PZ
Advokát a poslanec Jindřich Rajchl (PRO) v nedělním streamu Xaver Live ostře zkritizoval prezidenta Pavla, vládu i EU, hájil Filipa Turka a Andreje Babiše a varoval před migračním paktem.
Druhá adventní neděle na streamu Xaver Live se nesla v ostře politickém duchu. Moderátor Luboš Xaver Veselý si do studia pozval poslance, advokáta a předsedu strany PRO Jindřicha Rajchla. V dlouhém živém vysílání zazněla kritika prezidenta Petra Pavla, současné i minulé vlády, Evropské unie i veřejnoprávních médií. Rajchl se naopak opakovaně zastal předsedy hnutí ANO Andreje Babiše a nového poslance Filipa Turka.
Rozhovor se vyvíjel ve velmi uvolněné atmosféře se zapojením diváků, přesto šlo obsahově o jeden z nejtvrdších Rajchlových výstupů v poslední době.
Rajchl by šel na Hrad i na vozíku
Hned v úvodu pořadu se Xaver s Rajchlem věnovali čerstvé zprávě agentury ČTK že poslanec a kandidát na ministra dopravy Filip Turek se nezúčastní plánované pondělní schůzky s prezidentem Petrem Pavlem. Turek argumentoval obnovenými potížemi se starým zraněním páteře.
„Je to zvrat, nečekal jsem to,“ reagoval Rajchl a přiznal, že ho mrzí především neuskutečněná konfrontace. Podle jeho slov by si prezident a Turek měli vyjasnit otázku takzvaných hříchů z mládí. Rajchl narážel na Pavlovu kritiku některých Turkových výroků a aktivit z minulosti.
6 milionů v hotovosti a kauza80 milionů šéfa Správy železnic
Výraznou část debaty vyvolalo téma hotovosti a majetkových přiznání politiků. Rajchl se otevřeně přihlásil k tomu, že v majetkovém přiznání uvedl šest milionů korun v hotovosti.
„Ze Seznamu mi volali a ptali se proč. Řekl jsem jim, protože chci,“ glosoval advokát. Tvrdí, že peníze doložil dědictvím po matce z roku 2011 a odmítá jakékoli spekulace o jejich původu. Zároveň se označil za „velkého fandu hotovosti“.
Jako důvod uvedl obavy z rostoucí kontroly bankovních účtů a kroků úřadů. Připomněl případy, kdy měly být některým whistleblowerům a aktivistům údajně zablokovány účty. Podle něj se tím otevírá cesta k situaci kdy „stačí zlobit a někdo vám vypne přístup k penězům“.
Na tento motiv navázal komentářem kauzy šéfa Správy železnic Martina Svobody u něhož policie zajistila asi osmdesát milionů korun v hotovosti. Podle Rajchla může člověk teoreticky držet libovolnou částku v hotovosti, musí však umět prokázat její legální původ.
Čapí hnízdo je politická kauza
Několik dotazů diváků směřovalo k Andreji Babišovi a k tomu, jak se k němu Rajchl dnes staví. Předseda PRO odpověděl, že k Babišovi chová respekt za to, čeho dosáhl v podnikání i politice. Zároveň si však ponechává právo kritizovat jeho rozhodnutí, zejména postup během covidové pandemie.
V kauze Čapí hnízdo je však Rajchl jednoznačný. Podle něj jde o čistě politicky motivované stíhání. „Čapí hnízdo je právně nesmysl, politická kauza ušitá na diskreditaci. V tom budu Andreje Babiše hájit do roztrhání těla,“ prohlásil.
Referendum o migračním paktu, Green Dealu a euru
Na dotaz bývalé senátorské asistentky, co by jako poslanec prosadil jako jednu jedinou věc, Rajchl odpověděl bez váhání. Za klíčové považuje zavedení všeobecného referenda o zásadních otázkách státní politiky.
„Kdyby o migračním paktu, ETS, přijetí eura nebo dalších zásadních věcech rozhodovali přímo občané, nikdy by to neprošlo. Lidé tyhle projekty nechtějí,“ je přesvědčen.
Připustil, že souhlasí se zastupitelskou demokracií pro běžnou agendu státu. V případě kroků, které ovlivní budoucnost země na desítky let, však podle něj nemá rozhodovat vláda s omezeným mandátem, ale přímo občané. Jako vzor uvádí Švýcarsko, kde podle něj referenda zabraňují prosazování „bláznivých nápadů“ politických elit.
Xaver Veselý naopak připomněl, že žijeme v zastupitelské demokracii a varoval před tím, jak snadno mohou být velká referenda ovlivněna špičkovým marketingem a PR kampaněmi.
