MILAN SMUTNÝ
V polovině letních dovolených Evropská komise zveřejnila údajnou revizi emisních povolenek EU ETS. Návrhem zklamala jak zdeptaný průmysl, tak i zelenou lobby, protestující proti zvolňování dekarbonizačního kursu.O víkendu v pátek, navíc 17. července, tedy v době letních dovolených a okurkové sezóny, Evropská komise představila dlouho očekávaný návrh revize systému emisních povolenek EU ETS1. Reforma je přitom jedním z nejdůležitějších rozhodnutí v oblasti klimatické politiky v tomto desetiletí. Systém EU ETS zaveden v roce 2005, kdy se uvažovalo o cenovém rozpětí od 5 do 20 eur za tunu emisí ekvivalentu CO₂, postupně stále vyšší cenou těchto emisních daní nedávno přesahující 100 eur nutí energetiku, těžký průmysl a později také námořní a leteckou dopravu, aby snížily emise oxidu uhličitého (CO₂) pokládaného za klíčového strůjce globálního oteplování.
Komise postupuje s revizí ETS jako chytrá horákyně
Nikdo z klíčových hráčů v této hře není spokojen: pro průmysl to představuje pokračující zátěž, protože k nezastropovaným cenám emisních povolenek s dopadem na nepřijatelně vysoké ceny energie ještě nastupují nové regulace a byrokracie. Na druhé straně stoupenci tvrdého dekarbonizačního kursu a zelená lobby v reakci na návrh revize začali šířit obavy, že Evropská komise nepřijatelně zvolňuje emisní boj, což ohrožuje cílové hodnoty: 90% pokles emisí do roku 2040 proti roku 1990 a uhlíkově neutrální emisní bilanci EU v roce 2050.
Revize z pera Evropské komise fakticky pod obrovském tlaku průmyslu přiznává, že dosavadní nastavení systému ETS by pro řadu z více než 10 000 elektráren, průmyslových firem a leteckých společností provozujících lety pouze na letištích EU a mezi nimi, a to v 27 členských státech EU, na Islandu, v Norsku a Lichtenštejnsku (a existuje propojení se švýcarským systémem obchodování s emisemi) může znamenat likvidační zátěž. Ale hlavní parametry emisních daní Komise zachovává s tím, že spekulativní obchod s povolenkami nadále drží energetické náklady průmyslu zemí EU na nepřijatelně vysoké a nekonkurenceschopné úrovni. Ostatní země a regiony světa evropský model obchodování s certifikáty CO₂ ignorují. EU průmysl v mezinárodní konkurenci zaostává stále více.
Podniky vystavené tvrdé konkurenci se světem dosud získávaly část povolenek bezplatně. S nástupem mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), tedy cla placeného na vnějších hranicích Unie, má tento podíl klesat až na nulu v roce 2034. Komise nyní navrhuje prodloužení bezplatné alokace až do roku 2038 a úpravu metodiky pro její výpočet (tzv. benchmarky). Nově však zavádí podmíněnost bezplatné alokace dekarbonizačními plány a investicemi do dalšího snižování emisí. Podle návrhu by podnik získal 80 % bezplatných povolenek předem po předložení dekarbonizačního plánu, zbývajících 20 % až po realizaci investic
Cílem mechanismu CBAM je zabránit „úniku uhlíku“, což je situace, kdy evropské průmyslové firmy pod tlakem nákladů přesouvají výrobu do zemí vně EU s nižšími environmentálními standardy. Výrobci za hranicemi EU se vyhýbají přísným regulacím a nákladům na uhlíkové emise platným v Unii. CBAM se zaměřuje na dovoz komodit do EU, u nichž je při výrobě vysoká produkce skleníkových plynů. Např. železo, ocel, cement, hnojiva, hliník, elektřina či vodík. Zatížení těchto komodit emisními cly má je cenově srovnat s drahou enviromentální produkcí v EU. Výsledkem bude pochopitelně zdražení všech těchto komodit v EU. Přitom zacházení s evropským průmyslem, jako kdyby měl díky CBAM být jakousi ekologicky chráněnou květinkou ve skleníku jménem EU, samozřejmě ihned skončí v nekonkurenceschopnosti evropských výrobků kdekoli za hranicemi Unie.
