Ladikova glosa: Irán byl ochoten veškerý obohaceny uran rozředit na úroveň 1,5%, což je ta nejnižší úroveň pro reaktory a byl ochoten své jaderné objekty zpřístupnit inspektorům

Daniela Kovářová: Má reakce na nesouhlas s mými postoji:

Vážený pane, omílané fráze typu „rozpínavé Rusko“ mě moc nerozvášňují. Ruské panství se za posledních 35 let zmenšilo z 24 milionů kilometrů na 17 milionů. Před sto deseti lety sahalo skoro k Ostravě, dnes je od nás dva tisíce kilometrů.

Odsuzuji jakoukoli válku, včetně těch, které za posledních 30 let vedly mnohé rozpínavé velmoci. A že jich bylo. Faktem ale je, že na postsovětském území probíhalo několik válek. Mezi Arménií a Azerbajdžánem, mezi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem, v moldavském Ponděstří. Nikdy jsme o žádné netvrdili, že to je naše válka.

Válčilo se také podstatně blíže: v bývalé Jugoslávii. Ani tou válkou jsme se necítili přímo ohroženi. I když je fakt, že jsme jako týden starý člen NATO logisticky pomohli s bombardováním Jugoslávie, která se snažila uchovat územní mezinárodně uznávanou integritu proti albánským muslimským separatistům v Kosovu. Podle tohoto vzoru jsme asi měli poté bombardovat Kyjev, jehož vláda vedla osm let válku proti separatistům snažícím se o sebeurčení na východě země.

Nic se se mnou nestalo a v bublině nežiji. Jsem v denním kontaktu se svými venkovskými voliči a velká část z nich vidí tyto věci dost podobně jako já. Ne, nebojím se. Možná muslimů, kteří v západní Evropě vyhodili do povětří vlaky, metra, autobusy, letiště, vystříleli restaurace, taneční kluby, zabíjejí starousedlíky v ulicích. Ale tento strach není vynucován, jako se vy snažíte peskovat mne za to, že se v jednom šiku nestavím za stejnými hesly strachu našich velkých médií, které tolik oslovily vás.

Na Ukrajině se čtyři roky bojuje o vesnice, kde před válkou měli naprostou početní převahu příslušníci ruské etnické skupiny a kde „proruský“ prezident Janukovič dostával opakovaně ve volbách proti různým soupeřům 80–95 procent. Vyvozovat z toho, že se rozhoduje o tom, zda se Rusům na Donbase bude vládnout z Moskvy nebo z Kyjeva, nějaké naše přímé ohrožení, je fikce. Stovky milionů lidí Střední a Západní Evropy nejsou příštím chodem Ruského medvěda. Ten na to nemá sílu, motivy, ambice. Nemáme s ním žádný spor. Jen si moc přejeme, aby válka skončila. Dosavadní naše politika ke konci nevede. Ke konci v vedou jen dvě cesty: porazit Rusko ve válce, nebo s ním jednat.

Chceme-li, aby řešení mělo podobu našich představ, zbývá jen možnost první. Pokud Rusko nechceme nebo neumíme porazit, budeme muset ze svých představ slevit.

Docela hrubě mě napadáte a podsouváte mi nesmysly, které bych nikdy neřekla. A to jen proto, že si dovoluji vidět některé věci jinak. To mi tak nějak jako vynucování trochu připadá.

Neberu vám vaše názory, Vy neupírejte jiným mít odlišné.

Jan Tománek: Víte co mě fascinuje? Když se herci Čermák, nebo Čvančarová objevili na podpoře Pávka, to bylo nadávek na hereckou lůzu, jak s nimi končíte…

Ale díval jsem se schválně na nějaké herecké instagramy – a ty mají klidně 200-300.000 sledujících! A ty profily jsou doslova plné různých reklam. Je to čirá a nonstop prostituce, kterou VY sledujete a jen VY je svým zájmem vytváříte. To si uvědomte – jenom VY máte tu sílu! Proč proboha někdo sleduje DOBROVOLNĚ něčí profil, kde mu někdo NONSTOP ukazuje, co by si měl koupit za cízí nadnárodní produkty!? Sledovali byste profil paní pokladní z Lidlu, která by vám tam nonstop valila, co si máte koupit za zboží? Jste normální lidi?! Uvědomte si, že herec je svým intelektem (čest výjimkám), jen lépe naleštěná pokladní z Lidlu.

