Malé pojednání o rasismu

Jak se k jiným rasám a náboženstvím staví různé národy a kontinenty. Odkaz na zdroj informací na konci článku nebo přímo v textu.

Čína

Původně tajná zpráva, kterou zadal Pentagon v roce 2013, byla zveřejněna v roce 2022 a její název zní „Strategické důsledky čínského rasismu”. Zpráva argumentuje, že „Čína vnímá sebe sama jako střed vesmíru, ve kterém jsou všichni ostatní v různé míře méněcenní”.

Podle tradiční čínské historky se nesmrtelný bůh taoismu Tai Bai rozhodl vytvořit člověka z jílu. Vymodeloval jej podobně jako nádobí a nechal ho vypálit v peci. První figurku vypaloval příliš dlouho a spálil ji. Nespokojený bůh ji vší silou odhodil a skončila v Africe.

Druhou figurku vypaloval příliš krátce a nelíbila se mu, protože byla příliš bílá. Také ji odhodil, i když ne tak daleko, takže dopadla v Evropě. Na základě předchozích zkušeností vypálil třetí figurku k dokonalosti. Ani černá, ani bílá, ale žlutá. Tai Bai byl spokojen, a proto jsou lidé v Asii žluté barvy.

Virulentní rasismus značně ovlivňuje čínské vnímání světa. Číňané nemají problém použít rasismus k vysvětlení událostí a využít jej k prosazení svých zájmů. Rasismus pro ně není problém. V Číně se nikdy neobjeví hnutí za občanská práva menšin, jako tomu bylo v USA. Číňané nevnímají diverzitu jako výhodu. Multikulturalismus je nemoc, která se zmocnila Spojených států a je jedním z důvodů jejich úpadku.

Postoj Číny k multikulturalismu z ní podle zprávy dělá silného protivníka ze tří důvodů. Za prvé je to pocit jednoty. Za druhé důvěra, že většina země stojí za nimi. A za třetí není Čína paralyzována pochybami o sobě samé a pocitem viny za svoji minulost.

Indie

Druhou nejlidnatější zemí světa je Indie. V zemi historicky panoval striktní kastovní systém, který rozděloval společnost do několika dědičných skupin. Kasta, do které se člověk narodil, určovala, s kým se mohl oženit nebo vdát, jakou práci mohl dělat, a samozřejmě sociální status.

Klasické knihy rozdělují hinduisty do čtyř kast. Stvořitel vesmíru Brahmá stvořil bráhmany, ze kterých pocházejí kněží, dále kšatrije, to jsou válečníci, z kasty vaišji se rekrutují obchodníci, řemeslníci a zemědělci a poslední skupinou jsou šúdry. Podle náboženských textů pocházejí z chodidel svatého těla. Jejich původ je předurčuje stát se služebníky a dělníky.

Kromě kast existují ještě podkasty, kterých jsou až tisíce, a lidé, kteří do žádné kasty nepatří. To jsou takzvaní nedotknutelní neboli dalité. Jsou nejnižší a opovrhovanou skupinou, která stojí zcela mimo kastovní systém. Ve společnosti čelí rozsáhlé diskriminaci a typicky vykonávají práce považované za podřadné, jako je zpopelňování mrtvých nebo čištění stok.

V roce 1950 indická vláda zakázala zákonem diskriminaci na základě příslušnosti ke kastě a zejména diskriminaci nedotknutelných, kterých v zemi žije více než 150 milionů. Kastovní systém ale nadále ovlivňuje každodenní život indických občanů. Podle průzkumu Pew Research se k nějaké kastě hlásí velká většina občanů a zároveň považují za důležité, aby příslušníci jedné kasty neuzavírali manželství se členem kasty jiné.

Islámský svět

Muslimové věří, že prorok Mohamed je posledním věrozvěstem božím, který přišel po židovském Mojžíšovi a křesťanském Ježíši Kristovi. Protože je Mohamed posledním božím poslem, je tím nejlepším. Doslova podle Koránu „pečetí proroků“.

Nejdelší kapitola Koránu se jmenuje Kráva a rozděluje lidi podle toho, jak přijímají boží poselství. Židé a křesťané jsou označování jako „lidé knihy“, což je odkaz na Bibli. Korán popisuje, jak lid izraelský a křesťané zneužili svého privilegovaného postavení a jak propadli sebeklamu a falši. Ve své pýše odmítli přijmout Mohameda, největšího z poslů božích. Pýchu „lidí knihy“ rozvádí Korán v páté kapitole, v níž kritizuje židy a křesťany, že nechtějí přijmout dokonalejší verzi víry, kterou jim přináší islám. Komentář k českému vydání Koránu uvádí, že pocit rasové nadřazenosti způsobil, že židé odmítali přijmout pravdu od Alláha, od Boha, který není z jejich plemene.

Podle teorie svaté války, džihádu, se svět dělí na dvě území. První je „dar al-Islam”, území islámu. To je teritorium, které se dobrovolně podřídilo vůli Alláha a kde vládne islámské právo. Korán území islámu nazývá příbytkem míru.

Druhé teritorium je územím války neboli „dar al-Harb”. Podle významného raného teologa Abú Hanífy je oblastí války každé území, které splňuje tři podmínky. Země se neřídí islámským právem, sousedí s další oblastí války a muslimové v zemi nejsou v bezpečí. Klasická doktrína islámského práva říká, že je povinností muslimů dostat teritorium války pod islámskou kontrolu.

Jakýmsi mezistupněm mezi územím míru a územím války je území dohody. To jsou země, které mají s muslimskými zeměmi uzavřenu mírovou dohodu. Výklad, co to přesně znamená, se liší mezi umírněnými a radikálními muslimskými duchovními.

