Kauza Pfizergate: Ursula Von der Leyenová lže a mlží

Ursula von der Leyenová se opět ocitla v epicentru ostře sledované aféry známé jako “Pfizergate”. Během vystoupení před poslanci Evropského parlamentu 7. července byla šéfka Evropské komise dotazována na svou osobní roli při vyjednávání bezprecedentního kontraktu na vakcíny proti covidu-19 s firmou Pfizer v hodnotě desítek miliard eur. Místo jasných odpovědí však von der Leyen podle kritiků předvedla ukázkovou snahu odvést pozornost, když zcela vynechala zmínku o klíčovém verdiktu Soudního dvora Evropské unie, který by mohl pro celou aféru znamenat zásadní zlom.Tento rozsudek, vydaný v červnu, konstatoval, že Evropská komise nelegálně odmítla zveřejnit obsah textových zpráv, které si von der Leyenová vyměňovala přímo s generálním ředitelem Pfizeru Albertem Bourlou. Soud jednoznačně označil postup Komise za porušení pravidel transparentnosti stanovených evropskou legislativou. Přesto však předsedkyně Komise při veřejném slyšení tuto skutečnost vůbec nezmínila, což vyvolalo vlnu rozhořčení nejen mezi europoslanci, ale i mezi novináři sledujícími kauzu.

Podle článku zveřejněného na serveru The European Conservative se poslanci cítili záměrně obcházeni a klíčová fakta zatajována.

V kontrastu s tím její kolegové z Komise i někteří spojenci z frakce Evropské lidové strany usilovně hájili její jednání, přičemž argumentovali mimořádnou krizovou situací během pandemie a naléhavostí rychlého uzavření kontraktů. Opozice ovšem tvrdí, že ani pandemie není omluvou pro flagrantní porušování pravidel přístupu k informacím a uzavírání smluv v neprůhledném režimu. Podle kritiků je celá kauza důkazem, že nejvyšší vedení EU si přisvojilo právo jednat mimo demokratické kontrolní mechanismy, přičemž se v očích veřejnosti tvářilo jako garant otevřenosti.

Značný rozruch vzbudilo i rozhodnutí Evropského parlamentu pověřit speciální vyšetřovací výbor, který by se měl podrobně zabývat nejen okolnostmi sms komunikace, ale i širšími souvislostmi procesu vyjednávání megakontraktu s Pfizerem. Zástupci konzervativních a euroskeptických frakcí dokonce naznačili, že pokud se prokáže vědomé obcházení pravidel, mohla by být na místě otázka politické odpovědnosti až po rezignaci předsedkyně Komise.

„To, že Ursula von der Leyenová zcela ignoruje rozsudek Soudního dvora EU, je nejen vrcholem arogance, ale i potvrzením, že její politický instinkt velí stále mlžit a doufat, že skandál vyšumí. Opak je ale pravdou. Toto může být začátek jejího politického konce,“ komentoval situaci německý europoslanec z frakce AfD.

Podle řady komentátorů je nyní klíčové, aby Evropský parlament a evropská média nepolevily v tlaku na objasnění všech aspektů “Pfizergate”. Jak upozorňuje The European Conservative, právě otevřenost a ochota čelit nepříjemným otázkám je jediným způsobem, jak obnovit důvěru veřejnosti: „Von der Leyenová se může snažit, jak chce, vyhýbat odpovědnosti, ale realita je taková, že soudní rozsudek existuje a její odmítnutí o něm hovořit ji staví do stále nevýhodnější pozice.“

Skandál, který začal jako spor o textové zprávy, se tak postupně mění v test samotných principů evropské demokracie.

European Conservative