Kdo skutečně zasahuje do evropské demokracie?

LAUREN SMITHOVÁ

Žádná zahraniční mocnost nezasahovala do polských prezidentských voleb tak okatě jako Evropská komise.

Zvolení Karola Nawrockého novým polským prezidentem tento týden muselo vyvolat rozruch v médiích i v politických kruzích. Předvídatelně se objevily výkřiky o „zahraničním vměšování“, protože zvítězil pravicově populistický kandidát.

Podle bruselského amerického novináře Davea Keatinga to byl americký prezident Donald Trump, kdo pomohl Nawrockému k vítězství v rámci amerického plánu na „změnu režimu v Evropě“. Vychází přitom ze skutečnosti, že Trump Nawrockého otevřeně podporoval.

Nawrockého kampaň podpořila minulý týden na konferenci CPAC v Polsku jménem Trumpovy administrativy americká ministryně vnitřní bezpečnosti Kristi Noemová. Keating poukazuje na to, že dříve bylo „neslýchané, aby úřadující člen americké vlády vedl kampaň pro opoziční osobnost v údajně spojenecké vládě“.

Spojené státy samozřejmě nejsou jedinou zahraniční mocností, která má zájem na novém polském prezidentovi. Pokud však angažovanost Washingtonu vyvolala pozdvižení, nebylo to nic ve srovnání s manipulováním, které přicházelo z míst Polsku mnohem bližších. Již před volbami totiž vyšlo najevo, že šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová sama zasahovala do voleb, když se snažila chránit volební šance Nawrockého probruselského soupeře Rafała Trzaskowského – který byl přirozeně favorizovaným kandidátem polského premiéra Donalda Tuska.

Von der Leyenová údajně odložila oznámení několika klíčových rozhodnutí EU – včetně nových klimatických cílů, obchodních jednání s Ukrajinou a obchodní dohody mezi EU a Mercosurem – protože věděla, že budou v Polsku obzvláště citlivá. Rozhodla se také veřejně nezpochybňovat Tuskův nesouhlas se závazným paktem EU o migraci a azylu v naději, že se po volbách přizpůsobí.

EU se do voleb ve svých členských státech neostýchá vměšovat. Začátkem tohoto roku bývalý komisař EU Thierry Breton ve francouzské televizi otevřeně přiznal, že za zrušením rumunských prezidentských voleb v prosinci loňského roku stojí Brusel. Rumunský nejvyšší soud zabránil druhému kolu hlasování údajně kvůli obavám, že vedoucí kandidát – radikální pravicový euroskeptik Călin Georgescu – byl kompromitován ruským zasahováním a ovlivňováním. Volby byly zastaveny a Georgescuovi byla podle Bretona na základě rozhodnutí EU zakázána účast. Jako by toto ohromující přiznání nebylo dost špatné, Breton se dále chlubil, že „jsme to udělali v Rumunsku a zřejmě to uděláme i v Německu, bude-li to nutné“.

Breton tím jasně narážel na raketový vzestup Alternativy pro Německo (AfD) v Německu. V době jeho komentáře zbýval do německých spolkových voleb pouhý měsíc – a pravicově-populistická AfD byla v průzkumech na druhém místě. Po únorových volbách zůstala AfD druhou největší stranou, která byla v každém případě odstavena od moci důsledně protidemokratickým „firewallem“. Ale pravděpodobně kdyby strana v průzkumech před volbami táhla za jeden provaz, evropské elity by neváhaly volby zastavit nebo učinit kroky, které by AfD zabránily v účasti ve volbách. V současnosti se zdá, že německý stát stojí na pokraji úplného zákazu strany.

V rámci podobného škrcení nepohodlné opozice byl v dubnu naservírována předsedkyni parlamentní frakce Rassemblement National (RN) Marine Le Penové pokuta ve výši 3,5 milionu eur. Stalo se tak v návaznosti na její proces před francouzským soudem, který ji na začátku tohoto roku shledal vinnou ze zneužití peněz Evropského parlamentu k financování domácí činnosti její strany.

