Multikulturní utopie

Pokud nechtějí lidé opakovat chyby minulosti, je žádoucí se s historickými zkušenostmi seznámit. Odkaz na zdroj informací na konci článku nebo v textu.

Zakladatel sociologie

Teorii o hybné síle dějin přinesl středověký filosof Ibn Khaldun (též Ibn Chaldún) v knize „Úvod”. Žil ve 14. století a ve svém díle popsal zákonitosti historického vývoje. Tvrdil, že s růstem blahobytu ztrácí společnost ochotu bránit sama sebe a že nejhorší je psychologická porážka. Proto je možné, že vyspělé civilizace zaniknou pod tlakem výrazně slabších vyzyvatelů. Podle Friedricha Hegela byl Ibn Khaldun jedním z největších filosofů středověku a někteří historici jej považují za zakladatele sociologie.

Zákony historie

Hybnou silou dějin je podle islámského filosofa středověku pocit sounáležitosti mezi jednotlivými členy společnosti. Něco, co je pojí dohromady a v případě ohrožení jim velí bránit svoji zemi, své domovy a to něco společného. Ibn Khaldun tuto sílu nazývá asabiyyah. Kořen slova znamená nerv nebo vlákno. Zákony asabiyyah jsou zákony historie. Co ji posiluje, co ji oslabuje a co mění její podstatu, je základní otázkou politické teorie. Jak budovat dynastie? Vládce musí vědět, co vyvolává a posiluje loajalitu lidí vůči vlastní zemi.

Asabiyyah je nejpřirozenější a nejsilnější v rodinném kruhu. Široce rozvětvené rodinné vazby jsou základním pojivem klanu nebo kmene. Jeden bez druhého nepřežijí, a proto je kmenová asabiyyah nejsilnější. Jak rozšířit pocit sounáležitosti nad rámec kmene?

Náboženství

Khaldunova kniha Úvod nabízí pro prvotní fázi rozvoje společnosti jako jednotící sílu náboženství. To umožňuje rozšířit pocit silné sounáležitosti na velkou skupinu lidí, kteří nemají žádné příbuzenské vazby. Náboženství asabiyyah posiluje a napomáhá překonat rozpory. Pod praporem víry je možné sjednotit různé kmeny. Proto je náboženství významným katalyzátorem rostoucí politické moci. Umožňuje vládnout velkým územím a vést vítězné bitvy.

Blahobyt nepomáhá

Co naopak pocit sounáležitosti oslabuje? V tom má Ibn Khaldun jasno. Je to blahobyt. Pohodlný život, on hovoří o životě ve městě, vede k zapomnění. „Jak si lidé zvyknou na každý nový požitek a vylepšení, potápějíce se hlouběji a hlouběji do komfortu, zapomenou, jaké to je žít na poušti. V tom okamžiku,” říká Ibn Khaldun, „visí existence civilizace na vlásku.”

Pocit sounáležitosti ve společnosti za pomoci náboženství je relativně silný. Nad jeho rámec je velice obtížné jej udržet. Je-li postaven pouze na nátlaku a strachu, není možné vybudovat dlouhodobě silnou společnost. Asabiyyah může být rozšířena mimo náboženskou sféru umnou politikou, která nalezne nějakou ideu nebo princip, jenž umožní vytvořit i mezi zcela cizími lidmi dostatečně silný pocit loajálnosti vůči sobě samým a své zemi.

Je to objektivně těžké

Asabiyyah založená na principu společné myšlenky bez ohledu na to, jak vznešenou může být, je nejslabší. Lidé nejsou spojeni pokrevní vazbou ani nevyznávají stejné náboženství. Uznávají pouze stejný ideál. Jejich oddanost společnému principu musí být silnější než jejich pokrevní a náboženské vazby. Zvolí si a budou respektovat vůdce, který pochází z jiného „kmene” a vyznává jiné bohy, protože jej lidé vybrali jako nejschopnějšího. Nebojí se jeho akcí, protože vyznává stejné principy jako oni.

 

Je-li jejich země ohrožena lidmi, kteří například vyznávají stejné náboženství jako oni, musí se správně rozhodnout mezi principem a náboženstvím. Kde je jejich loajalita? Z těchto důvodů, tvrdí Ibn Khaldun, je asabiyyah na základě ideje ze všech možností nejslabší a obtížně se udržuje.

Ibn Khaldun je přesvědčen, že v okamžiku, kdy asabiyyah oslabí natolik, že společnost ztratí vůli své principy bránit, je jen otázkou času, kdy bude ovládnuta jinou skupinou. To je jeho základní teorie o historickém cyklu, kterou představil ve 14. století v knize Úvod.

