NEČT24/PETRA RÉDOVÁ
Paní zastupitelko, data Českého statistického úřadu ukazují, že se v České republice rodí historicky nejméně dětí. Co je hlavní příčinou nezájmu o pořízení vlastních dětí? Nakolik je tento problém akutní pro Česko a Evropu?
Politici i část médií to vysvětlují změnou životního stylu, kariérismem nebo pohodlností mladé generace. Jenže to je zjednodušený a alibistický výklad. Skutečný problém je mnohem hlubší a nepohodlnější. Nejde o to, že by mladí lidé děti nechtěli. Jde o to, že ztratili důvěru ve stát a v budoucnost.
V dnešním Česku je mít dítě spojeno s ekonomickým i psychickým rizikem. Nedostupné bydlení, nejisté pracovní podmínky, drahé energie, přetížené zdravotnictví a školství, to všechno mladým lidem jasně říká, že rodina není priorita, ale zátěž.
Stát od rodičů očekává, že budou pracovat, vychovávat děti, odvádět daně, ale ve chvíli, kdy pomoc skutečně potřebují, často slyší jen výmluvy, tabulky a prázdné sliby.
Tohle není nezájem o děti. To je logická reakce na systém, který rodičovství nechrání.
Podle nové statistiky plzeňské matriky má třetina novorozenců ve městě za rodiče cizince. Co si o tomto trendu myslíte? Jak ho vnímáte v kontextu se stárnutím domácí české populace?
Proč cizinci rodí víc? Protože systém jim vychází vstříc.
Jedním z nejvíce citlivých, ale reálných témat je fakt, že v některých městech, například v Plzni, má už třetina novorozenců rodiče cizince. A je potřeba říct otevřeně proč. Cizinci v Česku často rodí více dětí proto, že pro ně stát vytváří konkrétní, cílené a funkční podmínky. Nejde o emoce ani nenávist. Jde o fakta, lepší dostupnost sociální podpory, asistence při vyřizování, ubytovací programy, větší míra tolerance systému. Oproti tomu české rodiny narážejí na byrokracii, nedostatek míst ve školkách, pocit, že „si mají poradit samy“.
Výsledkem je absurdní stav, kdy vlastní obyvatelé mají horší podmínky než ti, kteří přišli zvenčí. Migrace se tak používá jako demografická záplata, zatímco skutečný problém, nízká porodnost domácí populace, zůstává neřešen.
Pokles porodnosti se časově velmi výrazně kryje s obdobím pandemie a masivní vakcinační kampaně proti covidu-19. Oficiální místa opakují, že vakcíny nemají vliv na plodnost. Jenže neexistují dlouhodobá data, nebyly provedeny seriózní studie dopadů na reprodukční zdraví, byly hlášeny poruchy cyklu, hormonální výkyvy a potraty, a hlavně byla systematicky potlačována jakákoli pochybnost.
I kdyby někdo chtěl biologický dopad zpochybňovat, psychologický a společenský dopad je nepopíratelný strach, stres, ztráta důvěry ve zdravotnictví, odkládání rodičovství.
Tvářit se, že pandemická éra neměla vliv na rozhodování lidí o dětech, je buď naivní, nebo nepoctivé.
Měla by podle vás nová vláda učinit komplexní kroky pro zvýšení porodnosti u svých občanů? Co by podle Vás bylo v dnešních době nejúčinnější?
Pokud vláda myslí porodnost vážně, musí přestat s kosmetickými opatřeními a prázdnými slogany. Jednorázové dávky nebo plakáty rodiny nezachrání.
Skutečně účinné kroky by musely zahrnovat reálně dostupné bydlení pro mladé rodiny, dlouhodobé zvýhodnění pracujících rodičů, ne jen sliby, funkční síť školek a jeslí, flexibilní pracovní podmínky bez trestání rodičů, otevřené vyhodnocení pandemických opatření a jejich dopadů, rovné zacházení s domácími rodinami, ne systém, který zvýhodňuje jedny a druhé nechává padnout. Bez návratu důvěry žádná porodnost růst nebude.
Nízká porodnost není chybou mladých lidí. Je to výsledek dlouhodobého selhání státu, politiky a hodnotového nastavení společnosti.
Migrace problém neřeší, jen ho odsouvá. Pandemická éra důvěru zlomila. A bez zásadní změny přístupu se statistiky budou dál propadat. Otázka už nezní, jestli to bude mít následky. Otázka zní jen jak tvrdé budou.
Děkujeme za rozhovor!
(7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Na jedné straně paní Rédová velmi správně jmenuje jako příčinu radikáního poklesu porodnosti ztrátu důvěry v budoucnost, na dré straně ale nepožaduje po vládě, aby tuto důvěru budovala, tzn. aby se všemi možnými prostředky odvrátila od války a zbrojení. Je to škoda. Osobně vidím jako velký důvod pro neplození totální deformaci českého školství, kde rodiče přestávají mít vliv na to, co bude jejich dětem vyprávěno a vtloukáno, jak budou manipulováni a vymýváni.
