Musí stát svázat nohy všech lidí, když dva z nich spadli do příkopu?

Dva novináři a jedna kniha měli největší vliv na myšlení amerických osadníků. Protože většina věcí, ne-li všechny, jsou takzvaně „nihil novi sub sole” neboli nic nového pod sluncem, může být zajímavé si přečíst, co otevřelo lidem před 250 lety oči, aby pochopili, že svobodná společnost je nejlepší variantou ze všech nedokonalých.

Těmi novináři byli dva Angličané: John Trenchard a Thomas Gordon. Své články začali psát kolem roku 1720 pod pseudonymem Cato. Marcus Porcius Cato byl významný římský senátor prvního století před n.l, z doby prvního triumvirátu, a byl obhájcem tradičních římských hodnot. Proto jsou články známé jako „Catovy dopisy”. Oba pánové jich napsali celkem 144 a zabývali se různými aspekty společnosti:

O svobodě projevu

Mělo by být ambicí všech upřímných vlád, aby byly jejich činy otevřeně zkoumány a veřejně posuzovány. Pouze zkažené vlády se hrozí toho, co se o nich říká.

Svoboda projevu je velkým pilířem svobody, společně vzkvétají a umírají. Je postrachem zrádců a diktátorů a obranným valem proti nim. Produkuje vynikající spisovatele a povzbuzuje muže tvořivé mysli.

Bez svobody slova nemůže existovat taková věc jako moudrost. Je to právo každého člověka, pokud tím neomezuje a nekontroluje právo druhého; to je jediné omezení, které by mělo znát.

Všichni ministři, kteří byli despoty nebo se jimi chtěli stát, si hlasitě stěžovali na svobodu slova a tisku a vždy ji omezovali nebo se o to snažili. Tím vším dávali najevo, jak moc je pravda znepokojuje a jak moc je jejich nepřítelem.

Tolik text eseje číslo 15.

O byrokracii, farmalobby a svobodě

Musí majestát svázat nohy všech lidí, protože několik z nich spadne do příkopu u cesty? Nebo musí vypálit všem lidem oči, protože s nimi vidí lež a domýšlivost?

Bylo by moudré, aby majestát zřídil bratrstvo lékařů a chirurgů, kteří by se se starali o zdraví poddaných, aniž by se s nimi radili? Kdyby tomu tak bylo, brzy bychom viděli rozruch a povyk kolem tradičních lektvarů. Každý muž, žena či dítě, byť by byli sebezdravější, musí být pacientem, jinak běda jim!

Nechte lidi na pokoji a oni se o sebe postarají sami a nejlépe.

Pokud to neudělají, budou za svoji nedbalost potrestáni bez zásahu majestátu a jeho pokut. Je zřejmé, že taková vlezlá péče a úřední vměšování do osobních záležitostí, soukromých činů, myšlenek nebo ambicí v sobě mají více lstivosti než laskavosti. Je to jen nástroj k oklamání lidí a vytahování peněz z jejich kapes pod falešnou záminkou dobra veřejného i jejich.

To psali v dopise, který je pravděpodobně nejpopulárnější a má číslo 62.

O válce a diverzitě

Zapojí svoji zemi do směšných, drahých a podivných válek, aby udržovali mysl lidí v neustálém napětí, v trvalém strachu a obavách, a tím je připraví o čas i chuť zabývat se kontrolou veřejné politiky. Lidé budou naopak místo kontroly věcí veřejných ochotni přijmout za své všechna opatření, která se nabízejí na jejich údajnou ochranu, a budou souhlasit s každým divokým požadavkem, jež jim budou navrhovat ti, kteří je zrazují.

Budou zaměstnávat lidi ne podle kvalifikace pro daný post nebo podle jakékoli kvalifikace, ale jen podle toho, jak pomáhají jejich záměrům.

Dopis číslo 17 má název „Jaká opatření přijímají zlí a zoufalí ministři, aby zničili a zotročili svou zemi ”.

