Máme národ? To nejsou výtržníci, to jsou vetřelci

Na  skle mi  toho prošlo mno.  Nicméně nakonec  mne  čekalo překvapení –  že ten  exces v LA s  sebou  nese dimenzi  třetí – viz článek z webu  The  American Spectator

Do We Have a Nation? These aren’t rioters, they are invaders

podle  překladače

Máme národ? To nejsou výtržníci, to jsou vetřelci

Minulý víkend vypukly v jednom z nejznámějších a po dlouhou dobu nejoblíbenějších amerických měst násilné nepokoje . Požáry zuřily v Los Angeles, zatímco výtržníci mávající zahraničními vlajkami házeli na federální policisty vše od kamenů a betonových desek až po petardy a Molotovovy koktejly. Proč? Tito agenti měli za úkol torpédovat  program masových deportací, který sehrál klíčovou roli v tom, že Donald Trump byl zvolen prezidentem podruhé,  historicky drtivým vítězstvím. Jinými slovy, nelegální imigranti mávali mexickými vlajkami, pálili americké vlajky, terorizovali americké město a napadali ochránce amerického práva, aby… zůstali v Americe a nebyli posláni zpět do země, jejíž vlajkou mávali.

To nedává smysl. Na první pohled se to dokonce zdá komicky nelogické a kognitivně disonantní. Druhý, nebo možná i třetí pohled, ale rychle odhalí mnohem méně legrační pravdu: Nejsou to výtržníci bojující za to, aby zůstali v adoptivním státě, kterému nyní říkají domov, ale zahraniční vetřelci, kteří si náš stát prohlásili za svůj. Nevztekají se, protože nechtějí být posláni domů – pokud jde o ně, jsou na  Americe a federální síly se snaží získat zpět půdu, kterou tak snadno dobyly. (SOUVISEJÍCÍ: Strana anarchie )

USA–Mexiko: Národní migrační politika

To, co se dnes nazývá Kalifornie, bylo kdysi součástí Mexika po mexické válce za nezávislost v roce 1821, ale do roku 1850 se stalo plnohodnotným americkým státem. Během následujícího půlstoletí USA stále určovaly a formalizovaly svou imigraci, ale vytvoření Pohraniční patroly USA (USBP) v roce 1924 znamenalo serióznější přístup k zabezpečení hranic země. Ve 30. letech 20. století, tváří v tvář ekonomické brutalitě Velké hospodářské krize, prezident Herbert Hoover přistoupil k výraznému omezení imigrace, včetně dobrovolné i nucené repatriace milionů imigrantů, kteří do země přišli relativně nedávno.

Od té doby až do poloviny 60. let 20. století měly USA a Mexiko dohodu, která umožňovala mexickým pracovníkům dočasně navštěvovat USA a pracovat v USA, aby se uspokojili určité požadavky ekonomiky na nízkokvalifikovanou pracovní sílu. Zejména v Kalifornii a Los Angeles to zreprezentovalo práci v sadech, sklízení pomerančů a dalších plodin. Když byl program v roce 1964 ukončen, migrační sítě používané mexickými pracovníky z velké části zůstaly zachovány, což mnoha Mexičanům umožnilo nelegálně vstoupit do USA a oslovit své staré zaměstnavatele.

Zákon o imigraci a národnosti z roku 1952 včetně agresivní operace Wetback z roku 1954 sice problém pokračující nelegální imigrace nijak zvlášť nevyřešily, ačkoli první z nich umožňoval deportaci osob nacházejících se v USA nelegálně a druhý se konkrétně zaměřil na mexické dělníky v jižní Kalifornii. Vzhledem k tomu, že migrační sítě stále fungovaly, bylo jen otázkou času, než se vrátí alespoň milion deportovaných.

Zákon o imigraci a národnosti z roku 1965 stanovil přísnější omezení legálního vstupu do USA, ale stále nedokázal narušit migrační sítě, které tolik lidí používalo k nelegálnímu vstupu do USA. Los Angeles přijalo v 70. letech 20. století určitou politiku „azylu“ a stalo se jakýmsi útočištěm pro nelegální imigranty. (SOUVISEJÍCÍ: Města azylu: Nebezpečná iluze ctnosti )

V době, kdy byl Ronald Reagan v Bílém domě, byly v USA miliony nelegálních imigrantů. Většina mexických státních příslušníků se soustředila v Los Angeles, částečně kvůli blízkosti města k hranicím, částečně kvůli jeho trhu práce a částečně kvůli propojením, které si tam Mexičané vytvořili v dobách, kdy imigrační zákony nebyly tak jasně definovány a důrazně vymáhány.