RE Dost častá reakce.. „sice řekla velmi správně, ale neřekla všecho“, takže nic moc.“
Vy jste taky neřekl všechno.
A pokud někdo řekne všecho, tak se to podstatné rozplizne na X témat a nakonec z toho nic není žádný použitelný výstup.
Nejprve je potřeba si vyjasnit a přijmout jako fakt, že „MÁME DEMOGRAFICKÝ PROBLÉM“.
Potom se můžeme bavit“Co s tím ?“
Dobře, že se paní Rédová jako poslankyně tomuto problému věnuje.
Ano, to je dobře. Nicméně se s paní Rédovou rozcházíme v tom, co je hlavní příčinou tohoto problému. A na to snad máme právo, ne?:)
Po Fialovi začíname vlastně od nuly.
Tedy je zřeba dnes hledat co nás spojuje, a ne co nás rozděluje.
A co nás spojuje?
RE níže:
Asi jsem se spletl.
——–utsatta områden 2026————
migrace-v členském státě EUčka-Vnitřní bezpečnost a „vyloučené lokality“
V roce 2026 Švédsko stále bojuje s násilím gangů, které je často soustředěno v oblastech s vysokým podílem imigrantů (tzv. utsatta områden)-Vláda Ulfa Kristerssona nasadila přísnější opatření, včetně častějšího využívání armády pro logistickou podporu policie a rozšíření kamerových systémů.— a někde nic, ani tyhle opatření, protože se tam bojí vůbec vkročit jakékoli složky, taková zabraná území…jo nogozony, tolik popírané filkomákama.
V lednu 2026 vychází aktuální přehled „vulnerabilních oblastí“utsatta områden) ve Švédsku z nejnovější zprávy Policie Švédského království zveřejněné v prosinci 2025. Tato zpráva slouží jako oficiální seznam pro rok 2026.
Klíčová fakta pro rok 2026
Celkový počet: Policie aktuálně eviduje 65 oblastí označených jako vulnerabilní, což je nárůst oproti 59 oblastem v roce 2023.
Sérskilt utsatta områden (Zvláště ohrožené oblasti): Počet nejzávažnějších lokalit vzrostl na 19 (z předchozích 17).
Změny v seznamu:
Nová oblast: Na seznam byl přidán Granängsringen v Tyresö.
Vyřazená oblast: Oblast Andersberg v Halmstadu byla ze seznamu odstraněna díky pozitivnímu vývoji.
Metodika: Nárůst celkového počtu je částečně způsoben přesnějším rozdělením některých velkých lokalit na menší celky (např. v Södertälje) pro efektivnější policejní práci.
Přehled nejzávažnějších oblastí (výběr)—-Stockholm: Husby, Rinkeby/Tensta, Alby, Fittja, Hallunda/Norsborg.
Göteborg: Bergsjön, Biskopsgården, Hammarkullen, Hjällbo, Lövgärdet.
Malmö: Rosengård, Nydala/Hermodsdal/Lindängen.
Södertälje: Ronna, Geneta, Hovsjö.
Ostatní: Vivalla (Örebro), Gottsunda (Uppsala), Skäggetorp (Linköping), Norrby (Borås).
Už nepopírají souvislosti s migrací. Vládní prohlášení (2025/2026): Premiér Ulf Kristersson ve své vládní deklaraci pro rok 2025 otevřeně uvedl, že „vysoká imigrace a špatná integrace vedly k rozdělenému Švédsku“. Vláda nyní považuje velmi nízkou úroveň asylu za nezbytnou podmínku pro nápravu integrace.
Změna postoje sociální demokracie: I opoziční Sociální demokraté, kteří dříve toto spojení odmítali, v roce 2025 přijali nový cíl: „žádné vulnerabilní oblasti ve Švédsku“. Toho chtějí dosáhnout mimo jiné právě prostřednictvím přísnější migrační politiky.
Policejní analýzy: Oficiální zprávy policie z prosince 2025, které definují seznam 65 oblastí pro rok 2026, již běžně pracují s pojmy jako „etnická segregace“ a „paralelní společenské struktury“ v souvislosti s migračním pozadím obyvatel těchto čtvrtí.
Nový politický narativ: Diskuse se již nevede o tom, zda migrace s těmito oblastmi souvisí, ale o tom, jak tento stav zvrátit. Vláda například prosazuje zákony umožňující snazší vyhošťování cizinců za závažné trestné činy spáchané v těchto lokalitách.