Radikální pojetí vychází z raného islámského práva, podle kterého bylo přípustné uzavírat s nemuslimskými společnostmi smlouvy o neútočení. Z hlediska právního se jednalo o pragmatická urovnání na dobu určitou, která islámské straně umožňovala zajistit se před hrozbami a nabrat síly. S oporou v precedentu, který ustavil první islámský stát při uzavírání příměří s nepřáteli, měly smlouvy stanovenou dobu platnosti na maximálně deset let a podle potřeby je bylo možné obnovovat. Islámské právní zásady v tomto duchu předepisují, že smlouva nemůže být navždy, protože musí okamžitě pozbýt platnosti, jakmile muslimové získají schopnost s druhou stranou bojovat.

Afrika

Afrika se dosud v mnoha regionech nedokázala zbavit „kmenového“ vidění světa. V některých oblastech je situace ještě komplikována rozdílným náboženstvím. Druhá občanská válka v Súdánu, která probíhala v devadesátých letech minulého století, vypukla mezi centrální vládou, která chtěla zavést v celé zemi právo šaría, a křesťanským jihem země.

Jedna z největších genocid moderní doby se odehrála v roce 1994 v průběhu občanské války ve Rwandě. Příslušníci kmene Hutu po dobu několika měsíců systematicky vyvražďovali kmen Tutsi. Obě etnické skupiny pocházejí z území střední Afriky. Počet civilních obětí je odhadován na více než půl milionu osob.

Ani černoši v Americe nepředstavují „jednotnou skupinu”. Harvardský profesor Thomas Sowell ve svém článku z roku 1981 popisuje latentní konflikt, který sahá hluboko do historie a vyskytuje se na celé západní polokouli. Černoši, jejichž předci byli osvobozeni ještě před zrušením otroctví nebo pracovali jako pomocníci v domácnosti, získali výhodu oproti druhé skupině. Do té se řadí potomci otroků na polích. Černoši z první skupiny získali vyšší zastoupení mezi vůdci různých hnutí, jsou na tom lépe ekonomicky a vyznačují se také světlejší pletí. Dlouhá desetiletí jejich povýšeného chování vůči druhé skupině s „tmavší pletí” vedlo ke vzájemné nevraživosti. Jejich požadavek na odstranění rasových bariér byl žádostí, aby se mohli zařadit mezi „bílé elity” a získat odstup od „černých davů”.

Západní civilizace

Přes všechny historické chyby je západní civilizace jedinou, která přišla s konceptem, že „všichni lidé jsou si rovni”, a dokázala na něm vybudovat systém, který dal lidem dříve nevídané bohatství a svobodu. Důkaz? Všichni chtějí emigrovat právě tam. Zároveň se jako jediná postavila proti institutu otroctví a dlouhé stovky let proti němu bojovala.

Malá historická exkurze:

První vlaštovka

Možná prvním hlasem proti otroctví v historii byl Svatý Řehoř z Nyssy, který se ve 4. století n.l. jednoznačně vymezil proti otroctví, neboť Bůh svěřil člověku vládu nad ostatními zvířaty, ale nikoliv vládu nad ostatními lidmi. Svatý Augustin napsal o pár desítek let později ve své knize „O Boží obci”, že otrokářství je hříchem a nebylo součástí Božího plánu.

Nejtěžší trest

První text proti otroctví z nejvyšších míst se objevil v 15. století. V té době byly Kanárské ostrovy dobývány španělskými dobrodruhy, kteří zotročovali místní obyvatele, přestože mnozí z nich přestoupili na křesťanskou víru. Papež Evžen IV. vydává v roce 1435 encykliku „Sicut Dudum”. V ní prohlašuje otroctví za hřích a nařizuje osvobodit všechny otroky. Trestem v případě neuposlechnutí je exkomunikace z církve, nejtěžší trest, který může církev uvalit. Španělé dali přednost zisku z otrokářství.

Občanské hnutí

Prvními občanskými aktivisty, již začali systematicky protestovat proti otroctví, byli takzvaní kvakeři, kteří tvořili jednu z náboženských skupin protestantů. První návrh na zrušení otroctví byl v britském parlamentu předložen již v roce 1791. Příběh dvou statečných předkladatelů zde.

Adam Smith

Adam Smith v 18. století zavrhl otrocký způsob práce nejen z morálních, ale i z ekonomických důvodů. Benjamin Franklin v téže době argumentoval, že náklady otroctví, do kterých zahrnul náklady na dozor a nižší produktivitu, jsou vyšší než cena námezdní práce.

Británie byla první

Již v roce 1772 rozhodl anglický soud, že otrok James Somerset, kterého jeho majitel přivezl z Bostonu, musí být osvobozen. V roce 1807 odhlasoval britský parlament „Slavery Trade Act”, který zakazoval obchod s otroky. V roce 1833 utratila Velká Británie 40 % svého národního rozpočtu na vykoupení všech otroků svého impéria z otroctví. Peníze, které si na vykoupení půjčila, byly splaceny až v roce 2015.

Liga svobodných

Historické argumenty do aktuální diskuze o svobodě v podání Marka Vašuta. Krátké příběhy na cestu do práce nabité informacemi.

Post scriptum

Pozn. redakce: Zajímá to někoho? Ne, protože cílem je oslabit vůli občanů západní civilizace bránit svoje svobody a svoji historii. Dokonce jsou nuceni k tomu, aby uvěřili, že největší překážkou tolerantního světa jsou oni.

Pokud vám to přijde jako dobrý nápad, můžete projekt syrzdarma podpořit dle vlastního uvážení zde. Pouze vlastní tvorba bez reklam a klikání na souhlasy. Děkujeme.