„Invaze“, které jsme svědky i dnes a která zaneřádila ulice Los Angeles násilím a chaosem, sice mohla být zahájena před stoletím nebo před půlstoletím, ale její povstalecká povaha se ukázala někdy  před 30 lety.

V roce 1994 kalifornští voliči schválili návrh zákona č. 187 , který zajišťoval, že služby financované z daní, jako je veřejné vzdělávání a zdravotní péče, nebudou poskytovány nelegálním imigrantům. Federální soudce toto opatření zrušil s argumentem, že imigrace je v pravomoci federální vlády a že stát proto musí nelegální imigraci v tom ohledu financovat  z peněz daňových poplatníků.

Ve městech, jako je Los Angeles, začala imigrantská populace v drtivé většině volit kandidáty a politiky, kteří podporovali imigranty – ať už legální či nelegální. S tím, jak se na konci 90. let a v prvním desetiletí 21. století zintenzivňovalo vymáhání imigračních zákonů, se Los Angeles stalo destinací pro nelegální imigranty, bezpečným přístavem pro ty, kterým jinak hrozilo zatčení a deportace.

Nejnovější nepokoje v Los Angeles jsou zčásti výsledkem nekomplexní imigrační politiky a jejího nedůsledného vymáhání, ale mnohem důležitější je, že cizí národ fakticky ovládl druhé největší americké město a přetvořil ho k obrazu svému. Nejde o triviální  záležitost hrstky divokých gangsterů, kteří se zkoušejí  štěstí v boji proti městské policii. Jde o mimořádně četný počet generací povstalců, kterým bylo řečeno, že nyní musí opustit město, které dobyli už  před desítkami let.

Tyto nepokoje staví před  Američany klíčovou a zásadní otázku:

Máme národ?

Měli bychom ho mít. Máme ústavu a tisíce právních dokumentů a soudních rozhodnutí – nemluvě o stovkách let krve, potu, slz a dřiny našich předků – kteréžto  všechny atributy říkají, že máme národ. Ale ať už máme národ de iure , nebo ne, současná reakce na nepokoje  Los Angeles rozhodne o tom, zda máme národ de facto, či nikoli .

Pokud lze americká města systematicky dobývat a přeměňovat je na satelity cizích národů, pokud americkým úřadům není dovoleno vyhnat vetřelce, pak nemáme národ, ale pouze souhvězdí vznikajících satelitů, které cizí subjekty převezmou a prohlásí se za své. Máme národ? Nebo jsme zralí na drancování ze strany třetího světa?

***********

Takže  skutečně  třetí  dimenze!

Ano jde  prvoplánově o protesty proti  masivnímu odsunu  nelegálních  migrantů, jichž  je  v Kalifornii a zejména  městě  andělů koncentrováno mnohem  více, než  kdekoliv  jinde  v USA.

Ano, v druhém plánu  je  boj  těch jedině  a vždycky  správných proti  právu  zatím většiny  žít  způsobem,  ve svém státě, jak  byli  zvyklí a především proti  jejich zvolenému prezidentovi  Donaldu Trumpovi. Pod  praporem  humanity vůči  těm, co porušili  americké  zákony  nelegálním vstupem  na  americké  občanství – ostatně  tohle  známe  z  roku  2015a  let  následujících naprosto detailně  i  z  našeho  bezprostředního okolí.

Jenže  ten  článek narýsoval  onu  už  dvakrát  zmíněnou dimenzi  losangeleských nepokojů – dnes  se  řada amerických  měst a  dokonce  i  států  unie  dostala  tak  daleko,  že se  vlastně  bojuje  o  celistvost  Spojených  států  amerických jako jednoho státního útvaru a dokonce  o  to, zda ještě  fakticky existuje  americký  národ!!!!

Přiznávám, že  nikdy bych se k takovému   úhlu pohledu  na  tu  rebélii  v  druhém  největším  městě  na  mezinárodně  uznaném  území  Spojených států, sám   nikdy  nedostal.