Kosmetické úpravy systému ETS evropský průmysl nezachrání
Pro průmysl jsou revize ETS doslova kapkou na rozpálené plotně. V návrhu reformy dochází ke snížení redukčního faktoru (LRF), tedy procenta, o které se každoročně snižuje množství dostupných povolenek. Nový lineární redukční faktor: 4,3 procenta od roku 2024 do roku 2027 a 4,4 procenta od roku 2028 do roku 2030. Dosavadní hodnota 4,4 % byla nastavena tak, aby byl splněn klimatický cíl pro rok 2030. Kritici upozorňovali na to, že pokud by redukční faktor pokračoval i po tomto období, vedl by k úplnému vyčerpání povolenek kolem roku 2039. Nově se počítá s tím, že v letech 2031 až 2035 bude redukční faktor 3,7 % a následně klesne na 1,7 %. Do systému se navíc zahrnou povolenky pro nově přidaný sektor spalování odpadu. Díky tomu se konec dostupnosti povolenek posune až k roku 2050.
Součástí revize je také úprava rezervy tržní stability (MSR). Dosavadní nastavení vedlo k tomu, že rezerva povolenky pouze stahovala a následně zneplatňovala, kdy nižší objem obchodovaných povolenek pochopitelně tlačil na zvýšení jejich ceny. Komise navrhla, aby se tento mechanismus stal flexibilnějším a umožnil nejen stahování, ale i uvolňování povolenek zpět na trh v situacích, kdy je potřeba stabilizovat cenu.
Jak politici zásadně ovlivňují spekulativní vývoj ceny ETS
A jak trhy reagují na politické koncepce ohledně emisních povolenek? Letos 11. února vystoupil německý kancléř Friedrich Merz na evropském průmyslovém summitu v belgických Antverpách. Pod dojmem tíživých problémů německé ekonomiky tam řekl, že systém EU pro obchodování s emisemi by měl být revidován nebo odložen, pokud podkopává konkurenceschopnost průmyslu. „Tento systém [EU ETS] není systémem pro generování nových příjmů. Tento systém je zaveden za účelem snížení emisí CO2 a zároveň proto, aby umožnil společnostem přejít na výrobní linky bez emisí CO2,“ řekl Merz a dodal: „Pokud to není dosažitelné a pokud to není ten správný nástroj, měli bychom být velmi otevřeni jeho revizi nebo alespoň jeho odložení, jako jsme to udělali v případě EU ETS2.“
Prohlášení Friedricha Merze mělo okamžitý vliv na finanční trhy. Ceny evropských emisních povolenek (EUA) v reakci na jeho slova oslabily na šestiměsíční minimum, když se ještě v polovině ledna prodávaly za 92 eur. Trh a spekulanti totiž začali započítávat možnost, že Evropská komise pod tlakem Německa pravidla skutečně rozvolní nebo odloží. Po Merzově vystoupení a obdobných reakcích dalších evropských státníků pak začala cena ETS1 prudce klesat s bezmála panickými výprodeji až na úroveň 63,65 eura 19. března.
Graf: Vývoj ceny ETS1 od ledna do července 2026
Zdroj: oenergetice.cz
Jakmile ovšem politici v čele s Merzem i francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem od silných slov na adresu emisních povolenek ustoupili, trh emisních povolenek okamžitě reagoval vzestupem cen.
Jaký je ve skutečnosti zcela fiktivní význam návrhu „revize“ EU ETS v podání Evropské komise ze 17. července, to trh ihned dokumentoval bezprostředním růstem ceny na 86,63 eura 22. července s mírnou korekcí ceny 22. července na 82,22 eura.
