MARIAN KECHLIBAR
Milí čtenáři, minulý článek o tom, jak americká akademická sféra “filtruje” ty nejkonformnější kandidáty na učitelské pozice, se dá docela pěkně doplnit následujícím příběhem z University of California (UC).
Kalifornská univerzita se roku 2020 rozhodla zrušit povinné přijímací testy (SAT/ACT), a to zejména pod tlakem aktivistů, kteří tvrdili, že takové přijímačky znevýhodňují černochy a Hispánce. Roku 2021 pak tuto politiku ještě přitvrdila, od té doby se k hodnotám testů nepřihlíží ani tehdy, pokud je uchazeč podstoupí dobrovolně. Místo toho je přijímací proces “holistický”: eseje, posuzování mimoškolních aktivit, známky ze střední školy a obecný dojem, který uchazeč udělá. Jinými slovy, extrémně měkké parametry, kterými lze protlačit právě ty jedince, které tam z nějakých ideologických důvodů mít chcete.
O několik let později vydává senát UC San Diego varovnou až poplašnou zprávu (PDF zde): kvalita nových studentů drasticky poklesla. Už dříve bylo potřeba mít doučovací hodiny (remedial classes) pro nováčky, kteří nezvládali některé oblasti středoškolské matematiky, ale v posledních pěti letech razantně přibylo i studentů, kteří nezvládají učivo základní školy. Zhruba osmina nových studentů musí být doučována i triviálním matematickým znalostem a mnozí dělají chyby i v naprosto elementární aritmetice.
Pro srovnání, za předešlých, neprogresivních dob, kdy se ty přijímačky dělaly, potřebovalo pomocné doučovací hodiny matematiky jen zhruba 1 procento nastupujících studentů.
No, co k tomu říci? Tady je krásně vidět, že to ustupování aktivistům má vážné následky.
Americké univerzity se pohybují na vysoce konkurenčním trhu, protože i v USA už porodnost dost poklesla a kohorty mladých lidí nastupujících na vysoké školy se brzy začnou zmenšovat. Už jenom to samo o sobě znamená, že některé ty školy časem zaniknou, protože jednoduše nebudou mít koho učit.
Připustit v takové situaci pokles hodnoty vlastního diplomu je riskantní. Americké školné je obvykle dost vysoké a dá se ospravedlnit jedině tím, že s příslušným diplomem v kapse pak získáte lepší, lukrativnější pracovní místo, kde si ty peníze pohodlně vyděláte zpět. Pokud ale zaměstnavatelé dojdou k názoru, že diplom z nějaké univerzity nemá žádnou hodnotu, začnou mít osmnáctiletí uchazeči důvod se této škole vyhýbat – zejména ti chytřejší, kteří mají šanci se dostat na výběrovější a méně “inkluzivní” školu. Tím hrozí vznik začarovaného kruhu, při kterém dotyčná instituce dál klesá ke dnu a nakonec nebude mít dost prostředků na to, aby utáhla vlastní provoz, a bude muset propouštět.
A přesto se toho dopouštějí i velké a slavné školy…
V podstatě by se ta univerzita takovému vývoji měla bránit ostošest. Je to v jejím existenčním zájmu. Ale nikoliv, uchlácholit aktivisty bylo důležitější. Takové rozhodnutí opravdu mohou udělat jen lidé vybraní tak, aby nikomu nevadili. Z toho samého důvodu nejspíš rozdávají jedničky i dřívějším trojkařům: prostě aby se zalíbili, jim i jejich rodičům.
Jak dlouho může takový systém vydržet, než se dostane do opravdu závažné krize?
(30 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
O tomhle byl přeci jeden z dílů Jistě,pane ministře z roko 1980.Kdy chtěl James Hacker šetřit na zahraničních studentech.
Myslím, že i tohle je odpověď na otázku, proč nás ti čínští soudruzi tak drtí. V Číně se na vyskou školu dostanou jen ti nejlepší z nejlepších. U nás (a očividně i v USA) se na vysokou školu nedostanou jen ti nejhorší z nějhorších….
Tohle se nedělo ani za komunistů u nás. Mládež z dělnických, rolnických a komunistických rodin sice měla jakési body u přijímaček a měla i např. možnost ještě jednoho opravného termínu, když nesložila zkoušky ani v děkanském termínu, ale to bylo skoro vše. Za deset let, co jsem za komunistů zkoušel (než přišel samet) jsem zažil jednu jedinou přímluvu za politicky zdatného studenta, a ta šla odparírovat prohlášením, že bude-li to umět, tak mu problémy dělat nebudu. Uměl.