
VÁCLAV KŘÍŽ
Lidé, kteří trvale odešli z republiky za bolševika převážně v letech 1948 a 1968, mají celkem logicky pravicové preference a na to pětikolka spoléhá.Zkusím to udělat přehledně. Nejdříve ve který případech má korespondenční volba logiku:
1. Češi dočasně pracující v zahraničí, ale s trvalým bydlištěm v ČR.
2. Češi studující v zahraničí s trvalým bydlištěm v ČR.
Kdy korespondenční volba nemá žádnou logiku:
1. Emigranti, kteří si ponechali české občanství a žijí trvale v zahraničí.
2. Potomci emigrantů, kteří žijí trvale v zahraničí.
Počet těchto emigrantů se mi nepodařilo dohledat, ale odhaduji jejich počet na půl milionu v letech 1938 až 1989. Na této skupině mi vadí, že jednak zde nežijí, ale hlavně nenesou žádnou odpovědnost za svojí volbu. Netrpí za své špatné rozhodnutí. Jsem přesvědčen, že poměry v ČR neznají tak dobře jako obyvatelé republiky.
Shrnuto, emigranti mohou ovlivňovat politické dění v ČR, za jehož dění nenesou žádnou odpovědnost, ani tím nijak netrpí. V posledních parlamentních volbách byla volební účast 5 375 000 občanů, volilo tedy 65% oprávněných voličů. Půl milionu emigrantů tedy může volby skutečně ovlivnit.
Argumenty uvedené v článku se ovšem netýkají korespondenční volby, ale volby ze (v) zahraničí. Platí stejně jak pro korespondenční volby, tak pro volby na ambasádě. Kritika korespondenční volby (ať už ze zahraničí nebo domácí) se týká toho, že nezaručují přímost a tajnost volby – v rozporu s ústavou.
Mně se na korespondenční volbě líbí to, že se jí může zúčastnit zemřelej, zmizelej, nepatřičnej, přivandrovalej, nepřivandrovalej i nenarozenej, a všechny tydle hlasy jdou rovnou libtardům od strejdy Sereše, takže magorismus, ech, co to plácám, demokracie je správně, takže demokracie nám, hurá, na věky přetrvá.