Diktát EU. Rajchl a volá po zrušení
V dalším bloku se debata stočila k Evropské unii, migračnímu paktu a zelené politice. Rajchl nešetřil ostrými slovy. Současnou podobu EU označil za „subjekt, který ničí princip evropské spolupráce“ a prosazuje vůli centra prostřednictvím diktátu, omezování svobody slova a výhrůžek sankcemi vůči neposlušným státům, zejména Maďarsku.
Připomněl neúspěšný pokus Evropského parlamentu odvolat Evropskou komisi vedenou Ursulou von der Leyenovou. Podle něj tehdy existovala šance na změnu kurzu k většímu respektu suverenity států, ovšem europoslanci včetně českých stávající vedení podrželi.
K migračnímu paktu uvedl, že jde o bezprecedentní pokus přenést náklady migrace zejména západních států na všechny členy. Zjednodušeně jej popsal jako volbu mezi pravidelným přijímáním desítek tisíc migrantů a placením miliardových částek do bruselské pokladny.
„Takto by to mělo být přesně obráceně. Ti, kdo si problém s masovou migrací vytvořili, by měli prosit ostatní o pomoc a nabídnout podporu, ne je vydírat,“ uvedl.
Rajchl také varoval před postupnou islamizací Evropy. Podle něj Evropa přežila války i finanční krize, ale nemusí přežít masovou migraci z muslimských zemí. Ideální by podle něj bylo vrátit se k modelu Evropského hospodářského společenství, případně současnou Unii „postupně zrušit a postavit něco nového“.
Windfall tax zabila investice a přinesla míň, než slibovala
Dalším terčem kritiky se stala mimořádná daň z neočekávaných zisků takzvaná windfall tax. Rajchl ji označil za „Stanurův nesmysl“ a učebnicový příklad politiky dělané lidmi, kteří podle něj nerozumějí byznysu.
Podle jeho interpretace vedlo zavedení této daně ke třem negativním efektům. Část firem přesunula sídla do zahraničí, aby se jí úplně vyhnula. Firmy, které by byly schopny vyšší zisky generovat, je podle něj uměle snižovaly, aby se do mimořádného zdanění nedostaly. A nakonec se snížila ochota firem investovat v České republice.
Rajchl připomněl, že ministerstvo financí původně očekávalo výnos kolem osmdesáti miliard korun, ale nakonec se vybrala pouze zlomek této částky. Zároveň upozornil, že výraznou část odvedl státní podnik ČEZ, což podle něj fakticky znamená přesun peněz „z pravé kapsy do levé“.
Ukrajina, muniční iniciativa a korupce
Výrazný blok rozhovoru věnoval Rajchl válce na Ukrajině a české i evropské pomoci této zemi. Představil svou kritiku takzvané muniční iniciativy, do níž se zapojila i Česká republika.
Podle Rajchla se munice pro Ukrajinu nakupuje přes soukromé firmy po celém světě, často za výrazně navýšené ceny a s pochybnou kvalitou. Vyjádřil obavy, zda jsou dodržovány pravidla o tzv. end userovi, tedy konečném uživateli zbraní a munice, a oznámil, že ministryni obrany Janu Černochovou oficiálně osloví sérií písemných dotazů.
K samotné Ukrajině byl velmi kritický. Opakovaně ji označil za zemi prorostlou korupcí. Tvrdil, že významná část finanční pomoci končí v kapsách oligarchů a státních úředníků. Zmiňoval příklady luxusního života některých Ukrajinců na Západě a kauzy s rozkradenými penězi určenými na opravy energetické infrastruktury.
Od odmítání pomoci Ukrajině Rajchl distancoval názor, že jej to automaticky řadí do proruského tábora. Podle svých slov mu jde o ochranu českých daňových poplatníků a o to, aby pomoc nebyla rozkrádána.
Česká televize, Moravec a Takáč pod palbou kritiky
Silnou část rozhovoru zabrala kritika médií, zejména České televize. Rajchl mluvil o „době postfaktické“, v níž podle něj média přestala informovat o tom, co se děje, a místo toho lidem říkají, co si mají myslet.
Moderátora pořadu Otázky Václava Moravce označil za přežitého a připomněl jeho angažmá v neziskové organizaci, která podle Rajchla čerpá veřejné peníze. V tom vidí střet zájmů, zvlášť pokud Moravec moderuje debaty o financování neziskového sektoru.
K moderátorovi Jakubu Železnému a dalším se tentokrát vracel okrajově, podrobněji se zastavil u romského redaktora Daniela Takáče. Kritizoval jeho moderování jedné z politických debat, kde se měl podle Rajchla snažit přebrat roli hlavního aktéra. Vyčetl mu, že mu podsouval výroky, které neřekl, a že do diskuse příliš tlačil vlastní názor.