O dobré vládě a špatných úřednících

Ze všech vědeckých oborů, které na světě znám, se nás nejvíce týká věda o vládě, která je nejsnadnější na pochopení, a přesto jí nejméně rozumíme. Většina z těch, kdo vládu řídí, se snaží lidi dole přesvědčit, že je to obtížné a složité, že by to nepochopili.

To je podvod. Každý oráč rozezná dobrou vládu od špatné podle jejích výsledků.

Proto by vláda měla být omezena mnoha silnými zábranami, neboť moc činí lidi bezohlednými k druhým a milujícím sami sebe. Každé porušení svěřené důvěry by mělo být potrestáno, protože shovívavost k chybám úředníků může být krutostí vůči všem lidem.

O pravdě

Na většině zeměkoule není ani pravda, ani svoboda. I v těch nejšťastnějších částech zeměkoule jsou jen málo podporovány a bez zápalu udržovány, ale všude je mnoho lidí, kteří proti nim neustále kují pikle. Jsou to dvě největší občanská požehnání. Kdo by chtěl zničit jedno z nich, musí zničit obě. Proto všude nacházíme společně tyranii a podvod, nevědomost a otroctví.

Všude, kde je pravda nebezpečná, je svoboda nejistá.

Tak tohle věděli již před 300 lety a dva angličtí novináři to napsali ve svém dopise číslo 38.

K čemu je vlastně stát?

Thomas Paine se narodil v Anglii a patří mezi otce zakladatele USA. Pamflet „Zdravý rozum” vyšel v roce 1776 a stal se senzací. Jedná se o relativně nejprodávanější knihu v americké historii. Věnuje se například roli státu:

Stát je jako oděv, je to známka ztracené nevinnosti. Tam, kde jsou pohnutky mysli čisté a lidé se jimi bez odporu řídí, nepotřebují žádného zákonodárce. Ale protože tomu tak není, je nutné, aby se člověk vzdal části svého majetku na financování ochrany té části, která mu zůstane.

Ochota vzdát se části svého majetku je vedena stejnou opatrností jako v ostatních případech. Je to výběr menšího ze dvou zel. Bezpečnost jednotlivce je smyslem státu a vlády, a proto je preferovanou formou státu takové uspořádání, které dosáhne s nejmenšími náklady nejvyšších přínosů pro jednotlivce.

Tady je původ státu a vlády. Je to řízení záležitostí lidí, jehož nutnost je vyvolána neschopností morální ctnosti vládnout světu.

Společnost versus stát

Někteří autoři popisují společnost a stát takovým způsobem, že mezi nimi neshledávají téměř žádný rozdíl. Ale společnost a stát jsou nejen odlišné kategorie, ale mají i jiný původ. Společnost je určována našimi potřebami, stát a jeho vláda naší zkažeností. Společnost přispívá k pocitu společného štěstí, vláda nás ovlivňuje negativně tím, že omezuje naše nešvary. První je ochránkyní, druhá je trestající.

Společnost je v každé své formě požehnáním, ale stát i ve své nejlepší podobě je nutným zlem. Ve své nejhorší formě je nesnesitelný, protože když je život stejně mizerný s vládou, jako by byl bez ní, je naše neštěstí ještě větší, když si uvědomíme, že jsme si ji sami ustavili.

Tolik Thomas Paine v nejprodávanější americké knize.

Post scriptum

Pozn. redakce:

Stát je nutné zlo, protože když dostane jeden člověk moc nad druhým, je vyloučené, aby zkrotil vlastní ego a svého postavení nezneužil. Takhle, vyloučené to není, ale pokud chtějí lidé riskovat, že najdou toho jednoho z milionu, jsou odsouzeni k životu pod socialistickým nebo byrokratickým jhem s pravděpodobností milion ku jedné.

Vláda není ani horší, ani lepší než sami lidé, kteří si ji ustavili. Proto dospěli lidé v minulosti ke zjištění, že prvořadým úkolem státu je ochrana svobod jednotlivce.