Kde končí naše peníze? Tentokrát o základkách

Začala jsem šetřením na vysokých školách a teď musím být objektivní a napsat i o ZŠ, protože i tam tečou peníze proudem. Na každé dítě ve velkých školách dává stát kolem 100 000 Kč ročně. Ovšem u malých škol je to na jedno dítě až čtyřikrát více.

V Česku tvoří čtvrtinu všech základních škol tzv. malotřídky, tedy školy do 50 žáků. Celkem je jich 1 083, což je sice největší podíl z celkového počtu škol, ale jejich počet za posledních deset let klesl. V letošním roce je v tuzemsku celkem 4 276 základních škol, které navštěvuje 1 000 346 žáků. Vyplývá to z dat, která ČTK poskytlo Ministerstvo školství.

Počet škol do 50 žáků se postupně snižuje – zatímco ve školním roce 2014/2015 jich bylo 1 216, v loňském roce už jen 1 128. Druhou nejpočetnější skupinu (22,4 %) tvoří školy s počtem žáků mezi 101 a 250. Velkých škol nad 500 dětí je zhruba 14,7 %, přičemž gigantů s více než 1 000 žáky máme v Česku pouze 17. Na vysoký počet škol má vliv i rozdrobenost našich obcí, kterých je zhruba 6 250.

Počet dětí klesá, počet učitelů stoupá Počet dětí na ZŠ letos meziročně mírně poklesl o 7 432 žáků. Přesto se počet žáků drží nad milionem, což je hranice, která byla poprvé překonána teprve loni. Pro srovnání: před deseti lety (2013/2014) se na českých základkách učilo jen 827 654 dětí.

Počet učitelů naopak meziročně vzrostl. Za první tři čtvrtletí letošního roku se počet celých úvazků zvýšil o 3 %. V regionálním školství je tak v přepočtu na plné úvazky zaměstnáno přes 157 tisíc učitelů.

Dalším důvodem, proč učitelů přibývá, zatímco dětí ne, je takzvaná inkluze. Dříve existoval systém praktických (zvláštních) škol, kde se dětem se specifickými potřebami věnovali odborníci tempem, které jim vyhovovalo. Dnes se snažíme mít všechny v jedné třídě. Výsledek? Učitel místo výkladu řeší individuální plány, asistenti mu pobíhají po třídě a ti nadaní nebo prostě „zdraví“ žáci jsou neustále brzděni, protože se musí čekat na nejpomalejší článek řetězu. Je to drahé, neefektivní a ve výsledku to neprospívá ani jedné straně. Místo abychom dětem dopřáli klid na učení v prostředí, které jim rozumí, mícháme hrušky s jablky a tváříme se, že je to pokrok.

Nemusíte být génius, abyste pochopili, že čím menší škola, tím větší náklady. Stejně tak je snadné si spočítat, že když ubývá žáků, nemělo by učitelů přibývat. Jsou to jednoduché kupecké počty: méně dětí rovná se méně učitelů. Kdysi bylo v jedné třídě i 30 žáků a učitelé nás zvládli naučit i vychovat. Sem tam to sice zaskřípalo, ale stěžovat si doma kvůli jednomu pohlavku nemělo cenu. Máma by jen řekla: „Zlobila jsi, tak ti ještě přidám.“

Malé školy jsou z ekonomického pohledu neefektivní. Dříve na takové „školičce“ stačil pan řídící a učitel a zvládli všechny předměty. Dnes je doba jiná a musíme se k tomu postavit čelem. Jediný způsob, jak ušetřit, je zrušit tyto maličké školy a děti svážet do těch velkých školními autobusy. Vím, rodičům se to nebude líbit, ale takový je život. Nejsme v komunismu, kde je zdánlivě všechno pro všechny a zadarmo.