Zvlášť ostře se vymezil proti kroku minulé vlády a části médií, které po začátku ruské invaze nechaly zablokovat vybrané webové stránky označené za dezinformační. Rajchl tento krok považuje za „největší zásah do svobody slova od roku 1989“ a za krok v přímém rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Polarizace společnosti a role médií
Na dotazy diváků, proč je česká společnost tak silně rozdělená, Rajchl odpověděl, že primární odpovědnost nese mediální prostředí. Podle něj se velká část médií staví otevřeně na jednu stranu politického spektra a dlouhodobě ignoruje nebo zesměšňuje část veřejnosti.
Zvláště problematické považuje používání nálepek, jako jsou „dezoláti“, „dezinformátoři“ nebo „proruská scéna“. V okamžiku, kdy některé skupiny obyvatel zaslechnou tato označení, podle něj ztrácejí důvěru ve veřejnou debatu a cítí se vyloučené.
Rajchl situaci přirovnal k fotbalovému zápasu. Pokud rozhodčí píská férově, hráči si po utkání podají ruce. Jestliže však dlouhodobě připískává jen jedné straně, končí to konfliktem a nenávistí. Podle něj se dnes česká média často chovají spíše jako „rozhodčí, kteří si zvolili favorita“.
Daně, OSVČ a návrat k jednoduchosti
V ekonomické části rozhovoru Rajchl rozvíjel své představy o daňové politice. Hlásí se k principu známému jako Lafferova křivka a k dřívějším návrhům na zjednodušení daňového systému.
Navrhuje nižší a jednoduché daně, zejména pro živnostníky a malé podnikatele, méně byrokracie a menší míru kontroly. Tvrdí, že vysoké a nepřehledné daně motivují firmy i jednotlivce k tomu, aby se snažili své příjmy skrývat. Pokud by byla sazba rozumná a systém jasný, více subjektů by podle něj raději daně poctivě zaplatilo.
Za inspiraci označil i nápad bývalého ministra financí Václava Tlustého s takzvanou daňovou reformou, která kladla důraz na rovnou daň a razantní omezení byrokratické zátěže.
Rajchl také zopakoval, že by všem ministerstvům nařídil okamžitou desetiprocentní redukci rozpočtů. Tento princip takzvané decimace podle něj nutí úřady hledat úspory v neefektivních výdajích místo toho, aby automaticky sahaly po zvyšování daní.
Spolupráce národně konzervativních stran a senátní volby
Na otázky ohledně budoucího vývoje opoziční scény Rajchl uvedl, že podporuje hlubší spolupráci národně konzervativních subjektů. Zmínil především hnutí ANO, SPD, vlastní stranu PRO, dále Trikoloru, Svobodné a Motoristy.
Za vhodný test této spolupráce považuje příští senátní volby. V ideálním případě by podle něj všechny tyto subjekty v jednotlivých obvodech postavily vždy jen jednoho společného kandidáta, aby si navzájem nerozptylovaly hlasy. Připustil, že nejsilnějším partnerem je v současnosti hnutí ANO, což je podle něj třeba respektovat.
Silnější zastoupení v Senátu považuje za klíčové pro prosazení některých kroků, které chce prosazovat v ústavní rovině. Zmínil zejména zakotvení práva na hotovost, garanci české koruny místo přijetí eura a také ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy.
prvnizpravy.cz


Stek Oost byl experimentální projekt sociálního bydlení v Amsterodamu (čtvrť Watergraafsmeer), spuštěný v roce 2018 s cílem podpořit integraci uprchlíků. V lednu 2026 se stal středem celonárodního skandálu poté, co vyšetřování odhalilo dlouhodobé násilí a selhání úřadů.
Klíčové body projektu:
Koncept: Komplex 250 studiových bytů, kde mělo žít 125 mladých Nizozemců (studenti a pracující do 27 let) společně se 125 azylanty s povolením k pobytu (statushouders).
Cíl: Obyvatelé se měli vzájemně setkávat a Nizozemci měli pomáhat azylantům s integrací, za což získali levnější nájem.
Realita (zveřejněno 15. ledna 2026): Dokumentární pořad Zembla odhalil, že projekt se změnil v „hororové bydlení“:
Kriminalita: Pravidelné incidenty zahrnovaly útoky nožem, rvačky, obchod s drogami a vyhrožování.
Sexuální násilí: Bylo nahlášeno nejméně 20 případů sexuálního obtěžování a násilí, včetně několika znásilnění. Jeden z rezidentů byl již v roce 2024 odsouzen za dvě znásilnění spáchaná přímo v objektu.
Selhání dozoru: Správce (bytové družstvo Stadgenoot) a město o situaci věděly roky, ale podcenily rizika a nezasáhly dostatečně včas.
Projekt byl původně plánován na 10 let (do roku 2028), ale po odhaleních v roce 2026 čelí amsterodamská radnice silné kritice za to, že z mladých lidí udělala „pokusné králíky“ v neúspěšném sociálním experimentu.