Zdroj: oenergetice.cz
A jistě se spekulanti i ti, kdo disponují příjmy z prodeje ETS1, těší, že by se mohl vrátit 21. únor 2023, kdy cena povolenky dosáhla 100,34 eura za tunu emisí.
Ovšem USA, Čína ani Indie a další země kromě výhradně rétorických prohlášení na mezinárodních enviromentálních fórech své továrny podobnými náklady nezatěžují. EU se tak ocitla jako symbolický kůl v plotě, přitom její podíl na globálních emisích CO₂, které meziročně neustále ve světě stoupají, činí jen 6 %. Výsledek mocenské hry je jednoznačný: evropští oceláři, chemici, cementáři, papírníci, skláři atd. už několik let odstavují klíčové provozy, zmrazují investice, zavírají vrata továren, nebo v lepším případě přesouvají výrobu na jiné kontinenty. Z jaké ocele a chemické základní výroby chce EU zvládat své nové bezpečnostní a obranné výzvy? Chce vyrábět tanky a další zbraně v závislosti na dovozu ocele z Číny a i Ruska?
Krize průmyslu EU se silně koncentruje v automobilovém průmyslu, který sice kolaboroval s politicky Bruselem nařízenou elektromobilitou, ale bez schopnosti zvládat celou hloubku a technologii její výroby, kdy v Evropě neexistuje potřebná surovinová základna, se ocitl ve smrtelném sevření chřtánu čínského draka. Navíc Čína pečlivě 20 let analyzující enviromentální politické priority EU se kromě elektroaut (8 z 10 baterií ve světě je čínských a nyní expanduje do světa s hotovými vozy včetně hybridních nově už s 28% podílem na trhu EU) také soustředila na solární byznys s podílem 90 % na dodávkách fotovoltaických panelů ve světě a rovněž investuje do vývozu větrných elektráren.
České průmyslové a hospodářské asociace systém ETS1 velmi kritizují
K návrhu revize se také velmi kriticky vyjádřil Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR), když konstatoval: „Systém EU ETS v současné podobě představuje zásadní riziko pro dlouhodobou udržitelnost, investice a celkovou konkurenceschopnost českého průmyslu. Rychlost a ambice dekarbonizace neodpovídají technologickým ani finančním podmínkám, jsou v rozporu s podmínkami dekarbonizace v jiných světových regionech a mohou vést ke snižování průmyslové produkce v EU s omezeným globálním přínosem pro klima.“ Studie EGÚ, zpracovaná pro SP ČR v roce 2025, vyčíslila potřebné investice pro splnění 90% cíle snížení emisí do roku 2040 jen v průmyslu a energetice Česka, které je s podílem průmyslu na tvorbě HDP nejprůmyslovější zemí EU, na neuvěřitelných 3,8 bilionu korun. Svaz průmyslu a dopravy mj. navrhl pro ETS1 zavedení cenového pásma, resp. zastropování ceny povolenky, a tak zohlednit úrovně jejich ceny v jiných světových regionech.
Jak dále uvedl SP ČR, sektorech spadajících pro platbu ETS se v ČR od roku 2005 do roku 2025 snížily emise o 51,5 % (z 82,5 Mt na 40 Mt v 2025). Celkové emise skleníkových plynů v ČR za tu dobu poklesly přibližně o třetinu – ze 150 Mt v 2005 na 102 Mt v roce 2023 (za který jsou úplná data i mimo ETS sektory). Podíl ETS sektorů na tomto poklesu činí asi 75 % a je výsledkem opatření firem k redukci emisí, snižování spotřeby energie po krizích, ale bohužel také útlumu výroby v některých odvětvích jako je chemie nebo hutnictví.
Jenom trochu kupeckých počtů: 40 milionů tun emisí vyprodukovaným českou energetikou a průmyslem znamená v ceně povolenky 80 eur za tunu emisní sankční platbu 80 miliard korun ročně (s odhlédnutím od povolenek přidělovaných zdarma).