Souvislost mezi migrací a vznikem „no-go zón“ (jak jsou tyto oblasti často lidově nazývány) se tedy stala hlavním proudem švédské politické a společenské debaty a základem pro novou, mnohem přísnější legislativu. Shoda na tom, že situace je kritická, sice existuje, ale skepse ohledně „cesty zpět“ je obrovská, a to i mezi odborníky.
Zde je analýza toho, proč je návrat k původnímu stavu v roce 2026 tak složitý:
1. Demografická realita
V mnoha z 65 identifikovaných oblastí tvoří lidé s migrantským původem (první nebo druhá generace) 70 % až 90 % obyvatel. Vytvořila se tam specifická kultura a jazykový mix (tzv. „rinkebysvenska“), který je od zbytku Švédska izolovaný. Změnit demografické složení čtvrtí, kde žijí statisíce lidí, je proces na desítky let, nikoliv na jedno volební období.
2. Moc kriminálních klanů
Policie ve své zprávě pro rok 2026 varuje, že kriminální sítě jsou v těchto oblastech hluboce zakořeněné. Nejde jen o prodej drog, ale o vliv na lokální politiku, podnikání a zastrašování svědků. Stát se snaží získat kontrolu zpět pomocí kamerových systémů a masivní přítomnosti policie, ale paralelní mocenské struktury jsou stále velmi silné.
3. „Ztracená generace“
Největším problémem roku 2026 je fakt, že do gangů jsou verbovány stále mladší děti (často ve věku 10–13 let). Tyto děti vyrůstají v prostředí, kde je stát vnímán jako nepřítel. Reintegrace těchto mladých lidí do běžné švédské společnosti se nedaří tak rychle, jak se doufalo.
Jaké kroky stát aktuálně podniká (2025–2026)?
Vláda už nezkouší jen „měkké“ metody (sociální pracovníky), ale přešla k represivním opatřením:
Zóny se zvýšeným dohledem (Visitationszoner): Policie může v těchto oblastech prohledávat lidi bez konkrétního podezření.
Bourání ghett: Inspirováno Dánskem, Švédsko začalo s projekty na demolici nejhorších bytových domů a nucené stěhování obyvatel, aby se rozbily uzavřené komunity.
Anonymní svědci: V roce 2024/2025 zavedená legislativa má v roce 2026 pomoci rozbít mlčení v těchto komunitách.
Závěr:
Mnoho analytiků se shoduje, že Švédsko už nikdy nebude vypadat jako v 90. letech. Cílem pro rok 2026 už není „návrat k původnímu Švédsku“, ale spíše zastavení úpadku a prevence občanských nepokojů. Situace v Andersbergu (který byl ze seznamu vyřazen) ukazuje, že změna je možná, ale vyžaduje extrémní nasazení policie i města současně, což nelze provést všude najednou. TEČKA Chcete tohle v ČR? No, ono JE TO FAKTICKY JEDNO- úplně jim postačí ten volný pohyb v rámci EU, jim je jedno , kde jim vlastně ten credit statusu asylant dobijí prachama…bydlet můžou kdekoliv po EU.
„Hnutí za obranu hranic“ polského občana Roberta Bakiewicze. „Chceme ukázat, že nesouhlasíme s masovou migrací a také ne s německou politikou regermanizace polských západních regionů“, řekl Bakiewicz německé tiskové agentuře.Silniční správa na polské straně podle něj vlajky z mostu dočasně odstranila. Aktivisté v jeho hnutí ale opět pověsili nové.
–aktivisté vyvěšují polské vlajky na Oderském mostě— RESPEKT!
— Bakiewicz a zástupci opoziční strany PiS v minulosti obvinili proevropskou vládu Donalda Tuska, že ochotně přijímá velké množství migrantů z Německa a nemá o situaci na hranicích žádný přehled.
