Kulturní válka není žádná vedlejší show, je to boj o západní civilizaci |

Sdílet článek:

LAURIE WASTELL

V době, kdy na Západě zuří kulturní válka, jedna z nejvýznamnějších bitev se odehrává na univerzitách. Ve Spojeném království, kde je ovládnutí univerzitního života „probuzenými“ stále nepopiratelnější, dochází k častým kampaním za „zrušení“ přednášejících, celé katedry jsou v područí radikálních levicových ideologií a vyučující i studenti – zejména konzervativci a genderově kritické feministky – „autocenzurují“ své názory ze strachu z reakce. Dusná intelektuální atmosféra, kterou podporuje dnešní vládnoucí ortodoxie, jistě nutí Miltona, Locka a Milla obracet se v hrobě.

V přední linii tohoto dění stojí Eric Kaufmann, původem kanaďan, profesor politologie na Birkbeckově univerzitě v Londýně, který je v britském vysokém školství zvířetem z nejvzácnějších: je otevřeně konzervativním akademikem. Je autorem knihy Whiteshift: Populism Immigration and the Future of White Majorities(2018) a v posledních letech je pronikavým kritikem ideologie woke, kterou definuje výstižně jednou větou: „Sakralizace historicky marginalizovaných skupin rasové, genderové a sexuální identity“.

Kaufmann pomohl pojmenovat cenzorské klima na univerzitách ve Velké Británii a navrhnout britské vládě reakci, která byla schválena v podobě zákona o vysokoškolském vzdělávání v roce 2023. Zákon zřizuje zákonného „zastánce svobody projevu“, který má zajistit, aby univerzity chránily akademickou svobodu. Jako by osud chtěl, aby sám Kaufmann osobně dokazoval, proč a jak jsou taková opatření potřebná, stal se v posledních pěti letech terčem četných udání ze strany studentů a vyučujících Birkbecku. Tento tlak přispěl k rozhodnutí opustit Birkbeck a vydat se z hlavního města na Buckinghamskou univerzitu.

Buckinghamská univerzita je jednou z mála britských neziskových soukromých univerzit a je pozoruhodně perspektivní: podle letošního Národního studentského průzkumu je v současnosti nejlépe hodnocenou britskou univerzitou v oblasti svobody projevu. Kaufmann je zde ředitelem nového Centra pro heterodoxní sociální vědy, které má za cíl „posilování mysli prostřednictvím alternativních perspektiv, objevování nových myšlenek, seznamování se s různými názory, rozvíjení schopnosti kritického myšlení“.

O této nové frontě kulturní války v britském vysokém školství hovořila s profesorem Kaufmannem publicistka Laurie Wastellová, která připravila rozhovor pro The European Conservative.

° ° °

Na Birkbecku působíte již 20 let, což jste na jiném místě popsal jako „ohnivzdornou práci na celý život, stálou profesuru, pozlacenou a s pěknou penzí“. Proč jste cítil potřebu odejít?

Byla to kombinace několika faktorů. V letech 2018-22 jsem zažíval jako neustálé kapání na hlavu pokusy radikálních zaměstnanců a studentů o zrušení mé pověsti a mého zaměstnání: online petice, několik mobbingů na Twitteru vyvolaných radikály ze Studentské unie a radikální zaměstnanec, který odešel a napsal dlouhý blogový článek, v němž tvrdil, že důvodem je mé psaní. Kromě toho radikálové iniciovali několik interních vyšetřování. Obával jsem se také, že moje možnost provádět výzkum bude přerušena, pokud aktivisté získají místa v etické komisi pro výzkum. Pak univerzitu postihla ekonomická krize, takže to byla poslední kapka.

Založením heterodoxního kurzu na univerzitě se svobodou slova je to, co děláte v Buckinghamu, novým odvážným počinem. Jak vidíte jeho vyhlídky? Jak zapadá do širšího kontextu britské akademické obce?

Buckingham je jednou z mála soukromých britských univerzit, kterou založila Margaret Thatcherová v roce 1976 a jejíž vedení je konzervativní či klasicky liberální. Přestože se zaměstnanci i studenti přiklánějí k levici, není příklon ke společenským vědám tak extrémní jako jinde ve Spojeném království, kde levice převažuje nad pravicí v poměru devět ku jedné. V Buckinghamu chci dosáhnout tří hlavních cílů. Zaprvé, založit kurz o probuzení, který bude od ledna otevřený pro širokou veřejnost a nebude mít kreditní hodnotu. Pokud je mi známo, nic takového na světě neexistuje.

Za druhé, založit nové Centrum pro heterodoxní sociální vědy, které bude provádět výzkum v oblastech, které sice nejsou extrémně kontroverzní, ale které je obtížné nebo nemožné řešit na běžných britských univerzitách: například argumentovat proti dekolonizaci učebních osnov nebo zpochybňovat myšlenku, že rozdíly ve výsledcích jsou důkazem strukturální diskriminace. V Americe existuje asi 150 takových nelevicových center, ale v Británii žádné.

Zatřetí, příští rok zahájit nový magisterský program Politics of Culture, který by poskytl prostor, kde by existovala názorová rozmanitost a étos naprosté svobody pro zpochybňování myšlenek. Jedna věc je rozumná institucionální politika, ale zásadní je také politicky vyvážená skupina vrstevníků, které je poměrně obtížné dosáhnout, když levicoví studenti převyšují počet pravicových studentů v poměru šest ku jedné na bakalářské úrovni a ještě více na úrovni postgraduální.

Přejděme k vašemu novému kurzu, jehož cílem je „empiricky a analyticky hodnotit probuzení“. Při procházení seznamu četby nás zarazí jeho interdisciplinární povaha. Jsou zde knihy historické, psychologické i právnické. Proč je důležité studovat fenomén woke s takovou akademickou důkladností?

Woke je jedním z nejdůležitějších kulturních počinů naší doby. Je to forma ideologické výzvy ze strany kulturní levice vůči liberálnímu řádu, který přetrvává již několik století. Rozvrací kulturu a instituce a přetváří politiku. Je zarážející, že zůstává neprozkoumána, protože progresivní většina akademické obce chce předstírat, že jde pouze o bezpečnost, „zdvořilost“ nebo jiný terapeutický konsenzus. Je zásadní otevřít tento hegemonický diskurz obvyklým akademickým metodám měření, testování a falzifikace. Akademická přísnost také znamená, že nelze jednoduše nahradit pokrokovou ideologii jinou oblíbenou ideologií.

V širším smyslu musí konzervativci pochopit, že kulturní válka není žádná vedlejší show. Je to boj o západní civilizaci: o rozum, o svobodu, o národ.

Nejste první přední konzervativní akademik, který přešel z Birkbecku do Buckinghamu. Co říkáte na srovnání se zesnulým sirem Rogerem Scrutonem?

Je tu mnoho podobností: oba jsme strávili na Birkbecku asi dvacet let a Buckingham jsme vyhledali jako útočiště. Jsme si podobní i v tom, že nám netolerance ze strany kolegů a ideologická monokultura ztěžovaly život konzervativce, který se odlišoval od konsenzuálního názoru. Rozdíl spočívá ve vzestupu intenzivnější kultury oběti mezi radikálními zaměstnanci a studenty v roce 2010 ve srovnání s 80. lety (Scruton přednášel na Birkbecku filozofii v letech 1971-1992). Aktivisté se nyní snaží využít terapeutický jazyk k tomu, aby na kacíře dopadla tíha univerzitního trestajícího aparátu a donutili je odejít. Sociální média a internet dnes také mohou působit jako násobiče síly při hanobení pověsti způsobem, který v Rogerově době neplatil.