Z šetření Hospodářské komory ČR z ledna 2026 mezi firmami vyplývá, že více než polovina respondentů přímo spadajících do EU ETS1 uvádí, že náklady na emisní povolenky tvoří více než 10 % jejich celkových provozních nákladů. V důsledku toho se zhoršila konkurenceschopnost vůči producentům mimo EU u 60,9 % tuzemských firem spadajících do systému EU ETS 1 a 17,4 % z nich zvažuje přesun výroby do zahraničí, případně k němu již v omezeném rozsahu přistoupilo. Více než čtyři pětiny (82,7 %) firem přímo spadajících pod EU ETS 1 hodnotí dopad systému na ekonomickou situaci svého podniku jako negativní, přičemž více než polovina (52,3 %) jej označuje za velmi negativní. Neutrální hodnocení uvádí 13,0 % a pozitivní hodnocení se v odpovědích objevuje pouze výjimečně (4,3 %).
I u emisních povolenek jde jako vždy o peníze až v první řadě
Jak napsal ve svém komentáři člen vedení společnosti Centropol Energy Jiří Matoušek, emisní povolenky se obchodují na společných burzovních aukcích (převážně na lipské energetické burze EEX). Výnosy z aukcí se přerozděluje státům podle předem daného aukčního podílu, kde 90 % vychází z historických emisí v letech 2005–2007 a zbylých 10 % je solidárně přerozdělováno chudším členským státům. Část výtěžku ještě před rozdělením jednotlivým státům putuje do Modernizačního fondu, Inovačního fondu a do Nástroje pro oživení a odolnost (RRF). Od spuštění systému v roce 2005 do konce roku 2025 vynesly aukce v celé EU přes 248 miliard eur (asi 6 bilionů korun).
A politici Unie včetně Česka si na tyhle obrovské objemy peněz rádi zvykli a počítají s nimi ve svých rozpočtech, protože takřka všechny státy EU mají zásadní problém se zkrocením výdajů státního rozpočtu. I když Brusel podle své legislativy svázal ruce národním politikům tím, že výnosy z povolenek musí směřovat do klimatických a energetických projektů a vlastně tak EU diktuje investiční politiku v této klíčové oblasti. Přitom každá členská země EU má právo na svůj vlastní energetický mix. To platí jen teoreticky, protože prioritou EU a povinně tedy i členských zemí včetně ČR jsou hlavně solární a větrné projekty.
Dobře je to vidět na lavírování české vlády ohledně kontroverzních akceleračních zón pro urychlení výstavby nových solárních a větrných projektů. I když vláda premiéra Andreje Babiše je kritická k systému podpory občasných zdrojů energie, lákadlo slíbených 25 miliard korun dotací pro Česko spojených s vytyčením akceleračních zón, byť zásadně omezených proti návrhu minulé vlády, je příliš velké. Unijní souhlas s obdobnou podporou výstavby nových jaderných zdrojů stále neexistuje a v tomto ohledu aliance jaderných zemí v čele s Francií a také s Českem zatím neodvedla potřebnou práci.
Přehled: Příjmy České republiky z povolenkových aukcí

* Kvalifikovaný součet veřejně zveřejněných tranší.
** Využití výnosů za rok 2025 se reportuje v termínu do 31. července 2026.
Zdroj: Jiří Matoušek, Centropol Energy, komentář dostupný na https://komoraplus.cz/2026/07/27/evropa-v-pasti-drahych-energii/?
Promrhání 26,4 miliardy korun dotací hrazených z emisních povolenek v ČR v letech 2018 až 2025
Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) v oficiální aktuální zprávě z 20. července konstatoval, že dotační programy Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) v letech 2018 až 2025 celkem za 26,3 miliardy korun, zaměřené na energetické úspory a obnovitelné zdroje, měly zatím jen zanedbatelný vliv, přičemž hlavními problémy byly špatné nastavení podmínek, nízký zájem a nulový přínos v nové výrobě energie. NKÚ po analýze podal také několik trestních oznámení např. pro vyúčtování nerealizovaných fotovoltaických elektráren. Níže si ještě připomeneme, že v roce 2025 směřovaly do energetiky a na obnovitelné zdroje dotace v objemu 95,5 miliardy korun.
