Když generál narazí na rubání: Ostravská lekce z reality

Když generál narazí na rubání: Ostravská lekce z reality

Tak jsem sledovala ten cirkus v Ostravě a musím říct, že lepší komedii nevymyslí ani v Národním. Náš pan prezident, vždycky tak vyžehlený a klidný, dorazil mezi horníky. Asi si myslel, že mu tam rozvinou červený koberec až k šachtě, on pronese pár těch svých moudrostí o hodnotách a všichni budeme dojatě slzet.

Jenže v Ostravě, přátelé, tam se na „hodnoty“ z monitorů nehraje. Tam se hraje na to, co máš v rukách a co máš v srdci. A Petr Pavel tam se svým projevem narazil jako kosa na kámen – nebo spíš jako gumový projektil na pořádnou vrstvu černého uhlí.

Ten pískot byl tak hlasitý, že musel být slyšet i na Hradčanech! Představte si to: on mluví, snaží se vypadat státnicky, a ti chlapi, co mají v dlaních víc mozolů, než on má v projevu odstavců, mu jasně ukázali, co si o tom jeho „klidu a řádu“ myslí. Jako by jim někdo do obýváku vlezl v zablácených botách a začal je poučovat o hygieně.

A pak přišla ta nejlepší část. Na scénu nastoupili Aleš Juchelka a Filip Turek. A co se nestalo? Najednou byl klid? Ne, najednou byl potlesk! To musela být pro hradní partu rána na solar. Juchelka, ten to tam zná, mluví s nimi normálně, a Turek? Ten prostě řekne věci tak, jak jsou, bez těch pražských kudrlinek.

Ta ironie je prostě k sežrání. Prezident, který se tváří jako sjednotitel, vyvolá v Ostravě takovou alergickou reakci, že by se z toho i lékárník opotil. Zatímco „rebelové“ tam sklízejí ovace jako rockové hvězdy.

Závěr je jasný: Můžeš mít na sobě sebelepší oblek a mluvit jako z partesu, ale když lidem nerozumíš a oni cítí, že s nimi jen hraješ divadlo, tak tě v Ostravě prostě vypískají. A já se jim, upřímně, vůbec nedivím. Horník si totiž pro ostré slovo do kapsy nejde – a tentokrát jich bylo plné náměstí.

Pavel a Turek