Maďarské vystřízlivění: Nová éra, nebo staré křivdy?

Maďaři se v parlamentních volbách vyslovili pro naprostou změnu režimu, prohlásil v pondělí šéf vítězné strany Tisza, Péter Magyar. Zopakoval, že místo Maďarska je v Evropě, a za jeden z prvních úkolů své chystané vlády označil přijetí protikorupčních opatření a rozmrazení asi 20 miliard eur z evropských fondů.

„Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom zajistili, že toto opravdu znamená začátek nové éry,“ řekl Magyar. „Naše země nemá času nazbyt. Maďarsko má v každém ohledu problémy. Bylo vypleněno, oloupeno, zrazeno, zadluženo a zničeno,“ prohlásil o dědictví šestnáctileté vlády národněkonzervativní strany Fidesz premiéra Viktora Orbána.

Co jsme se od něj okamžitě dozvěděli?

1. Skartovačky jedou naplno, hlavně na ministerstvu zahraničí. Tak to jsou skutečně „novinky“. Skartovačky jedou naplno po každých volbách. U nás skartoval Fiala, v Maďarsku Orbán. Myslící člověk se tomu může jen zasmát.

2. Tisza vloží do ústavy, že jedna osoba může být premiérem maximálně dvě funkční období. Prý aby se Orbán už k moci nedostal. Magyar tím jasně naznačuje, že počítá s vítězstvím i v dalších volbách a pak už bude Orbán prostě jen starý pán v důchodu.

3. Vyzval prezidenta Tamáse Sulyoka k rychlému jednání. Chce být co nejdříve pověřen sestavením vlády a svolat ustavující schůzi nového parlamentu. O Sulyokovi se vyjádřil jako o loutkovém prezidentovi. Ani tohle není v politice nic výjimečného, čím by stálo za to se hlouběji zabývat.

4. Vydají dva polské politiky a makedonského expremiéra. No vida, tohle už je horší. Budou vydávat lidi, kteří u nich našli azyl. Chtějí si tím pojistit přátelství Polska? Jde jim o budoucnost V4, nebo jen o levná politická gesta?

5. Chtějí jednat o Benešových dekretech.

Pátý bod jsem si nechala jako třešničku na dortu. To je totiž jediné, čeho se opravdu nechci dožít. Tímto Magyar dal najevo, že v podstatě souzní s německými požadavky a revizionismem, a to je pro mě podpásovka. Možná se v něm projevuje ukrytý nacionalismus, ne-li přímo fašismus. Všichni víme, na které straně ve druhé světové válce Maďarsko stálo. Paktovali se s „Fricy“ a teď jim najednou vadí Benešovy dekrety?

Sice vím, že jim jde primárně o slovenské území a tamní menšiny, nikoliv přímo o naši zemi, ale Benešovy dekrety jsou spojené nádoby. Pokud se prolomí na Slovensku, otřese to i našimi jistotami. Najednou by nic z toho, před čím nás chtěl Edvard Beneš ochránit, nemuselo platit. To je přesně ten důvod, proč mám z vlády takového člověka obavy.

Ať si Magyar dělá v Maďarsku, co chce. Dokonce dokážu pochopit, že posvětí půjčku pro Ukrajinu. Nikdy však nepochopím jeho „starost“ o Benešovy dekrety. Prý jsou Maďaři na Slovensku diskriminováni? Nic není dál od pravdy. Slovensko znám velmi dobře a po celý můj život si tam Maďaři spíše hráli na „lepší lidi“. Vím to z vlastní zkušenosti. Na jihu Slovenska jich bylo vždycky hodně a ani se nesnažili mluvit slovensky. Jako by snad slovenština byla jazykem nějaké „podřadné rasy“. Tento povýšenecký postoj se za Orbána trochu utlumil, ale s Magyarem se vrací v plné síle.

Slováci v tom teď zůstali sami. A Česká republika? Ta bude jen mlčky přihlížet, protože si nikdo z našich vrcholných představitelů nechce pálit prsty v Bruselu. Taková je smutná skutečnost a mně je za naše politiky, kteří nedokážou bouchnout do stolu a bránit naši společnou historii, prostě hanba.