Konec sociální demokracie – Sobotka, Hamáček a Šmarda!

Komentáře řady politologů dnes upřednostňují téma „zániku“ sociální demokracie, pokud se spojila s komunisty ve hnutí Stačilo! Připomíná se sloučení KSČ a Sociální demokracie po únoru 1948 a hledají se paralely tak, že ve hnutí Stačilo! se sociální demokracie „rozpustí“. Inu, nic není vzdálené pravdě více než podobné zjednodušující komentáře. Ono to totiž se všemi tak zvanými „standardními“ stranami v Česku vypadá bledě.

Sociální demokracie je rozhodně nejstarší stranou na našem území. Velmi podrobně se historie této strany rozebírá ve Wikipedii. Tam čtenář nalezne všechna základní fakta o sociální demokracii od jejího založení až do současnosti. Faktem je, že v současnosti se tato strana potácí pod hranicí volitelnosti (většinou jsou této straně připisovány preference kolem 3 %), což rozhodně nestačí na postup do sněmovny v příštích volbách. V koalici se Stačilo! tak alespoň někteří členové z vedení strany mají šanci dostat se do sněmovny. Pád sociální demokracie, dříve známé pod značkou ČSSD (kterou si „přivlastnil“ bývalý předseda Jiří Paroubek) a nyní pod značkou SOCDEM, však nezačal s Maláčovou, ale mnohem dříve.

Poté, co právě Jiří Paroubek svedl s ODS Mirka Topolánka onen boj „na život a na smrt“ ve volbách 2006 a poté ČSSD prosadila pád Topolánkovy vlády během prvního předsednictví Česka EU, byla ČSSD na vrcholu popularity. Připomeňme si například „oranžové tsunami“ ve volbách do senátu v roce 2008. Po odchodu Paroubka se ČSSD už zdaleka tak nedařilo. Vyhrála sice volby v roce 2010, ale nepodařilo se jí sestavit většinovou koalici. Do čela ČSSD byl zvolen Bohuslav Sobotka a ČSSD pak „nahrál“ ohromný skandál tehdejšího premiéra Petra Nečase. Vyhrála předčasné volby v roce 2013 a vytvořila vládu s hnutím ANO Andreje Babiše.

Tak, jak stoupala hvězda hnutí ANO a klesala popularita ČSSD, se Sobotka pokusil na základě obvinění Babiše z dotačního podvodu v roce 2007/8 zbavit svého rivala. Dozvuky aféry tak zvaného „dotačního podvodu“ ostatně otravují politickou scénu dodnes. Další volby v roce 2017 již ovládlo hnutí ANO a pokračovala koalice ANO a ČSSD, tentokrát včele s Janem Hamáčkem. Propad ČSSD se však nezastavil a další volby v roce 2021 už vykázaly ČSSD z poslaneckých lavic.

ČSSD postavila do svého čela Michala Šmardu a ten se mimo jiné „zasloužil“ o změnu značky z ČSSD na SOCDEM. Ani to však voliči neocenili, a tak se do vedení strany vrátila někdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Strana se však dále pohybuje pod hranicí volitelnosti a o různých koalicích se v nynější SOCDEM jednalo a jedná dlouho. Po prvotním odmítnutí jít do hnutí Stačilo! se situace nakonec vyvinula tak, že v tomto hnutí SOCDEM skončí.

Dávat vinu Maláčové a Zaorálkovi za „hanebnou“ koalici s komunisty je však naprosto zjednodušující. A pokud bývalí vysoce postavení stranící dnes demonstrativně SOCDEM opouštějí, je to jen jejich pokus zbavit se odpovědnosti za způsob, jakým ČSSD a poté SOCDEM vedli k dnešnímu stavu.

Nicméně, propad sociálních demokratů se odehrává v době, kdy i další tak zvané „zavedené“ strany (ODS, lidovci a topka) ztrácejí své voliče. ODS je dnes „zacyklena“ v koalici SPOLU a lidovci s topkou by samostatně neměli žádnou šanci.

Závěr: Krize sociální demokracie a její začlenění do hnutí Stačilo! je důsledkem chybné a zavádějící politiky bývalé ČSSD v časech Sobotky, Hamáčka, a nakonec i Šmardy. ČSSD postrádala a postrádá skutečné lídry, kteří by dokázali voliče upoutat a přesvědčit. Ostatně, dnes jim zdatně sekundují pan Marek Výborný a paní Markéta Pekarová Adamová, kteří své strany dovedli do stejné situace v jaké je SOCDEM.