Zkuste se opravdu zamyslet nejdřív sami nad sebou, než budete o někom říkat, že je prodejná děvka – vy ty „děvky“ totiž sami vytváříte… Začněte opravdu sami od sebe, ale to se nikomu moc nechce…

Jindřich Rajchl: Včera jsem dostal otázku, zda a kde by se u nás měly stavět větrné elektrárny. Odpověď je prostá. Nikde! Stejně jako v Kentucky a Tennessee bych zavedl plošný zákaz jejich výstavby. Větrníky jsou slepá vývojová větev produkce elektřiny. Kdo to pochopí dřív, ten vyhraje.

Vidlák: Jestli něco dokonale ilustruje současný Západ, je to americká letadlová loď Gerald R. Ford. Jaderný pohon, elektromagnetické katapulty, má všechno nej (i cenu), sama je silnější než válečné loďstvo poloviny států světa, je vrcholem americké námořní moci… a celý svět mluví o tom, jak jim tam nefungují záchody. To si prosím nevymýšlejí dezoláti z uniklých videí bez kontextu, to píše přímo majnstrým. Takhle nějak teď vypadá celá Amerika. Na jedné straně Starlink, Space X, datová centra, roboti… a na straně druhé zasrané ulice plné fentanylu. Mimochodem, kdyby se videjka přetékajících záchodů objevila na nějaké ruské lodi, byl by to pro naše pravdomluvné intervjuky jasný a nezpochybnitelný důkaz, že Rusko je na konci s dechem a odteď už bude jen prohrávat. Pro USA ovšem platí jiná pravidla…

Soňa Peková pro Radio Universum: Myslíte si, že se média na covidové pandemii podepsala možná rozhodujícím způsobem?

Domnívám se, že ano, a to minimálně ze dvou důvodů. Jeden byl, že evidentně měli zadání, aby neustále reportovali o tom, co se děje, protože pořád běžela dole na televizní obrazovce ta linka – ať už se probíralo cokoli – kde bylo, kolik lidí zemřelo, a nevím co všechno, což nikdy nebývalo. A navíc se neustále počítala čísla.

A já moc dobře vím – a my jsme to potom i publikovali, a vyšlo to – že test, který se používal pro PCR, měl vysokou míru chybovosti a dával hodně nespecifit. A bez ohledu na to, že to byly nespecifity slaboučké, tak se počítaly jako pozitivní. Toto všechno se sbíralo a reportovalo, a nikdo neřešil, jak moc jsou pozitivní, jaká je kvantita dané pozitivity, ale jen, zdali pozitivní ano nebo ne.

To, co se stalo, je globální akce, protože i média, která vysílala na toto téma – tak to byla stejná rétorika, stejná slova. Implementovaly se tady výrazy jako „lockdown“, to jsme tady nikdy neměli, nebo „narativ“, takové výrazy se v té době implementovaly. To, co se bude říkat, šlo evidentně z jednoho centra. To bylo úplně zjevné. Média ve všech možných zemích. Já jsem i viděla nějaký pořad, kde ukázali reportéry a co říkali, a to byly stejné věty, a přitom to byly různé televizní kanály v různých zemích. Evidentně tady byly nějaké noty, které se distribuovaly, a to se používalo.

Marek Skřipský: Před časem jsem si stvořil teorii, že orientačním ukazatelem dobrých časů (v dnešní hantýrce surrealistické postmoderny se tomu říká „kvalita komunitního života“) v obci je počet hospod. Tak jsem si namátkově (vražení prstu do knihy) vybral jihočeskou obec Hosín. První zmínka o ní je už z roku 1261, ale my se posuneme do moderních dějin. Podle výpisů živností z roku 1931 tady za první republiky byly 4 hospody. Bolševik tři z nich zničil, takže za komára tady byla jenom jedna. V devadesátkách, kdy se společnost nadějně nadechovala, tady stály už 3 hospody. V roce 2001 byly dvě. No a dnes, v časech vyspělého a rozvinutého dotačního socialismu, ani jedna. Čistá nula. Přeberte si to, jak chcete…

Igor Iggy Sumilov: Ukrajinský prezident Zelenskyj podpořil útoky Izraele a USA na Írán. Útoky považuje za správné, jelikož Írán je na druhé straně jako on. Írán dodal Rusům drony Šáhíd a je dobře, že padají rakety na vládní budovy, ale i školy a bytové domy.

