LADISLAV VĚTVIČKA
Petr Pavel (1981): „Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy u nás byli přátelé ze Sovětského svazu, právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil.“
Komentář Vysočinského království: Jedním z produktů kapitalismu je virtuální guma která maže zásadní lidské vlastnosti, tudíž nemůžeme očekávat od otrockého stáda, že do do svého čela posadí člověka s morálkou. Nehledají osobnost, jako svůj vzor. Hledají sobě rovného. Hradní Pepan 107 je lakmusový papírek aktuální společnosti hlupáků a arogantních namyšlenců.
Chibičky česke propagandy (2015): V dubnu roku 2015 jsem obhajil zlato na blogařovi roka iDNES. To jsem ještě netušil, že tak se to bude opakovat ještě mnoho let, prakticky až do okamžiku, než se mé domácí médium rozhodne svého nejčtenějšího blogaře včetně všech jeho blogů zkilvidovat.
Ale to mělo být až za dlouhých osm let. Tehdy, v roce 2015 k anketě Honza Dvořák, tehdejší šéf blogu, napsal: V anketě Bloger roku 2014 zvítězil absolutní Ladislav Větvička. V kategorii Blogerka roku zvítězila Zuzana Hubeňáková a objevem roku se stal Martin Konvička. Kategorii Cestopisec roku opanoval rovněž Ladislav Větvička, jenž se stal – počteno prostým součtem všech hlasů – i absolutním vítězem ankety. Ceny jsme jim předali na slavnostním vyhlášení ve středověké Restauraci U Parléře na pražských Vinohradech.
Igor Iggy Sumilov: Víte, čemu se ve zpravodajské komunitě v roce 1968 říkalo „ukrajinská triáda“? Byla to skupina tří významných ukrajinských politiků, kteří připravovali jak pražské jaro, tak i vstup vojsk v srpnu 1968.
Tuto „triádu“ tvořili Petro Šelest, předseda ukrajinských komunistů, Mykola Pidhornyj (Nikolaj Podgornyj), předseda Prezidia SSSR a Stěpan Červoněnko, člen Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny a velvyslanec SSSR v ČSSR.
Triáda měla úkoly rozdělené. Šelest agitoval v zemích socialistického tábora a připravoval půdu. Pidhornyj působil v Moskvě na ukrajinské kamarády – Brežněva a maršála Andrije Hrečka (Andreje Grečka) a nejdůležitější práci měl Stěpan Červoněnko. Zprvu aktivně pracoval na odstranění Antonína Novotného, který neustále odmítal přítomnost sovětských vojáků na území Československa. Podporoval pomlouvačskou kampaň proti němu, zejména na Slovensku. Také prosazoval Alexandra Dubčeka do nejvyšších funkcí, a to i proti vůli slovenských komunistů, kteří navrhovali Jozefa Lenárta. Dubček byl však „jejich“, zatímco Lenárt byl považován za příliš prozápadního.
Červoněnko v tichosti podporoval umělce, filmaře a divadelníky v nových odvážných dílech, která měla narušit víru obyvatel ve schopnosti Novotného vedení státu a strany. Postupně si vytipovával politiky, kteří by v budoucnu mohli ovládnout ČSSR. Pro ně to byla čest, že mohou volně chodit na sovětskou ambasádu, popíjet gruzínský koňak a sovětskoje igristoje. Patřili mezi ně Dubček, Biľak, Kolder, Indra, Mlynář, ale také romský politik Emil Rigo, nenápadný Milouš Jakeš a šéfredaktor Rudého práva Oldřich Švestka.
Zároveň rozvědčíci ze sovětské ambasády zjišťovali nálady obyvatelstva a informovali Šelesta s Pidhorným. Když Červoněnko připravil půdu pro invazi, Šelest přesvědčil Ulbrichta v NDR, Kadára v Maďarsku a Gomulku v Polsku o přípravě kontrarevoluce v ČSSR a potřebě jednat. A Pidhornyj připravoval Brežněva a později i Hrečka v Moskvě. Hrečko potřeboval umístit rakety na Šumavu a Brežněv věřil zprávám o případném kladném přijetí „bratrské“ sovětské armády. Jenže jako světový státník vyžadoval zvací dopis.
