Liberálové štěkají, ale karavana dějin jede dál

ROD DREHER

Zpráva, že se Donald Trump a Vladimir Putin brzy setkají v Budapešti na summitu o ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou, je diplomatickým triumfem maďarského premiéra Viktora Orbána.

Viktor Orbán je dnes možná jediným světovým lídrem, který má důvěru jak amerického, tak ruského prezidenta. Je rozhodně jediným evropským lídrem, který od začátku války v roce 2022 horoval pro mír, jediným, který důsledně a přesně předpovídal, že je beznadějné, aby Ukrajina zvítězila nad ruskou válečnou mašinérií.

Není to proto, že by Orbán (nebo jakýkoli Maďar) měl zvláštní lásku k Rusku. V Budapešti stěží najdete  někoho, kdo by neměl hořké vzpomínky na povstání v roce 1956 a čtyřicet let sovětské nadvlády. Je to spíše proto, že Orbán je geopolitický realista, který se nenechal oklamat sentimentálním triumfalismem západní vládnoucí třídy.

Postoj Donalda Trumpa k Rusku ve vztahu k Ukrajině byl v poslední době nevyzpytatelný, nicméně je nemožné si představit, že by prezidentka Kamala Harrisová přijela do Budapešti, aby hovořila o míru a ukončení války. Harrisová, stejně jako většina oficiálního Washingtonu, zůstává v zajetí zastaralého neoliberálního pohledu na svět, v němž si Západ zachovává právo diktovat podmínky všem ostatním a má moc to prosadit.

Rozhodnutí uspořádat rozhovory právě v Budapešti pro Brusel ponižující ranou. Trump se rozhodl dát Orbánovi ústřední roli, zatímco Evropskou unii, která Kyjevu poskytla hromadu vojenské pomoci a zároveň požadovala větší sankce vůči Moskvě, odsunul na vedlejší kolej.

Rusko-americký summit se tak sice koná na půdě EU – a zprostředkovává ho nejnezávislejší a nejneposlušnější člen bloku. Unie sice navrhované setkání opatrně uvítala, ale i tak to musí bolet…

Válka na Ukrajině odhalila meze západní moci. Nebýt západních zbraní a vojenské pomoci, Rusové by statečné Ukrajince dávno převálcovali – nicméně Západ přesto utrpěl vážnou ránu své důvěryhodnosti ve válce.

Trestné ekonomické sankce, které Západ uvalil na Rusko po jeho invazi, nedokázaly Putinovu zemi srazit na kolena. Ve skutečnosti donutily Rusko najít způsoby, jak sankce obejít, a vybudovat válečnou ekonomiku schopnou produkovat více vojenského materiálu. Také přiblížily Rusko a Čínu k sobě; nyní jsou země BRICS skutečným rivalem západního vedení globálního ekonomického řádu.

Evropské ekonomiky byly vážně oslabeny dopady války. Poté, co Trump naznačil ochotu USA stáhnout se z konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, evropští lídři oznámili svůj záměr podporovat Kyjev sami. To byl smutný vtip. Evropské armády nemají dostatek lidí ani zbraní, aby mohly hrát významnou roli v obraně Ukrajiny, a všichni to vědí.

Rusko nepochybně válku začalo, ale učinilo tak, aby se bránilo pokusům NATO a Evropské unie přivést Ukrajinu do sféry vlivu Západu. Válka také zdevastovala Ukrajinu a Rusku způsobila strašlivé ztráty na životech.

Nikdo z pokračování této války nemá prospěch. Je však v zájmu Evropy, aby v Budapešti strany dosáhly mírové dohody.

Je to zvláštní. Tento podzim se zdá být obdobím míru, vedeným tím nejméně pravděpodobným mírotvůrcem, Donaldem Trumpem. Jak musí levici přivádět k zuřivosti, že právě Trump a Orbán jsou možná na pokraji ukončení této hrozné války. Nu což, takový je náš svět. Parafrázuji staré arabské přísloví: Liberálové štěkají, ale karavana dějin jede dál.

The European Conservative

(7 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...