Liberální sekta

LIBOR ČÍHAL

Přímé soudní vyloučení ruské politické strany z voleb je silným nábojem pro západní propagandu a ruské antirežimní informační servery. Mediální likvidace hnutí Stačilo, německých (nebo Sládkových) Republikánů, damoklův likvidační meč visící nad AfD apod. jsou naopak velkým demokratizačním gestem. Soudní stížnost na ruskou liberální stranu Jabloko podala konzervativní strana Rodina, a soudy jednaly nezvyklou rychlostí, ovšem ještě rychleji jednal český Ústavní soud ve zcela banální záležitosti. 10. srpna ruský Nejvyšší soud potvrdil výrok nižší instance o vyloučení strany Jabloko z volební účasti do Dumy. Jabloko v devadesátých letech založil ekonom Grigorij Javlinskij, který už tenkrát vynikal velkou populistickou fantazií, tvrdil, že za šest set dnů tvrdou liberální reformou vyvede sovětskou ekonomiku z krize. Javlinský a jeho strana participovali v devadesátých letech na excesech, která vedly k nejhorší sociální krizi v poválečné Evropě a přivedly stát na okraj zkázy. Bolševické represe postihly miliony třídních nepřátel, což byla velká část Rusů, a liberálové Javlinského typu byli ještě úspěšnější, jejich reformní represe postihly většinu Rusů. Javlinského strana má charakter liberální náboženské sekty, ale uvnitř je extrémně autoritativní, působí dojmem strany zamilovaných (do Javlinského.) Jabloko je kromě patriotismu za všechno dobro světa – za mír, za dobro, za pokrok, za lásku Rusů k Evropě a naopak apod.

Jablko pohnala k soudu strana Rodina, která je obvinila z mnoha přestupků: porušování autorských práv, zahraničního financování, z extrémistických výzev a porušování regulí volební kampaně apod. Nejvyšší soud odmítl nejzávažnější obvinění z extrémismu, kterým jsou podle Rodiny mírové výzvy Jabloka, ovšem ponechal v platnosti obvinění o porušování autorských práv např. ke slavné „Pusť vsegda budět solnce..“ a „Kéž by něbylo vojny.“ Skutečným důvodem vyloučení strany z volební účasti byl právě důvod, který Nejvyšší soud formálně odmítl: extrémismus, za který se v Rusku považuje agitace proti válečné operaci na Ukrajině a zpochybňování ruských nároků na Donbas. Liberální Jabloko je jedinou politickou silou, která vystupuje za okamžité a bezpodmínečné ukončení války, ovšem mír chápaný v intencích Leyenové a spol. a ne v ruském národním zájmu, což de facto znamená ruskou porážku se všemi hroznými důsledky pro stát. Jabloko už prohrálo devět regionálních soudních procesů, které je vyloučily v příslušných regionech z volební účasti.

Vyškrtnutí Jabloka ze hry požadovali i vůdcové silných parlamentních stran Spravedlivé Rusko, Žirinského liberálních demokratů a komunistů. Podle těchto politiků, mír, jak si představuje Jabloko, znamená kapitulaci a zradu ruské civilizace. Lídr Spravedlivého Ruska Mironov řekl, že Jabloko celou dobu své existence zrazovalo a prodávalo Rusko. Šéf komunistů Žuganov prohlásil, že Jabloko nepodporuje upevnění ruské státnosti ve chvílích velkého vnějšího nebezpečí.

Strana má podporu v malém liberální segmentu a u části mládeže hlavních měst, ale v očích ruské veřejnosti je spojena s liberálním rozpadem společnosti v devadesátých letech. Většina politických stran i liberální orientace je silně vlastenecky orientovaná a volá po dovedení války do vítězného konce, absurdně je to velkou reklamou pro jediného politického aktéra, který tomu oponuje. Někteří politologové ve vyškrtnutí strany z volební účasti vidí konec multipartijního systému západního typu. Nevylučuje se možnost definitivního vyloučení z politické hry všech stran ideologického typu, za něž se dnes dají považovat Jabloko s prozápadní liberální ideologií a komunisté. Ideologie těchto strana není státu potřebná nebo je škodlivá.

Ruský pokus o imitaci západního liberálního modelu v devadesátých let vedl k hluboké společenské a ekonomické krizi, kterou Rusko překonalo jenom zázrakem. Ruský politický systém se v posledních desetiletích stabilizoval a našel vývojovou cestu odpovídající potřebám země. Stal se funkčním a v mnohých aspektech efektivnějším než západní liberální model. Vpašování západních dogmat do politického systému téměř zničilo Rusko před třiceti lety a má stejný náboj i dnes. V pseudopolitických bojích v EU je klíčovým termínem populismus, ovšem nejsou liberální dogmata jako svoboda (strážená západními vykladači), mír (ve vizi Leyenové) a evropský charakter Ruska (v podobě diktované Bruselem), tím nejsprostším populismem? Toto pojetí ušlechtilých kategorií není vlastní jen unijní propagandě, ale pravděpodobně i zakladateli Jabloka Javlinskému, jak se dočteme na jeho stránkách nebo v programu Jabloka. Tyto kategorie vždy mají materiální podmíněnost, zvláštní že EU, která až na Alláha Boha nenávidí, právě těmto kategoriím přikládá metafyzickou platnost. Je evidentní, že propaganda něčeho takového nemůže mít v okamžiku bytostného ohrožení státu místo ve veřejném životě.