A tak Pidhornyj zavolal Šelestovi, Šelest zavolal Červoněnkovi a Červoněnko zavolal svým lidem v ÚV KSČ. Naši soudruzi dopis rádi napsali. Vyzvedl si jej na záchodcích hotelu Orea v Bratislavě Červoněnkův rozvědčík, Ukrajinec Savčenko, a okamžitě jej předal přítomnému Šelestovi. A pak už všechno šlo jako po drátkách.
Červoněnko informoval Dubčeka o připravované invazi. Dubček tzv. „zapomněl“ vzkaz od Červoněnka v kapse. Den před invazí vešel Červoněnko bez ohlášení k prezidentu Svobodovi a nařídil mu, aby zajistil, že čs. armáda nezasáhne proti armádám Varšavské smlouvy, jinak dojde ke krveprolití. A po invazi přivedl Červoněnko k Svobodovi jím sestavenou dělnicko‑rolnickou vládu. Jenže Svoboda se zachoval jako nezávislý státník a Červoněnka i s jeho kolaboranty vyhodil.
Pak nastoupil plán B. Petro Šelest zařídil únos představitelů ČSSR na Ukrajinu, kde byli uvězněni na jedné z jeho chat a poté převezeni do Moskvy.
Maršál Andrij Hrečko pak prohlásil, že Červoněnko si za veškerou práci na přípravě invaze zaslouží Leninův řád – a ne jeden, ale rovnou dva najednou.
Stěpan Červoněnko Leninův řád skutečně dostal a jako odměnu získal i ten nejžádanější post – velvyslance v Paříži.
Dnes se o tomto ukrajinském politikovi příliš nemluví, ale odborníci vědí, že patřil mezi nejdůležitější aktéry roku 1968.
Jiří Šatánek: Dnes mi tu jeden známý psal, že Západ je na tom tak dobře, že ačkoliv upadá, tak bude padat dalších 50-100 let…a během té doby může v „Nezemi 404“ válčit proti Rusku.
Ztratil jsem slov, když jsem to četl. Padá to zde minimálně 30 let a neustále to zrychluje.
Dnes zde už prakticky nelze najít fachmana v ničem, je úplně jedno, jestli člověk hledá zedníka, nebo programátora, nebo inženýra. Čest vyjímkám, vím, že jsou, ale jsou to „bílé vrány“.
A nejde zdaleka jen o kompetence, ale o schopnost soustředit se, disciplínu, odvahu , schopnost překonávat bolest a obtíže …a konečně o motivaci.
Vidím zpovykané infantily, kteří v sobě nemají nic, než touhu po mamonu, vidím svět, kde se k moci dostali ti nejhorší po všech stránkách, vidím ubavenost, která už ani není schopna prožívat libost, vidím prázdné schránky, kterých mi už ani není líto.
50 až 100 let pádu?
Kam?
Není už moc, kam padat, jen spousta ignorantů věří mediálním lžím, protože se bojí podívat Pravdě do očí, protože slabost a zbabělost se stala normou.
Dan Šustr na Radiu Universum: Všechny zdravím, a mějte se krásně. A až vám bude někdo v televizi tvrdit, že je všechno v pohodě, a nehrozí žádné nebezpečí, tak všeho nechte a zdrhejte.
jojo, zdrhat, ale kam. Jo viděl bych se na Zélandu nebo v outbacku Autrálie pryč od tohoto postmoderního šílenství, ale má člověk právo být tak sobecký a nechat tady svou starou matku a o 18 let staršího přítele? To bych morálně nedal. |Tak si buduju svou bublinu, ale tlak ze všech stran je odporný.
V Austrálii příliš šancí není, tedy pokud jste zrovna nevylezl z MIT nebo podobné školy. Zkusil bych Uruguay, pokud máte dost peněz, tak to není příliš složité…
„Komentář Vysočinského království: Jedním z produktů kapitalismu je virtuální guma která maže zásadní lidské vlastnosti, tudíž nemůžeme očekávat od otrockého stáda, že do do svého čela posadí člověka s morálkou.“ — Jelikož kapitalismus definitivně zemřel s prvními výstřely první světové války moc nechápu jaký má vztah k našemu fašistickému prezidentovi. Ten i jeho zvolení jsou naopak důsledkem přebujelého socialismu hnedého typu, který dělá z lidí tupé ovce spoléhající se na stát a „moudré“ mluvící hlavy.