Když nás budou cinkat miliony

Podle mě nejlépe delegitimuje dnešní vládnoucí síly fakt, že jejich vůdcem je bývalý komunista (o jeho dalších skandálních aktivitách v minulosti nemluvě). Jeho protivníci však při pokusu o jeho delegitimaci raději používají pojem populismus, protože i jejich idoly a vůdci mají komunistickou minulost. Jde tedy o demagogii. Demagog znamená „vůdce lidu“: kdo lid (demos, populus) šikovně vede pro sebe výhodným směrem. Slovo „populismus“ je tedy synonymem slova „demagog“. Obě skupiny jsou tak vlastně na stejné straně barikády – barikády rozdělující demagogy a populisty od těch zbývajících.

Není vše černé nebo bílé. Za komunismu nebylo vše špatné, jak vypráví dědeček, který z idealismu tenkrát pomáhal režim udržovat a svou moudrost dnes předává vnukům. Idealismus byla tenkrát pro mnohé idea že by se mělo za každou cenu brát alespoň o pár stovek víc než soused. Dnes ovšem jde o mnohem víc peněz, když idealista usiluje, aby v té funkci byl on a ne někdo jiný. Pro někoho ovšem jde o zcela nefinanční a neziskovou ideu: třeba nechat si od barbara vytahovat z kapsy peněženku a předstírat že to nevidím, abych ho neurazil a ukázal mu, že ho považuji za sobě rovného. Idealismus má tisíce forem. Idealismus může vést k vyhnání přistěhovalé matky s dítětem zpět do jejího rozbombardovaného domu na Ukrajině, nebo k pozvání afrického mafiána do Česka s celou širokou rodinou.

Idealisté a populisté se v mnohém překrývají. Častý je odpor proti konkrétním činům, dávají přednost situaci nejdřív rozebrat a pak prodiskutovat, a nakonec schválit ve funkcích ty vůdce, kteří se tam sami vecpali, ať už jde o lidi s jakoukoli minulostí. Odsuzují ty kolem sebe, kteří zpochybňují koncensus, nebo ty kteří se navrhují bránit proti vnuceným omezením, nebo ty kteří navrhují pomáhat obětem agrese. Zastávají se těch, kdož své viny odčinili tím že si je odpracovali, nebo tím že si nahrabaly víc než ostatní. Co jim je často společné je odpor proti USA. Ten byl vytvořen v dílnách KGB a StB. Starší ho získali ze škol v mládí, a mladší ho nasáli s mateřským mlékem.

Odpor proti všemu americkému napříč celým politickým spektrem je patrný u 90 % lidí; proti všemu Izraelskému je to jen 70 %, protože mnozí mají židovskou prababičku (americkou prababičku nemá nikdo). Židy jako takové kritizuje jen menšina z oněch populistů a idealistů, většina kritizuje pouze extrémistické Židy. USA a Izrael prý rozpoutaly bezdůvodně regionální konflikt a když umírněný Pákistán dosáhl příměří, tak ho extrémistický Izrael porušuje, jak hlásí veřejnoprávní televize (zde). Prostě jak se říká, velkého a malého satana nikdo nemusí, ale pogrom proti žádnému z nich v Česku snad zatím nehrozí, vždyť ani populisté a ani idealisté nejsou žádní extrémisté.

Veřejnoprávní Česká televize poctivě hlásí, kolik lidí Izrael bezdůvodně zabil po celém Středním východu, stejně jako veřejnoprávní Český rozhlas, a stejně tak soukromé noviny vlastněné oligarchy všech odstínů (lpění na veřejnoprávnictví nebo odpor k němu ze strany idealistů a populistů laik nechápe a proto jim nemůže dát lajk). Válka v Iránu vypukla podle 95 % ze 40 000 čtenářů proto, aby se odvedla pozornost od Epsteinových spisů. Prostě Amerika zůstává světovým četníkem a zločincem. Ale například Kuba je stále pozitivní, jelikož vyřešila analfabetismus (zde). Takže „Kuba sí Janki no“, jak to komunisté v Česku učili děti v 60. letech (Cuba Sí, Yanqui No zde, melodie zde). Ve všech médiích, ať již veřejnoprávních nebo soukromoprávních, je teror na Kubě méně relevantní než hrubá mluva amerického prezidenta, a atomová bomba v rukou Íránu je méně nebezpečná než zvyšování cen benzínu v Česku.

Jeden ze dvou hlavních vůdců idealistů a populistů soudí, že íránský režim je sice koncentrací zla, ale v přednášce pro děti naznačil, že trestat ho není dobré (zde). Tento idealista si také uvědomuje, že lepší bude, když tam nahoře zůstane on než kdokoli jiný, a tak slibuje, že z pozice vůdce idealistů neodejde (zde), stejně jako neodešel z nejvyšších pozic ani vůdce populistů. Idealisté a populisté jsou dvě strany jedné levicové mince. Politický laik by se mohl ptát, proč by jedno křídlo lidu mělo manifestovat proti druhému, třeba na Pláni, ale na to je dialektická odpověď: „Demonstrace jedné poloviny proti druhé má smysl, protože alespoň víme, že v tom nejsme sami“ (zde). Je nás hodně. Dvě poloviny dají dohromady téměř jeden celek. Jsme všichni na jedné straně barikády, jsme na jedné lodi. Zvoníme tady spolu. Nemá cenu ustupovat extrémistům. Nemá cenu se bránit žádným tlakům a nikomu, snad jen výjimečně povolit někomu zvnějška aby nás bránil za nás když to nebude moc stát, a tlakům se bránit jen když vychází z té naší druhé dialektické poloviny (z druhé strany mince).

Jakou výhodu má podporovat stranu demagogů a populistů, a ne stranu těch zbývajících? Takovou že nejspíš budete vždy na straně vítězů. Kdo by chtěl být na straně těch zbývajících lúzerů (kterých je sotva 10 %)?