Tato praxe je samozřejmě nezákonná, ale podle všeho je běžná i pro mnoho dalších stran v Bruselu, proto se nelze zbavit dojmu, že rozsudek byl politicky motivovaný. Cílem odsouzení bylo zakázat Le Penové kandidovat v příštích prezidentských volbách ve Francii v roce 2027.

V Maďarsku, které je jedním z největších trnů v oku EU, Brusel rovněž podnikl kroky k ovlivnění demokratického procesu. Německý europoslanec Manfred Weber, vedoucí středopravicové frakce Evropské lidové strany (EPP) v Evropském parlamentu, dal jasně najevo, že evropský establishment sází na to, že maďarská opozice v nadcházejících volbách v roce 2026 sesadí současného premiéra Viktora Orbána. Ve svém projevu na plenárním zasedání ve Štrasburku v říjnu 2024 Weber sebevědomě prohlásil, že „tak jako se Tuskovi podařilo porazit Kaczyńského“ v polských parlamentních volbách v roce 2023, „tak Péter Magyar porazí Viktora Orbána; Péter Magyar je budoucnost“.

A pokud se Magyarovi nepodaří Orbána v roce 2026 porazit? Brusel může klidně zdvojnásobit své úsilí. Během maďarských voleb v roce 2022 byla EU ostře obviňována, že se snaží ovlivnit výsledek nepřímými prostředky – zejména prostřednictvím štědrého financování nevládních organizací, mediálních platforem a aktivistických sítí nepřátelských vládě Fideszu.

The Hungarian Conservative tehdy informoval, že skupiny jako Akce pro demokracii sypaly do Maďarska prostředky v neúspěšné snaze vyvolat změnu režimu. Navzdory tomu všemu Orbán nakonec zvítězil.

Tento druh strategie se institucionalizoval prostřednictvím mechanismů, jako je zákon o digitálních službách (DSA) a tzv. evropský štít demokracie – oba jsou sice rámovány jako nástroje na ochranu demokracie, ale v praxi umožňují Bruselu kontrolovat projevy, marginalizovat nesouhlasná média a ospravedlňovat selektivní nátlak na vlády, které se vzpírají jeho agendě. Cílem již není pouze podpora opozičních stran, ale přetvoření celého politického hřiště tak, aby zajistilo jejich vítězství.

Tento druh zasahování se odehrává na celém kontinentu. Zpráva MCC Brusel z počátku tohoto roku s názvem Propagandistická mašinérie EU: Jak EU financuje nevládní organizace, aby propagovala sama sebe, odhalila, jak zhoubné jsou pokusy EU o kontrolu politického narativu. Evropská komise v tichosti financuje ekosystém nevládních organizací a think-tanků napříč celým blokem, aby prosazovala svou vlastní ideologickou agendu – často k tomu využívá peníze daňových poplatníků. Tyto organizace agresivně prosazují probruselské narativy a zároveň podkopávají konzervativní, populistické a euroskeptické strany v členských státech. Iniciativy jako projekt RevivEU, jehož cílem je „bojovat proti euroskeptickému narativu prosazovanému autokratickými elitami“ v celé Evropě, a přímé dotace federalistickým mládežnickým hnutím, jako jsou Mladí evropští federalisté, jsou jen hrstkou příkladů uvedených v mrazivé zprávě.

To vše zapadá do známého schématu – když nemůžeš porazit populisty, zakaž je. Nebo jim alespoň téměř znemožni další existenci. Ať už jde o Bretoncovy úvahy o tom, které evropské volby sabotovat příště, nebo o Bruselské pumpování peněz do propagandistických nevládních organizací, poselství evropské vládnoucí třídy je zcela jasné: některé politické názory jsou přijatelnější než jiné. A kdykoli se „špatný“ kandidát byť jen přiblíží k vítězství ve volbách, EU bez skrupulí převálcuje demokracii, aby posílila svou ideologickou hegemonii.

europeanconservative.com

(15 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...