Maďarsko: Je možné zvrátit sexuální revoluci?

JONATHON VAN MAREN

Maďarsko zkouší, zda křesťanská demokracie dokáže díky zákonům na podporu rodiny a odporu k sexuální ideologii zvrátit desetiletí sociální revoluce.

V roce 2018 představil maďarský premiér Viktor Orbán na letní univerzitní konferenci svou vizi „křesťanské demokracie“. Na rozdíl od západní Evropy, kde je globalismus de facto převládající ideologií, Orbán obhajoval pro střední Evropu jinou cestu založenou na pěti základních principech:

1) Bránit křesťanskou kulturu a vyhrazovat si právo odmítnout multikulturní ideologii.

2) Bránit tradiční model rodiny a mít právo tvrdit, že každé dítě má právo na matku a otce.

3) Bránit národně strategická hospodářská odvětví a trhy.

4) Bránit své hranice a vyhrazovat si právo odmítnout imigraci.

5) Trvat na principu „jeden národ, jeden hlas“ v nejdůležitějších otázkách, přičemž toto právo nesmí být v Evropské unii popíráno.

Orbánova vize byla hodně kritizována, ale málo pochopena. Evropská elita, jak prohlásil, vyměnila základy svého křesťanského dědictví za „otevřenou společnost“ bez hranic, ve které je vše v pohybu a nic není pevné: „neexistují hranice, Evropané mohou být snadno nahrazeni imigranty, rodina se proměnila ve volitelnou, fluidní formu soužití.“ Orbánova pronatalitní, sociálně konzervativní agenda, která jeho vládu opakovaně staví do hledáčku evropských elit, vede Maďarsko jinou cestou.

Maďarská ústava z roku 2011 to výslovně uvádí, když stanoví, že národ „chrání instituci manželství jako svazek jednoho muže a jedné ženy uzavřený z vlastní vůle a rodinu jako základ přežití národa“. Dále uvádí, že „rodinné vazby se zakládají na manželství nebo vztahu mezi rodiči a dětmi“, a zdůrazňuje, že „Maďarsko podporuje závazek mít děti“ a že „lidská důstojnost je nedotknutelná. Každý člověk má právo na život a lidskou důstojnost; život plodu je chráněn od okamžiku početí“.

Tyto ústavní závazky podpořila řada politik na podporu manželství a dětí. Míra sňatků se mezi lety 2010 a 2021 zdvojnásobila; počet rozvodů na počet sňatků se ve stejném období snížil na polovinu. Ačkoli je potrat v Maďarsku stále legální do 12. týdne těhotenství – vláda uznává, že zákaz, ačkoli ústavně možný, zatím nemá dostatečnou podporu veřejnosti –, míra potratů se od roku 2003 také snížila na polovinu a míra potratů u teenagerů klesá od roku 2016.

Laurie Rose z Institutu pro rodinné studie s jistým překvapením poznamenala: „Celkově se zdá, že maďarská kultura podporující manželství je dostatečně silná, aby přežila i přes zvyšující se věk při vstupu do manželství a pokles rozvodovosti.“

Kromě ambiciózní politiky podpory rodiny na federální úrovni Maďarsko také aktivně bojuje proti šíření sexuální revoluce. Vláda strany Fidesz přijala v roce 2021 zákon zakazující propagaci „sexuální propagandy“ LGBT mezi nezletilými a v březnu zakázala obscénní demonstrace Pride poměrem hlasů 136 ku 27. V dubnu byla přijata ústavní novela, která tento zákon posílila a potvrdila, že existují dvě pohlaví. Změna pohlaví byla v roce 2020 zakázána zákonem. Kritici tvrdí, že se jedná o útok na demokracii, ale tato politika je populární a stojí za zmínku, že před rokem 2000 prakticky žádná demokracie LGBT agendu nepřijala.

