Mráz přichází z Bruselu. O budoucnosti po pádu Orbána

Vyznavači myšlenky, že lidská aktivita je příčinou oteplování planety Země, jsou poslední dobou spíše zamlklí, neboť planeta se spíše ochlazuje. Že má člověk prsty v klimatické změně ovšem vyloučit nelze. Určitě stojí za pozornost aktivita Evropské unie, která pod heslem zelené transformace bojuje proti CO2. Posedlost eurokratů bezemisní ekonomikou má za důsledek ochlazování Evropy.

Meruňky jsme sázeli v době, kdy klimatičtí alarmisté věštili střední Evropě brzkou sklizeň tropického ovoce. Jejich tažení proti oteplování je ovšem natolik úspěšné, že nám již pátým rokem v řadě nehrozí sklizeň ani těch meruněk. Jakmile vykvetou, dorazí z Bruselu noční mrazy. A včely, které na rozdíl od eurokratů nejsou pitomé, zůstávají raději v úlech, aby nepřišly k úrazu.

Je zřejmé, že mít současně meruňky a EU je nemožné. Aby se počasí vrátilo k normálu, musel by člověk, který s ním experimentuje, dostat přes prsty. To by ovšem muselo dojít k revoluci. Milovníci přírody a zdravého rozumu by museli vymést z Bruselu pachatele „zeleného údělu“. A to lze sotva čekat od generace, která pije slazenou vodu z plastu.

Pokud se někdo domnívá, že nadcházející energetická krize vrátí Evropu k rozumu a progresivce vystřídají konzervativci, tak zatím tomu nic nenasvědčuje. Volba Maďarů není výjimka, ale trend. A trendy je i zelený homosexuál, kterého si právě za starostu zvolili v bavorském Mnichově… Generace, které vyrostly v liberálním pohodlí na dluh, se ve volbách teprve nadechují. Patří jim budoucnost, o které mají své představy. Až srážka těchto představ s realitou může vést ke korekci životního stylu. Jsem realista a chápu, že omrzlé meruňky jsou ukradené generaci, která pije slazenou vodu z plastu. A zírá u toho do mobilu.

Mráz z Bruselu zdecimuje rozkvetlé meruňky i za rok, ale už nebude snadné plísnit za to eurokraty. Ti totiž mají dobře sepsanou cenzurní legislativu na obranu demokracie. Najdeme v ní sice, že „podstatou demokracie je to, že občané mohou svobodně vyjadřovat své názory“, ale myslí se tím ty správné, proevropské. Podle Bruselu má totiž demokracie „také své výzvy a nepřátele. Autoritářské režimy ji považují za hrozbu, ať už doma, nebo v zahraničí.

To vedlo k tomu, že některé takové režimy vědomě demokratický proces v EU podrývají. Jejich cílem je podkopat demokratické instituce, vyvinout tlak na sdělovací prostředky a omezit prostor pro občanskou společnost. Může se jednat o pokusy využívat společenské rozpory a podněcovat nedůvěru v zavedené instituce a zklamání z těchto institucí, oslabovat demokratický hlas občanů a občanské společnosti, zapojovat se do manipulace s informacemi a do šíření dezinformací a přímo narušovat volební kampaně. Nedávné zkušenosti ukazují, jak rychle se mohou ti, kdo chtějí v naší společnosti podněcovat nenávist, chopit nových příležitostí, a že je třeba, aby EU stála v čele boje proti těmto destruktivním silám.

Prohřeškem proti evropské demokracii a evropským hodnotám bude nepochybně i řeč o tom, že za znehodnocenou úrodou meruněk stojí lidská aktivita, zlovolný Green Deal, unijní boj proti teplu. Jenomže proti evropským hodnotám bude rovněž názor, že člověk nemá na klimatickou změnu vliv, protože příroda si dělá, co chce, tudíž je celý Green Deal podvod a hovadina. Eurokrati to mají dobře promyšlené: Cokoli svobodně řekneme, bude to špatně. Ohrozíme tím jejich hodnoty. Uvidíme, jaká za to bude sazba.