Symbolika na mostech: Vyvěšování polských vlajek na hraničních mostech (např. ve Zhořelci/Zgorzelci nebo ve Frankfurtu nad Odrou/Słubicích) má demonstrovat „vlastnictví“ území a odpor proti evropské migrační politice.–aktivisté vyvěšují polské vlajky na Oderském mostě— https://www.welt.de/politik/ausland/article696cb32bcb02badbe0a0dda7/rechte-aktivisten-hissen-polnische-flaggen-auf-oderbruecke.html
OffTopic-IMPORTOVANÉ KONFLIKTY DO EU-Několik tisíc Íránců se podle organizátorů zúčastnilo velkých demonstrací na podporu íránského lidu kde? –no v Oslu – 3 000 účastníků ve středu a 4 000 v sobotu. NRK je ignorovala, ale informovala jak z malé kurdské demonstrace, tak z lidových mudžahedínů (MEK), kteří demonstrovali na íránské ambasádě. Mnoho Íránců v exilu reaguje silně. V neposlední řadě proto, že si vybrali MEK, kteří jsou označováni jako šíitští marxisté. 😀 Importované konflikty: Evropská města se stávají dějištěm sporů, které mají kořeny tisíce kilometrů daleko. V Oslu se tak střetávají různé frakce – od příznivců konstituční monarchie přes sekulární demokraty až po kontroverzní skupiny jako MEK (Lidoví mudžahedíni). Zneužití azylu: Kritici často poukazují na to, že Evropa poskytuje bezpečné útočiště lidem prchajícím před nesvobodou, ale někteří z nich pak využívají evropskou svobodu projevu k pokračování v „boji“, který může destabilizovat místní veřejný pořádek.—získání nového pasu automaticky neznamená opuštění starých nepřátelství. Jdou k nám do EU a co si sebou nesou? Nesou si svoje problémy a bojůvky… „Import jejich vnitřních konfliktů“ Přenos historických traumat a animozit a „Exilová politika jako bezpečnostní riziko“ – Používá se v souvislosti s tím, když se bojuje v ulicích evropských měst. Převáží si k nám do EU svoji válku v kufru. Mají sice zde nové občanství, ale nesou si sem starou nenávist. „Evropská unie a její území jako aréna pro cizí zápasy?“ Ano…Lidová a přímočará vyjádření
„Vytloukat si klíny na cizím dvorku.“
„Hostitel doplácí na hostovy hádky.“
„Změnili adresu, ale ne mentální mapu.“ Momentálně u íránské komunity v Norsku, je klasický příklad „polarizované diaspory“. Pro evropské instituce (jako je stanice NRK nebo policie) je extrémně těžké rozlišit, kdo je:
Skutečný bojovník za svobodu.
Člen radikální sekty (jako zmiňovaní MEK).
Agent provokatér pracující pro původní režim.
Výsledkem je pak ten pocit– že místo klidu a vděku za azyl si lidé v ulicích vyřizují účty, kterým místní obyvatelé často ani nerozumí, nebo ani nepotřebují rozumět. Tahají to sem.
—ten kontrast bije do očí: lidé přicházejí do Evropy prý hledat bezpečí, klid a právní stát – tedy hodnoty, které v jejich domovině chybí – ale někteří z nich pak tyto hodnoty zneužívají k tomu, aby v evropských ulicích pokračovali v násilných nebo nenávistných sporech, před kterými původně utíkali. Tento pocit se dá shrnout ještě jednou větou, která se v debatách o migraci v posledních letech objevuje stále častěji: !-
„Dostali jsme lidi, ale s nimi i jejich dějiny.“
To přesně vystihuje tu frustraci z případu z Osla. Evropan (nebo evropská instituce jako NRK) často vidí jen „uprchlíky z Íránu“ a chce jim „pomoci“. Jenže v rámci té komunity probíhá hluboký, často krvavý rozpor, kde jedna skupina (např. sekulární Íránci) považuje druhou (např. MEK) za stejné zlo, jako je režim, před kterým utekli.
Když pak místní média nebo politici z neznalosti nebo snahy o „vyváženost“ dají prostor radikálům, působí to na zbytek komunity jako facka a na místní občany jako důkaz, že se do jejich země dováží nestabilita.
Je to jedna z největších výzev současné Evropy – jak nabídnout azyl jednotlivci, ale zároveň nenechat rozvrátit vlastní společnost cizími konflikty. To je téměř nemožné…a tohle je jen špička ledovce 🙂
a tohle je jen špička ledovce třeba Rakousko a eritrejce. to je kapitola sama o sobě. Válka o „festivaly“: Hlavním spouštěčem bývají kulturní festivaly organizované lidmi blízkými autoritářskému režimu v Eritreji (která se od Etiopie odtrhla v roce 1993). Odpůrci režimu tyto akce vnímají jako nestoudnou propagandu a způsob, jakým diktatura vybírá peníze od diaspory.
Násilí v ulicích: V roce 2024 a 2025 došlo v několika evropských městech k masovým bitkám, kde proti sobě stály stovky lidí vyzbrojených kameny a tyčemi. Rakouské i německé úřady často čelí dilematu: na jedné straně stojí svoboda shromažďování, na druhé straně riziko, že se město změní v bitevní pole.
Brigáda N’Hamedu: Tato radikální exilová skupina se stala symbolem odporu, který ale v Evropě často překračuje zákon. Její členové cíleně napadají provládní akce, což vede k desítkám zraněných policistů.
Neschopnost integrace v politickém smyslu: Mnoho těchto lidí žije v Evropě roky, ale jejich primární loajalita a pozornost stále patří sporům v Africkém rohu. Pro místní obyvatelstvo je pak frustrující sledovat, jak se jejich daně vynakládají na masivní policejní manévry kvůli konfliktům, které s Evropou nemají nic společného. Evropa se tak nechtěně stává „náhradním arénou“ pro cizí občanské války.