslíme bez obav z toho, že za to budeme trestáni (pokud nepropagujeme nenávist jakéhokoli druhu a pak bychom se mohli dostat do potíží).

A ještě jeden zásadní rozpor v argumentaci Zieglera. Marx a Engels ve své teorii společenského vývoje pojem „demokracie“ naprosto ignorovali. Od společnosti „prvobytně pospolné“ následoval „feudalismus“, pak „kapitalismus“ a pak přijde „komunismus“ – ráj na Zemi, a tento ráj nastane v nejvyspělejších ekonomikách světa. Demokracie tam chybí! A navíc, komunistické ideologie se chytil Vladimír Iljič Lenin a svou představu komunismu „zrealizoval“ na troskách carského Ruska, v němž panovala až do jeho rozkladu tvrdá diktatura cara a jeho aparátu. A zejména Leninova „inspirace“ řešení problémů silou doplněná stalinistickou hrůzovládou, pak dokonala své.

Vrátíme-li se tedy k meritu věci – společnost se dlouhým vývojem dostala do stadia demokracie alespoň na části současného světa. Jinak například čínští komunisté si na rozdíl od těch ruských uvědomili, že chtějí – li se udržet u moci, potřebují kapitalismus jako sůl a svou ekonomiku tak i proměnili. Ostatně, i Lenin o tom uvažoval, ale zemřel a Stalin byl jiného názoru.

Závěr: Komunismus a kapitalismus jsou nálepky, které se hodí maximálně k popisu toho, jak funguje reálná ekonomika versus myšlenky Marxe a Engelse. Vláda ve společnosti může být založena na demokracii a všeobecném hlasovacím právu. A na tom, zda ti, co jsou momentálně u moci, výsledky hlasování respektují. Pak tu máme demokracii. A ta nepotřebuje řádné „přílepky“ typu „socialistická“ nebo „liberální“.