Máme málo generálů, hodně nemocnic

D. D. KRAJČA

Pane prezidente, nedávno jste prohlásil, že Česká republika má na počet obyvatel příliš mnoho nemocnic. Je to názor, který vyvolal diskusi, a možná je dobře, že zazněl. Jenže pokud už chceme počítat, čeho máme moc a čeho naopak zoufale málo, bylo by poctivé podívat se i jiným směrem.

Nemocnice totiž nejsou přítěží samy o sobě. Jsou místem, kde se denně zachraňují lidské životy. Mnohem zajímavější otázkou je, kolik lidí v této zemi celý život řídí, koordinuje, schvaluje, analyzuje a velí, aniž by občan vůbec poznal, že se díky tomu stát stal silnější, bezpečnější nebo efektivnější.

A právě proto je dnešní glosa věnována Vám.

Ne proto, že jste prezident. Ne proto, že jste generál. Ale proto, že jste otevřel debatu o tom, kde je údajně něčeho příliš.

Pojďme tedy počítat.

Máme nejvíc generálů na světě?

Samozřejmě že ano. Kdyby se dělala olympiáda v počtu generálů na hlavu, Česká republika by odjela s platinovou medailí. Generálů máme opravdu na rozdávání. Více než válečných misí. Více než tanků. Více než jídla v armádních kasárnách.

Fakta, která nechcete slyšet, ale měli byste:

Počet profesionálních vojáků: cca 24 000
Počet generálů: přibližně 200
Poměr: 1 generál na přibližně 120 vojáků

A teď pozor, něco pro fajnšmekry vojenské techniky:

Bojeschopných tanků: údajně 30 až 40, pokud zrovna nečekají na náhradní díly z Belgie nebo z Aukra.
Bojeschopných bitevních vrtulníků: 0. Mi-24 jsme darovali a nové teprve budou.
Bojeschopných stíhaček: 14 švédských Gripenů, z toho je několik vždy na údržbě nebo na focení na leteckých dnech.
Bojeschopných generálů: neznámý počet, ale odhadem tak pět, kteří ještě vědí, kde je předek pušky.

Takže kdo by čekal tankovou armádu, musí si vystačit s plukem PowerPointu a perkusní pěchotou.

A pro úplnost:

Bojeschopných ponorek: nula, ale kdyby se v Blatné prohloubil rybník, třeba by se to změnilo.
Bojeschopných letadlových lodí: také nula, i když jedna nafukovací plave v Labi u Děčína.
Bojeschopné rakety dlouhého doletu: žádné, ale zato máme spoustu razítek a excelových tabulek.

A přesto všechno máme generály na všechno. Na obranu, útok, PR, výstavbu, gender, kyber, drony, přehlídky i pro jistotu jednoho na odemykání kantýny.

To už není armáda vojáků, ale sbírka uniforem vonících naftalínem. Pochodujeme spíš po chodbách ministerstva než po cvičišti. A takovou koncentraci metálů nemají ani ve výloze zlatnictví po vánočním výprodeji.

Kdo za to může

No přece my všichni. Protože když někdo řekne slovo „obrana“, my si představíme buď NATO, nebo průjezd amerických vojenských džípů velikosti paneláku, takzvaných Humvee, u kterých se výprava zastaví na guláš v Jihlavě. Nevadí nám, že máme armádu plnou generálů, kteří nikdy neveleli ani týmu na šipkovém turnaji. Protože jsou naši. Protože mají medaili. Protože mají kravatu. A my kravaty respektujeme.

Trafika, která nikdy nezchladne

Generálem se v českém rybníčku nestáváte, vy jím prostě jste. Stačí si to zasloužit. Byl jste dvacet let u počítače na Generálním štábu? Generál.

Dělal jste někdy tiskového mluvčího Ministerstva obrany? Generál.

Jste kamarád s politikem, který potřebuje pro někoho funkci? Generál, zlatý hříbeček.

Největší sranda je, že spousta těchto generálů už dávno nevelí. Jsou ve výsluze, ale generálský titul zůstává. V Česku totiž generál nikdy opravdu nekončí.

Maximálně přejde do lépe placené poroty výročí obranných strategií nebo do důchodu s titulem, který nosí s hrdostí až do kremace. Samozřejmě v urně s výložkami, plné hvězdiček tak velkých, že se s nimi dají klínovat dveře od bunkru.

Kolik to stojí a co za to dostaneme?

Každý takový generálát stojí měsíčně desítky tisíc. K tomu služební auta, byty, sekretářky, uniformy se šířkou ramen jako vrata od stodoly, medaile jak od kolotočáře a pravidelné zahraniční mise. Rozuměj turistika v maskáčích.

A to vše z peněz nás obyčejných blbců, kteří platíme daně a máme pocit, že to někdo řídit musí.

Až se bude střílet, bude kdo střílet

Na jednoho generála připadá přibližně 120 vojáků. Ale z těch 120 je polovina u počítače, část v kuchyni a někdo na misi. Takže až nás někdo napadne, pravděpodobně se bude bránit pět vojáků a jeden generál jim bude radit z konferenčního hovoru na Mallorce.

Česká republika je bezpečná země. Ne proto, že by nás nikdo nenapadl, ale protože každý nepřítel umře smíchy při pohledu na strukturu naší armády.

Takže ano, máme nejvíce generálů na světě? Na počet vojáků určitě. Pro srovnání, ve Spojených státech připadá zhruba jeden generál na 1 400 vojáků, v Německu je to okolo jednoho na 900. My jsme tedy opravdu světová velmoc, alespoň co se týče výložek. A ne, není to vtip.

Ale kdyby byl, byl by to nejdražší vtip v našem rozpočtu.

A teď si to představte.

Oblečeme všech přibližně 200 generálů, přidáme expremiéra Fialu, euroatlantického Koláře, vlasteneckou Pekarovou, citlivého Vetchého, energickou

Drábovou a pár dalších expertů z kavárenských poradcoven. Postavíme je všechny na pole, dáme jim do ruky plastový samopal a vykřikneme: „Hurá na Rusa!“

Nepřítel se v tu chvíli začne tak smát, že se udusí smíchy dřív, než stihne vystřelit. Strategická zbraň? Ne. Tohle je komedie na druhou. Zabíjí smíchem, šetří munici.

Psáno za přítomnosti vojenských poradců, dvou výsluhových plukovníků a jednoho brigádníka z podniku na knoflíky. Protože i ten má dnes generálskou hodnost.

A víte co, pane prezidente? Máte vlastně pravdu.

Pojďme zrušit nemocnice. Vždyť zdraví je přece pomíjivé, kdežto generálské hvězdy jsou věčné. Každou zavřenou nemocnici proměníme v nové velitelství, každé zrušené oddělení v kancelář pro dalšího generála a každou ušetřenou korunu investujeme do dalších výložek, medailí a služebních limuzín.

To je přece skvělý nápad.

Až pak jednou nebude kde léčit lidi, alespoň budeme mít dost generálů, kteří nám slavnostně vysvětlí, proč to vlastně bylo strategicky správné rozhodnutí.

Bravo, pane prezidente. Takovou armádu výložek nám bude závidět celý svět.

 

Daniel Danndys Krajča, FB