Mladí proti starým. Vedlejší efekt inflace a rozpočtových deficitů

Richard Cantillon se narodil na konci 17. století v Irsku. Později se přestěhoval do Francie a věnoval se bankovnictví a ekonomii. Je možné, že napsal více knih, ale dochoval se pouze jediný text. Má název „Esej o povaze obchodu” a Richarda Cantillona proslavil. Ve svém díle ho zmiňuje i objevitel neviditelné ruky trhu Adam Smith. Esej o povaze obchodu mimo jiné popisuje, jak inflace rozděluje společnost.

Odkaz na zdroj informací na konci článku.

Cantillonův efekt

Navýšení objemu peněz v ekonomice a následná inflace ovlivňují různé skupiny obyvatel různě. Nerovnoměrný dopad inflace na společnost dostal proto název Cantillonův efekt.

Inflace se v ekonomice šíří postupně. Dojde-li ke zvýšení objemu peněz, musí do ekonomiky vstoupit v nějakém bodě. Tím jsou většinou banky, finanční instituce nebo stát, který „tiskne” peníze tím, že svoje deficitní rozpočty financuje za pomoci centrální banky. Ten, kdo má první přístup k novým peněžním tokům, má výhodu, protože může investovat a nakupovat v okamžiku, kdy ceny ještě nevzrostly.

Zlatá žíla

Cantillon svoji teorii uváděl na jednoduchém příkladu z tehdejší doby. Majitelé zlatého dolu objeví novou mocnou žílu, díky které se podstatným způsobem zvýší jejich produkce zlata. První, kdo na tom vydělá, budou majitelé dolů, protože si jako první nakoupí zboží, domy a kočáry. Druzí budou jejich dodavatelé, od kterých si ty domy a kočáry budou kupovat. Ti, kteří budou první, druzí nebo možná třetí, budou mít prostě výhodu, protože budou nakupovat dávno předtím, než se vliv vyššího objemu peněz projeví v celé ekonomice inflací a zvýší ceny pro všechny.

Vyšší objem peněz se v ekonomice „šíří” postupně a nerovnoměrně. Inflace není průměrně stejný nárůst cen „všeho”. Mzdy zaměstnanců rostou se zpožděním, protože pouze reagují na situaci a jejich růst je závislý na tom, jak velký tlak jsou zaměstnanci schopni vyvinout při mzdovém vyjednávání.

Neoprávněné výhody

Podle Cantillonova efektu mají v případě nárůstu objemu peněz v ekonomice výhodu instituce a lidé, kteří se „pohybují” v blízkosti vstupního bodu. Vládní deficity zvýhodňují dodavatele státu, kteří dostávají peníze „na počátku”, ještě před tím, než se rozlije inflační vlna. Podobných výhod se dostává bankám a velkým korporacím.

Ludwig von Mises z rakouské ekonomické školy k tomu dodává, že peníze nejsou „neutrální”. Právě z toho důvodu dochází během inflačního období k trvalému přesunu bohatství mezi různými skupinami obyvatel. Současný německý ekonom Guido Hülsmann na jedné ze svých přednášek upozornil na velké společenské náklady přetrvávající inflace, která způsobuje, že se prohlubují rozdíly mezi bohatšími vrstvami společnostmi a těmi méně majetnými, například mladými lidmi, kteří jsou teprve na počátku své kariéry.

Nedostupné bydlení

Během inflačního období rostou nadprůměrně ceny nemovitostí, akcií a aktiv podobného charakteru, které jsou vnímány jako ochrana před inflací. Rychlejší růst cen nemovitostí a podobných aktiv zvýhodňuje starší generaci, která již nějaký majetek nashromáždila. V nevýhodě je mladá generace, protože dochází k rozevírání nůžek mezi relativní hodnotou její práce a rychle rostoucími cenami nemovitostí. Růst mezd je výrazně pomalejší než růst nemovitostí a je oproti němu zpožděný.

Znevýhodněny jsou střední a menší firmy, které nejsou blízko „bodu vstupu” nebo které z nějakého důvodu nečerpají dotace. Postiženi jsou také drobní střadatelé, jejichž finanční situace jim neumožňuje se proti inflaci adekvátním způsobem zajistit. Inflace je nejhorší daň, protože daní nemilosrdně i to, co každý občan v minulosti vydělal a několikrát zdanil: jeho úspory. Jejich reálná hodnota je najednou nižší.

Inflační loterie

Institut Adama Smithe shrnul důsledky Cantillonova efektu takto: Důsledkem inflačního období je náhodný prospěch pro osoby, které žádnou ekonomickou hodnotu nevytvořily, a újma způsobená lidem, kteří žádnou ekonomickou škodu nezpůsobili.

Argentinský prezident Javier Milei na téma rozpočtových deficitů řekl následující: „Inflace není žádným tajemstvím. Pokud stát utratí více, než vybere, a bude tento výpadek financovat tištěním peněz, bude inflace. To je historický zákon. Pokud stát neutrácí více, než vybere, inflace neexistuje. To není magie.”

Mladá generace je jednou z nejpostiženějších skupin ve společnosti. Ztrácí víru ve svou budoucnost a vytváří se příkop mezi generací „bez naděje” a starší generací, pro kterou je nárůst cen nemovitostí a dalších aktiv vítaným bonusem.

Inflace a státní deficity proto nejsou jen ekonomickým problémem, ale i problémem společenským a morálním.