Z logiky věci by měl stát na straně Íránu, jelikož je ve stejné pozici, jako íránský vůdce Chameneí. Stejně jako na jeho zemi útočí světová velmoc, tak i na Teherán útočí světová velmoc. Takže dvojí metr, který mají všichni libtardi. Pokud útočí Rusko, tak je to agrese, pokud útočí USA a Izrael, tak je to osvobození íránského lidu od teroristického režimu. Mezitím ukrajinské telegramové účty jsou plné záběrů z dopadů íránských raket na Dubaj, kde žijě několik tisíc ukrajinských oligarchů se svými rodinami. Utekli před raketami a teď jim padají rakety na jejich bytečky v Palm Jumairah.

Jiří Šatánek: Zdejší media neinformují, a proto několik poznámek: Irán byl ochoten veškerý obohaceny uran rozředit na úroveň 1,5%, coż je ta nejnižší úroven pro reaktory. Irán byl ochoten své jaderné objekty zpřístupnit ušáckým inspektorům.

Ještě včera ministr zahraničí Ománu s nadšením informoval, že rozhovory probíhají výborně a Ušakov a Irán jsou blízko dohody. Rubio naléhal na diplomaty, aby se zdrželi veškerých veřejných komentářů, které by mohly narušit rozhovory. Konečně je šabat a židé mají zakázáno jakékoliv nasilí. Izoši a Ušáci otevřeně ûtočí na civilnï objekty a na politickè vedení země. V jiżním Iranu byla zasažena základní škola pro děvčata a 40 žákyň bylo zavražděno. Vedení Ušákova a Izoši okupovaného území jsou naprosto nedůvěryhodní a reprezentují Zlo. Kdokoliv, kdo je podporuje, je zločinec a mělo by s ním být podle toho zacházeno. Se Západem nemá smysl uzavírat žádné dohody, Západ musí být zničen, protoże ohrožuje všechny.

Jindřich Rajchl: USA preventivně zaútočily na Írán, neboť se z jejich pohledu jedná o stát podporující terorismus a jeho další vyzbrojování považují za bezpečnostní hrozbu pro sebe i své spojence.

Rusko v roce 2022 preventivně zaútočilo na Ukrajinu, neboť se z jejich pohledu jedná o stát podporující nacismus a jeho další vyzbrojování považovalo za bezpečnostní hrozbu pro sebe i své spojence.

Z hlediska optiky obou velmocí se tak fakticky jedná o tytéž pohnutky.

Je zcela jistě na místě debatovat o tom, zda se v obou případech jedná o porušení mezinárodního práva, a tedy o neoprávněnou agresi, či nikoliv. Můžeme též spekulovat, nakolik jde skutečně oběma velmocím o zamezení eventuální hrozby pro svou bezpečnost, a nakolik se za touto „ospravedlnitelnou“ záminkou pouze skrývá jejich záměr rozšířit sféru svého vlivu.

Co je ovšem nezpochybnitelným faktem, je skutečnost, že buďto je legitimní obojí, nebo ani jedno.

Nikdo si totiž nemůže osvojit právo spolehlivě zkonstatovat, zda byla obava obou velmocí oprávněná. To už je čistě subjektivní hledisko, jež prostě nelze objektivně zhodnotit.

Pokud mainstream vojenskou akci USA schvaluje, zatímco vojenskou akci Ruska odsuzuje, pak se jedná o zjevné uplatnění dvojího metru. Tvrdit, že obavy USA jsou legitimní, zatímco ty ruské nikoliv, ukazuje na naprostou absenci schopnosti objektivního pohledu na geopolitické dění a usvědčuje naše žurnalisty z toho, že nám namísto nestranného hodnocení vzniklé situace nabízejí čirý politický aktivismus.

Pokud se totiž oprostíte od veškeré omáčky i od toho, kdo je vám sympatičtější a komu více fandíte, pak nemůžete než dospět k jedinému možnému závěru.

V obou případech jde o totéž.

Ladik Větvička, Poruba, Knížectví slezské