Společný ideál

Západní společnost vyšla z křesťanských kořenů, ale v současnosti jsou jejím jednotícím principem ideály a myšlenky. Všichni lidé jsou si rovni, moc státu vychází z vůle lidí a základní úlohou státu je chránit přirozená práva jednotlivce.

Uznávají lidé nově přicházející do Evropy nějaký z těchto principů? Slyšeli o nich vůbec někdy? Nebo se jejich činy řídí podle staletí platných zákonů asabiyyah, které jim jednoznačně ukazují, ke komu by měli být loajální? Pokud ano, je to kmenová a náboženská příslušnost. Co to znamená pro zemi, která je přijme?

Singapur

Singapur se po druhé světové válce spojil s Malajsií, ale po rasových nepokojích se v roce 1965 oddělil a vytvořil samostatný stát. Jako bývalá britská kolonie zdědil Singapur anglo-saský systém občanských porot. Krátce po získání nezávislosti jej první premiér zrušil. Důvod? Uvedl, že v multirasové společnosti budou členové poroty ovlivněni svou rasovou příslušností. Není možné předpokládat, že každý člen poroty odloží během procesu svoji rasu, náboženství nebo jazyk. Anglosaský systém spravedlnosti je založen na společné kultuře a společném sdílení hodnot.

Nesmiřitelný spor

Dvě větve islámu, sunnité a šíité, jsou dodnes nepřáteli na život a na smrt. Šíitský Írán versus sunnitská Saúdská Arábie. Důvodem je rozdílný názor na to, kdo se mohl stát následovníkem proroka Mohameda. Zda jeho pokrevní příbuzný, to si myslí šíité, nebo někdo jiný, to je názor sunnitů. Prvek nesmiřitelnosti do sporu vnesla bitva u Karbalá v roce 680 n.l., ve které sunnitský vůdce Jazíd zmasakroval všechny vzdálené Mohamedovy potomky, protože nechtěl čekat, koho si muslimové zvolí do svého čela.

USA po úspěšném obsazení Iráku zvažovaly, koho postavit do čela země na cestě k větší demokracii. Zvolili si al-Malikiho, který pochází ze šíitské větve islámu, a zároveň rozpustili Saddámovy ozbrojené síly, které se rekrutovaly výlučně ze sunnitů. Diktátor Saddám Husajn byl sunnita, který vládl v zemi se značnou šíitskou menšinou. Po zvolení al-Malikiho vypukla irácká občanská válka, která začala výbuchem bomby v posvátné mešitě šíitů, kterou nastražili sunnité.

Občanská válka v Sýrii byla bojem o moc mezi šíity podporovanými Bašárem al-Asadem a sunnitskými skupinami. Ze země utíkali nejprve sunnité a po pádu Asada šíité.

Nestranná porota? Zapomeňte!

Američané již dlouhou dobu řeší problém nemožnosti vybrat nestrannou porotu v některých městech. Typicky v hlavním městě Washingtonu. Výběr občanské poroty, která má rozhodovat o vině a trestu v případě závažných trestných činů, je „vyšší dívčí”, ať už je skládána kdekoli, ale ve Washingtonu je téměř nemožné vybrat nestrannou porotu. Důvodem je vysoké procento demokratických voličů a osob z minoritních komunit. Problém se táhne již od Nixonovy aféry Watergate z počátku sedmdesátých let. Minority nerozhodují podle nestranných principů spravedlnosti, ale podle rasové příslušnosti.

Post scriptum

Pozn. autora: Nekonečný zástup expertů na sociologii se snaží občanům vnutit myšlenku, že multikulturalismus je obohatí, přestože zakladatel sociologie vlastně tvrdil pravý opak.

Liga svobodných

Historické argumenty do aktuální diskuze o svobodě v podání Marka Vašuta. Krátké příběhy na cesty.

Post scriptum historické

Ibn Khaldun ve své knize také píše, že teorie islámské svaté války je ojedinělou mezi ostatními náboženstvími: „V muslimské komunitě je svatá válka náboženskou povinností, protože je posláním muslimů obrátit všechny na islám, ať už přesvědčováním nebo silou. Ostatní náboženské skupiny neměly univerzální misi, a proto pro ně svatá válka nebyla náboženskou povinností.”

Tento text byl ještě do roku 2024 k nalezení na anglické verzi Wikipedie na stránce věnované Ibn Khaldunovi. Posléze jej editoři smazali.

Občanský projekt syrzdarma na obhajobu zdravého rozumu můžete podpořit dle vlastního uvážení zde. Děkujeme.