Premiér Viktor Orbán, který je kalvinistou vychovaným v reformované církvi v Maďarsku, je vizionář, ale není naivní. Žádná vláda, jak opakovaně prohlásil, nemůže učinit národ křesťanským:

Křesťanská demokracie není o obraně náboženských článků víry – v tomto případě křesťanských náboženských článků víry. Ani státy, ani vlády nemají kompetence v otázkách zatracení nebo spásy. Křesťanská demokratická politika znamená, že je třeba chránit způsoby života vycházející z křesťanské kultury. Naší povinností není bránit články víry, ale formy existence, které z nich vyrostly. Patří mezi ně lidská důstojnost, rodina a národ – protože křesťanství nesleduje univerzálnost prostřednictvím zrušení národů, ale prostřednictvím jejich zachování.

Orbánův projekt se jeví jako radikální především proto, že všechny evropské národy kdysi uznávaly své křesťanské základy (preambule irské ústavy stále začíná slovy „S pokorou uznáváme všechny své povinnosti vůči našemu Božímu Pánu, Ježíši Kristu“). Od 60. let 20. století však západní společnosti prožily velký zlom, kdy se instituce odklonily od historického uznání biblického zjevení k novým základům sexuální revoluce. Zákony proti rouhání stále existují, ale vztahují se na „nesprávné označování pohlaví“ nebo kdysi cizí náboženství; politici a soudnictví upřednostňují sexuální práva před náboženskou svobodou. Odpor proti této změně se nyní jeví jako revoluční.

Americká autorka Mary Eberstadtová ve své zásadní knize How the West Really Lost God: A New Theory of Secularization (Jak Západ skutečně ztratil Boha: Nová teorie sekularizace) podrobně popisuje, jak kolaps křesťanství na Západě vyvolala sexuální revoluce. Pečlivě vyvrací převládající teorie sekularizace: že ztráta víry byla způsobena kombinací osvícenské filozofie, darwinistického scientismu, kritiky Písma, materiálního prosperity a smrtelným úderem krvavých hororových představení 20. století. V každém z těchto příběhů jsou prvky pravdy. Historie je chaotická a neexistují žádné jednoduché, přímé linie, které by vedly od katalyzátoru k závěru.

Symbióza mezi rodinou a vírou

Jak však Eberstadtová poznamenává, žádná z těchto teorií nedokáže vysvětlit sekularizaci, která explodovala v 60. letech. „Problém je v tom, že neodpovídají historické časové ose,“ řekla mi v rozhovoru. „Kdyby války byly vysvětlením sekularizace v západním světě, nedávalo by smysl, že sekularizaci vidíme v poražených společnostech, vítězných společnostech i neutrálních společnostech, jako je Švýcarsko. Ještě zásadnějším problémem je skutečnost, že po druhé světové válce nastal v západním světě od roku 1945 do počátku 60. let náboženský boom. To není dobře pochopeno. Ve společnostech, které dnes považujeme za nesmírně sekularizované – Nový Zéland, Austrálie, Kanada atd. – došlo po válce ve skutečnosti k náboženskému boomu. Proč tomu tak bylo?“

Dr. Adrian Gregory, docent moderních dějin na Oxfordu, souhlasí. V rozhovoru krátce po dokončení výzkumného projektu o náboženství a první světové válce poznamenal, že existuje jen málo důkazů na podporu teorie, že světové války vyvolaly sekularizaci. Namísto toho zůstali Západní lidé velmi nábožensky založení až do 50. let – teprve v 60. letech začali lidé opouštět kostely. „Pak, vlastně téměř během mého života, došlo k radikální desakralizaci,“ vysvětluje.

Eberstadtová poznamenává, že téměř všichni vědci se shodují, že ztráta víry byla kolektivní a dramatická. „Na počátku až v polovině 60. let se stalo něco, co urychlilo sekularizaci jako žádná jiná síla v historii,“ napsala. „S výjimkou několika málo odpůrců, kteří úpadek popírají, vidí všichni ostatní výzkumníci, kteří se touto hádankou zabývají, stejný bod zlomu: víra a náboženská praxe v celém západním světě se mezi lety 1963 a 1966 propadla. Proč?“ Eberstadtová poskytuje odpověď: Sexuální revoluce.