Českem v roce 2025 proteklo přes bilion korun dotací
Česká republika podobně jako další státy EU se stala doslova drogově závislou na všemožných dotacích, které zcela zásadně deformují svobodnou tržní ekonomiku a vracejí nás do již zkrachovalého systému socialistického plánování spotřeby, výroby i schvalovaného myšlení lidí. Dotace eufemisticky nazývané jako „podpora“ se v miliardách přerozdělují hlavně těm, kdo na to mají odbornou expertízu, styky a protekci.
Česká republika skutečně rozděluje ročně na dotacích částku přesahující jeden bilion korun, tedy přes 1 000 mld. Kč. A vláda a s ní i občané nevědí, od koho komu stamiliardy směřují, což asi v kalných vodách české politiky a ekonomiky leckomu vyhovuje. Srovnejme to se schválenými příjmy a výdaji ČR ve státním rozpočtu na letošní rok: příjmy 2 117,8 mld. Kč a výdaji 2 427,8 mld. Kč (s růstem zadlužení/deficitem 310 mld. Kč).
Podle dat organizace Hlídač státu bylo v Česku v roce 2025 přiděleno přibližně 426 000 dotací v celkovém objemu 1,06 bilionu korun. Státní a evropské dotace tvořily přes jeden bilion korun, krajské dotace přesáhly 29 miliard korun. Hlídač státu informace sbírá z několika veřejných databází, protože centrální evidence dotací v Česku neexistuje. Zprávu o tom přinesla firma Parker & Hill.
„Za rekordem stojí z velké části miliardy z evropského Modernizačního fondu, které míří na dekarbonizaci teplárenství. Právě ony poprvé vynesly na špici žebříčku soukromých příjemců energetické firmy — s výraznou koncentrací u holdingu EPH miliardáře Daniela Křetínského a Patrika Tkáče. Jejich Elektrárny Opatovice a United Energy získaly dohromady k 12 miliardám,“ uvedl ředitel Hlídače státu Michal Bláha. Samotné Elektrárny Opatovice přijaly dotace přes 10 miliard korun a obsadily první místo mezi soukromými subjekty. Na druhém místě skončila ostravská hutní firma Nová Huť s 9,4 miliardy korun, na třetím pak Veolia Energie ČR s 7,7 miliardy korun.
Ze státem ovládaných společností obdržel nejvíce dotací Energotrans provozující Elektrárnu Mělník, který patří do skupiny ČEZ — jeho loňské dotace přesáhly 16 miliard korun. Skupina ČEZ společně s ČEZ Teplárenskou inkasovala dohromady téměř 40 miliard korun, což ji staví na první místo mezi státními holdingy. V tomto kontextu si připomeňme, že ze 70% státem vlastněná skupina ČEZ dosáhla za rok 2025 čistého zisku 27,4 miliardy Kč.
Z veřejných institucí dominoval Státní fond dopravní infrastruktury s 117 miliardami korun, druhý byl Operátor trhu s elektřinou (OTE) s 63 miliardami. Podle odvětví směřovalo loni nejvíce prostředků do vzdělávání a školství, celkem 271 miliard korun. Doprava a infrastruktura přijaly 168,5 miliardy, energetika a obnovitelné zdroje 95,5 miliardy korun. Nejvyšší celkovou částku rozdělilo ministerstvo školství (339,8 miliardy korun), nejvíce individuálních dotací pak Státní zemědělský intervenční fond — 19,5 miliardy korun na 120 243 dotací.
