Kauza Mlejnek odkrývá velké slabiny stávající vlády |

Sdílet článek:

Nejen politici, ale i nejvyšší státní úředníci ukazují zásadní neznalosti v zákonech a bezpečnostní problematice. Kauza kolem ředitele ÚZSI Petra Mlejnka nutí vládu přijímat rozhodnutí, která jsou jen dočasná a do budoucna pro reputaci koalice devastující.

Média mají v poslední době místo okurkové sezóny docela obstojné žně. O ty se postaral ministr vnitra Rakušan a nový ředitel civilní rozvědky ÚZSI Petr Mlejnek.

Celá kauza je jedno velké představení zvláštních až bizarních vyjádření, o nichž můžeme jenom doufat, že vznikla nějakým nedorozuměním nebo omylem.

Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a bezpečnostní způsobilosti, se připravoval od roku 2003 a je účinný od 1. ledna 2006. Od začátku účinnosti tohoto zákona mají zpravodajské služby (podle § 140) v provádění úkonů a vydávání osvědčení pro své zaměstnance a příslušníky „postavení úřadu“. Jinými slovy jsou samy sobě ředitelem NBÚ, čili autoritou, která provádí a vydává osvědčení. To by měli vědět například i bývalí ředitelé ÚZSI, kteří v té době sloužili. V pochybnostech o serióznosti prověření ředitele služby vlastními podřízenými neobstojí ani nápad bývalého ředitele Petra Zemana (a dalších), že může takovou prověrku provést BIS nebo Vojenské zpravodajství. Takovou možnost zákon nepřipouští a prověrka by neměla žádnou právní relevanci. Navíc, jak třeba v rozhovoru navrhoval bývalý ředitel ÚZSI pan Randák, premiér Fiala nemůže pověřit BIS prověrkou Petra Mlejnka. Úkoly podle zákona č. 153/94 Sb., o zpravodajských službách, může uložit pouze celá vláda svým usnesením. Ale ne v oblasti vydání osvědčení, tam je autoritou NBÚ nebo zpravodajské služby v případě svých příslušníků a zaměstnanců, jak je uvedeno výše.

Pokud pan Rakušan říká, že pan Mlejnek má navíc prověrku NATO SECRET, což jak tvrdí, je něco navíc, tak je potřeba konstatovat, že fakticky je navíc pouze žádost na NBÚ o vydání tohoto certifikátu. Nejedná se o žádnou extra prověrku, ale pouze o vydání certifikátu jiného znění, který je – vzhledem k navzájem uznávaným bezpečnostním standardům zemí NATO – ekvivalentem našeho osvědčení na stupeň TAJNÉ. A tento certifikát obdrží každý vlastníkpříslušného národního osvědčení.

Že zpravodajské služby prověřují všechny žadatele pro stupeň TAJNÉ je jen velmi často opakovanou nepřesností. Zákon říká, že NBÚ může požádat zpravodajské služby o provedení šetření. V případě prověrky na stupeň TAJNÉ se takové šetření vztahuje pouze na žadatele a osoby žijící ve společné domácnosti. V případě pana Mlejnka se tak nestalo. Alespoň podle dostupných informací. Záleží ale na rozhodnutí NBÚ, zda vůbec a případně kterou zpravodajskou službu o šetření požádá.

Petr Mlejnek nedisponuje základním předpokladem pro výkon funkce ředitele zpravodajské služby, protože nemá požadované osvědčení na stupeň PŘÍSNĚ TAJNÉ. Jakmile příslušníci služby začnou prověřovat aktivity osob, žijících ve společné domácnosti pana ředitele Mlejnka (tj. například paní Mlejnkovou), tak jistě získají informace o spojení s panem Vokálem a vynášením informací z policejních spisů. A bezpochyby začnou řešit, zda toto spojení má souvislost s tím, že se v kauze Dozimetr hovořilo o panu Mlejnkovi jako „Plukovníkovi“, který donášel Rédlovi citlivé informace.Zatímco bez spojení se společností Dyn Tedespaní Mlejnkové se informace o poskytování informací panem Mlejnkem panu Rédloviz policejního prostředí jevila jako nesmyslná, v tomto spojení má úplně jinou validitu. Prověřování může trvat mnoho měsíců. Po zákonné lhůtě (která může být ještě prodlužována správním přerušením řízení) je možné ještě minimálně dvakrát celou dobu prověrky prodloužit. To s nadsázkou vydrží panu Mlejnkovi na jeho pětileté funkční období, resp. určitě na dnes již necelé čtyřleté působení stávající vlády.

Další ránu důvěryhodnosti rozhodnutí vlády v této kauze dala vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která negativně reagovala na tvrzení premiéra Fialy, že vláda dostala informaci o pozitivní roli pana Mlejnka při objasňování kauzy Dozimetr. Informovala, že pan Mlejnek při vyšetřování kauzy Dozimetr nijak nepomohl.

Pan Mlejnek je sice nominant pana Rakušana (a možná pana Bartoška), problém má ale celá vláda. Ta totiž nominaci pana Mlejnka projednala, a tak nese plnou politickou odpovědnost. Ministr Rakušan zamlčel vládě již před projednáváním jmenování ředitele Mlejnka jeho styky s Rédlem, vláda jmenovala do funkce osobu bez splnění zákonem stanovených předpokladů a jak se ukazuje, Mlejnkova pozitivní úloha v případě kauzy Dozimetr taky asi není úplně pravda. A je otázkou, kdo všechno podal ministru Rakušanovi reference o vhodnosti pana Mlejnka na pozici ředitele ÚZSI.

Ať je pravda jakákoliv, pan Mlejnek udělal stávající vládě velký problém, který nemá mnoho řešení. Za stávající situace se jeví jeho osobní rezignace velmi vhodným řešením. Zachová si tím zbytek lidské důstojnosti a vládě ponechá možnost dále fungovat bez dramatických změn. Reputaci si může vylepšit žádostí na NBÚ o prověrku na PŘÍSNĚ TAJNÉ. Vládě už ale reputaci nevylepší. Zbaví ji však extrémního břemene. A možná, že tím částečně naplní přání premiéra, aby zpravodajské služby byly důvěryhodné.