Hlavní zjištění o projektu Stek Oost (leden 2026):
Násilí a kriminalita: Projekt se zvrhl v dějiště bodných útoků, rvaček, obchodu s drogami a závažného sexuálního násilí.
Sexuální zneužívání: Bylo nahlášeno několik znásilnění. Jeden z rezidentů (Mohammed RA) byl v roce 2024 odsouzen za dvě znásilnění přímo v komplexu. Existuje podezření i na hromadné znásilnění v jednom ze studií.
Selhání úřadů: Vyšetřování odhalilo, že bytové družstvo Stadgenoot i město Amsterdam o problémech věděly roky, ale adekvátně nezasáhly. Manažerka družstva přiznala, že situace byla „příliš intenzivní“ a organizace byla „zcela přehlcena“.
Odmítnutí ukončení: V létě 2023 se družstvo pokusilo projekt ukončit kvůli ohrožení zaměstnanců a rezidentů, ale město to zablokovalo s argumentem, že „není kam tyto lidi jinam dát“.
Aktuální stav: Počet azylantů byl v roce 2024 snížen na 30 %, ale hlášení o nepokojích přetrvávají. Smlouva na projekt vyprší v dubnu 2028, kdy má být Stek Oost definitivně uzavřen.
Termín „morčata“ se v souvislosti s tímto projektem často objevuje v přeneseném smyslu (jako „pokusní králíci“), kdy jsou mladí Nizozemci kritiky vnímáni jako oběti sociálního experimentu, který ohrozil jejich bezpečí ve prospěch politiky integrace. ….soužití v projektu Stek Oost skončilo podle aktuálních zpráv z ledna 2026 katastrofálně. Konec experimentu: Na základě těchto odhalení je projekt nyní v Nizozemsku vnímán jako varovný příklad toho, jak „naivní inkluzivní myšlenka“ narazila na tvrdou realitu, přičemž mladí Nizozemci byli v podstatě použiti jako pokusní králíci v nebezpečném prostředí.
V lednu 2026 nizozemská média (především pořad Zembla) konstatovala, že se z „otevřené komunity“ stala zóna strachu, kde ti, kteří měli pomáhat, nakonec sami potřebovali ochranu před násilím.Tečka 🙂 tak vítejte, vítejte…
Třeba ANGLIE A OVĚŘOVÁNÍ TOTOŽNOSTI, TANEČKY USTUPKY, ALE V SOUKROMÍ, ABY NÁHDOU NEBYLO BOLENÍČKO…V Anglii je situace v roce 2026 následující: Pokud má policista legální důvod k identifikaci (např. při podezření z trestného činu nebo při stop-and-search), osoba je povinna svou totožnost prokázat. U burky nebo nikábu však platí specifická pravidla, která mají zajistit respekt k náboženskému vyznání.
Jak probíhá identifikace osoby v burce:
Povinnost sundat burku: Pokud je to nezbytné pro identifikaci nebo prohlídku, policista může požadovat sejmutí burky.
///Ne na veřejnosti: —-Podle policejních pokynů by sejmutí náboženského oděvu nemělo probíhat přímo na ulici před zraky veřejnosti.
Soukromí a stejné pohlaví: Osoba by měla být odvedena do soukromí (např. do blízké místnosti nebo na policejní stanici), kde ji identifikuje policistka (žena) bez přítomnosti mužů.
Sekce 60AA: Existuje sice pravomoc nařídit sejmutí masky přímo na místě (podle Section 60AA), ale ta se vztahuje na situace, kdy se policista domnívá, že maskování slouží k úmyslnému skrytí identity (např. u výtržníků na demonstracích). Nošení burky z náboženských důvodů je v britském právu (včetně nového zákona Crime and Policing Bill 2025) výslovně chráněno a není samo o sobě považováno za trestný čin maskování. Tak jdeme na to a ohýbáme zádička, pěkne dopředu a dělat tanečky kolem nich…Integrace?! cóže ?! pchááá
Shrnutí: Ano, policie má právo vidět tvář pro ověření totožnosti, ale v Anglii se to u muslimských žen v burce děje v soukromí a za asistence policistky, nikoliv povinným odhalením uprostřed ulice před všemi kolemjdoucími. Právě toto chce Laila Cunningham změnit – chce, aby se burka na veřejnosti brala jako automatický důvod k okamžité kontrole bez těchto ohledů.
Laila Cunningham je kandidátkou Reform UK na příštího londýnského starostu. Narodila se jako muslimka, stejně jako její protějšek Sadiq Khan. Přesto je obviňována z islamofobie, protože …nechce aby se původní obyvatel se svýma zákony ohýbal náplavě?
se svými zákony– oprava