Historici, kteří se touto otázkou zabývají, podle ní přehlédli něco zásadního: „Mezi vitalitou církví na jedné straně a vitalitou rodiny na straně druhé panuje symbiotický, neoddělitelný vztah.“ Tento vztah je klíčem k pochopení náhlé sekularizace:

Obecně se předpokládá, že věřící lidé mají větší pravděpodobnost, že budou mít rodiny, a to velké rodiny, protože jim to přikazuje náboženství. Kniha How the West Really Lost God (Jak Západ skutečně ztratil Boha) tuto domněnku obrátila naruby. Tvrdí, že pouhá skutečnost, že lidé žijí v rodinách a účastní se významných rodinných událostí – narození, smrt, sebeobětování – byla hlavní silou, která je přiváděla do kostela. Naopak sociální atomizace a rozpad rodiny, které následovaly po sexuální revoluci, neměly na církve neutrální dopad – naopak. Staly se hlavními motory sekularizace naší doby.

Je zřejmé, že něco na životě v rodině zvyšuje pravděpodobnost, že lidé budou chodit do kostela a věřit v Boha – a to dokonce více než jedna taková „věc“. Rodinný život podporuje náboženský život, protože matky a otcové hledají komunitu podobně smýšlejících lidí, do které mohou své děti začlenit. Naopak život mimo rodinu odstraňuje nejsilnější možnou motivaci, kterou lidé mají k hledání transcendentálního rámce pro vysvětlení základních sil rodinného života.

Tato teorie vrhá zcela jiné světlo na lidi „bez vyznání“ [ty, kteří se nehlásí k žádnému náboženství]. Jak lze očekávat, že dnešní postrevoluční mládež přijme křesťanství, když mnozí z nich kvůli zmenšujícím se a neexistujícím rodinám dosáhnou středního věku, aniž by kdy drželi v náručí dítě, starali se o starého příbuzného, obětovali bezesné noci pro druhé nebo se zúčastnili pohřbu?

Stručně řečeno, rodina je přirozenou nádobou, v níž vzkvétá víra – a když byla rodina rozbita sexuální revolucí, tato nádoba se rozbila. Rodiny jsou také primárním způsobem, jakým se náboženské tradice předávají z jedné generace na druhou – i tato kontinuita byla narušena, což přispělo k ohromujícímu nárůstu náboženské negramotnosti ve společnostech, které byly kdysi zcela formovány křesťanstvím.

Wilhelm Reich, revolucionář, který vymyslel pojem „sexuální revoluce“, to vše předpověděl. Věřil, že všechny svobody vyplývají ze sexuální svobody a že s úplnou sexuální osvobozením zmizí i náboženství. „Nediskutujeme o existenci nebo neexistenci Boha,“ vysvětlil Reich. „Pouze odstraňujeme sexuální represe a rozpouštíme infantilní vazby na rodiče.“

Praktické uplatnění teorií z knih Mary Eberstadtové otevírá zajímavé možnosti. Víra je samozřejmě hluboce osobní záležitost. Orbán to uznává. Ale veřejná politika, která podporuje, motivuje a ctí přirozenou rodinu a zároveň zakazuje útoky na tuto základní instituci, je možná. Národ rodin s dětmi je národ, který je z lidského hlediska úrodnou půdou pro návrat křesťanství.

Znám řadu lidí, kteří se po svatbě a narození dětí najednou rozhodli, že je čas vrátit se do kostela – což pozorovala i Eberstadtová. Žádná vláda sama o sobě nemůže způsobit re-christianizaci své země. Může se však rozhodnout ctít své křesťanské dědictví, uznat své křesťanské základy a orientovat svou politiku tímto směrem.

V posledních patnácti letech se Maďarsko zapojilo do fascinujícího experimentu: na jedné straně postupné zavádění politiky na ochranu života a rodiny, na druhé straně agresivní odpor proti kolonizaci sexuálními revolucionáři a jejich duhovou vlajkou.

Výsledky tohoto experimentu jsou zatím povzbudivé. Pokud se tyto výsledky ukáží jako stabilní a dlouhodobé, Orbánova vize „křesťanské demokracie“ se stane vzorem pro konzervativní politiky na celém kontinentu.

The European Conservative

(15 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...