Jak to bude s ETS2
Pod tlakem řady zemí EU včetně Česka Evropská komise odložila zahájení dalšího systému emisních povolenek EU ETS2, který zpoplatní topení uhlím a plynem v budovách včetně domácností a také emisně zdaní benzín a naftu, o jeden rok, na leden 2028. Má být údajně zastropována cena na úrovni 45 eur za tunu ekvivalentu emisí CO₂, což ale byla cena stanovená v roce 2020, hluboko před inflačním šokem z počátku 20. let. Reálně jde tedy o 60 eur. Jak napsal německý zeleně aktivistický portál Clean Energy Wire, ETS2 bude zpočátku fungovat souběžně s původním systémem, ale existují plány na sloučení ETS1 a ETS2 na začátku 30. let.
A jaké jsou cenové vyhlídky? Ukazuje to oficiální Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu (NKEP) schválený vládou premiéra Petra Fialy v prosinci 2024. Autor tohoto textu ho doplňuje zkopírovaný z oficiální verze NKEP dostupné na webu MPO na straně 196.
Graf: Předpokládaný růst ceny emisních povolenek ETS1 a ETS2 do roku 2050
Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
Jak patrno, mají jít ve všech scénářích o rychlý vzestup ceny obou povolenek na úroveň 350 až 400 eur za tunu. Takové emisní daňové zatížení bude ovšem pro český i unijní průmysl a celou ekonomiku likvidační. Jde o to, zda si to členské země EU zastoupené v Radě Evropské unie, které návrh revize ETS musí schválit společně s Evropským parlamentem, dostatečně uvědomí. V Radě EU se o návrhu rozhoduje kvalifikovanou většinou, nikoliv jednomyslně.
Politici oportunisticky už zahrnuli výnosy z emisních aukcí do svých státních rozpočtů. Ovšem stále neberou v potaz skutečnost, že emisní povolenky dramaticky zhoršují výkon průmyslu a celé ekonomiky. Takže si ze slepice snášející v ekonomice zlatá vejce – zvláště té průmyslové české – unijní i naše politické elity přednostně (u)vaří polévku.
Zdroje:
- https://www.cleanenergywire.org/factsheets/understanding-european-unions-emissions-trading-system#one
- https://eurometal.net/european-carbon-prices-slide-as-germanys-merz-says-eu-ets-may-need-revamping/
- https://oenergetice.cz/energostat/ceny-aktualne/emisni-povolenka
- https://www.spcr.cz/podnety-sp-cr-k-planovane-revizi-eu-ets
- https://www.komora.cz/blog/tiskove-zpravy/emisni-povolenky-podle-firem-dramaticky-zdrazuji-vyrobu-a-oslabuji-konkurenceschopnost/
- https://komoraplus.cz/2026/07/27/evropa-v-pasti-drahych-energii/?
- https://www.nku.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/miliardove-dotace-mpo-k-snizeni-spotreby-energie-a-zvyseni-vlivu-obnovitelnych-zdroju-zatim-nevedly-id15776/
- https://parkerhill.cz/cesko-loni-rozdelilo-pres-bilion-korun-na-dotacich-nejvetsimi-soukromymi-prijemci-byly-energeticke-firmy/
- https://mpo.gov.cz/assets/cz/energetika/strategicke-a-koncepcni-dokumenty/2024/12/Vnitrostatni-plan-Ceske-republiky-v-oblasti-energetiky-a-klimatu-_prosinec-2024_.pdf#page=195&zoom=auto,-223,77




cesta ku zrušení emisních povolenek pro průmyslové podniky je snadná. Ty velké sumy stačí rozmělnit na milióny malých sumiček a ty vybrat od malých lidiček. Objem plic každého jednoho človíčka lze změřit, procento vydechovaného CO2 lze definovat, jedno druhým se vynásobí a spravedlivá výše poplatku za vypouštěný CO2
je na světě. A stádo s vytetovaným sebevědomím uznale, hrdě a rádo zaplatí…protože přece platí všichni.