Někdo se tuhle na ně mračí, jiný jim támhle upře právo, další jim nedá práci, nebo je urazí kvůli jejich vzhledu, jejich mluvě, zvykům, barvě vlasů či sexuálním preferencím. Mrzí je to, pochopitelně. Bolí, pálí, vadí jim to. A tak se svěřují médiím, vyčítají ústrky většinové populaci, demonstrují na ulicích v maskách, aby si jich ostatní všimli, a žádají změnu zákona a vůbec celé společnosti. To vše činí v pevné víře, že s jejich Novým zákonem pro ně nastane Nebe na zemi.
Ach Bože, taková mýlka!
Moji nešťastní přátelé, mám pro vás objevnou zprávu: nejste sami a žádný zákon vám nepomůže. Co zažíváte, se totiž děje úplně všem. I bílí heterosexuální muži zažívají ve svém životě ústrky, urážky a nespravedlnosti. I bílé vdané ženy jiní urážejí (mě třeba právě kvůli tomu, že komentuji veřejné dění a blbosti, co vidím růst kolem sebe). I veleúspěšní bohatí zažili nespravedlnosti, ba možná někteří z nich i díky ústrkům jsou teď na vrcholu, protože se nezalekli, nezměkli, nerozbrečeli, nestěžovali si v médiích, ale tvrdě na sobě pracovali a zkoušky osudu zúročili.
Jak to vím? Do mé advokátní praxe už 35 let chodí lidé všeho druhu s poraněními a bolestmi na duši. Slýchám jejich stesky každý den od všech, bez ohledu na pohlaví stěžovatelů, na jejich věk, národnost či sexuální preference. Buďte si jisti, že diskriminaci ve svém životě zažil z nich úplně každý. A vlastně skoro každý občan, každý člověk na tomto světě.
Někteří z vás možná namítnou, že vaše bolest se s tou mou nebo ostatních ani náhodou nedá srovnat. Ale to se budete mýlit podruhé. Nikdo nemá váhy ani metr na bolesti duše. Každá duše je jedinečná a každou více bolí něco jiného. A když bolí, její nositel to cítí a ubližuje mu to. Stejně jako vaše odsudky ubližují těm podle vás bezstarostným, mocným, úspěšným a nediskriminovaným.
Tak se nedopouštějte stejné chyby. Nesrovnávejte se. Nezáviďte. Jsme na tom stejně. Muži, ženy, mladí i staří, malí, tlustí, plešatí, slepí i vidoucí, zdraví i na vozíčku, schopní i neschopní, zaměstnaní i nezaměstnaní. Žijeme a bojujeme své životy. Dělejte to taky tak. Nevynucujte si benefity, mimořádné ohledy, úlevy a protekce. Žijte. Budete dostávat rány jako my ostatní. Prohrajete a jindy vyhrajete. Žádný zákon vám úspěch a spokojenost nezaručí. Tu si musíte zasloužit vy sami. Nebo mít trochu štěstí.
Ale pozor: štěstí, Osud ani Bůh nemají rádi notorické stěžovatele.
(17 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading... 
Tak různí notoričtí stěžovatelé a bolestínci existovali vždy i před LGBTQ propagandou. Záleželo na schopnosti dotyčného jedince získat pozornost významné části skupiny nebo vedoucího, přesvědčivou manipulací zveličit problém a potom čerpat určité výhody. Tohle je staré jako lidstvo samo.
Rozdíl oproti minulosti je v tom, že tato „schopnost manipulace“ byla využita ideologicky a následně institucionalizovaná. Tedy i jedinci bez patřičného umění přetvářky správně nafouknutého problému, získávají tyto „bonusy“ díky nejrůznějším organizacím, spolkům, speciálním zákonům, které to zaštiťují a vynucují na většinové společnosti.
Ano, žádný zákon nám úspěch ani spokojenost nezaručí, problém je v tom, že mi už neumíme své životy smysluplně naplnit natož v nich něco spravedlivě řešit. A tak spoléháme na ty zákony, oběžníky, vyhlášky, etický kodexy, které jsme časem upletli v důtky s řemeny, jimiž se mrskáme s důslednou pravidelností.