Nebezpečné omyly křesťanského kazatele

Halík premiéra Izraele Benjamina Netanjahua považuje za válečného zločince. Ale důkazy nepodal. Válku v Gaze rozpoutali genocidní džihádisté brutálním masakrem a mučením nevinných mužů, žen a dětí. A za devastaci enklávy, z níž vybudovali největší vojenskou základnu světa (650 km podzemních tunelů), pod každou mešitou, školou a nemocnicí sklad munice, ba dokonce i pod postýlkami v dětských pokojích, jsou odpovědni pouze oni. Spáchali nejen pogrom, ale i válečný zločin – únos 251 Izraelců a po 20 měsících války stále zadržují rukojmí. Netanjahu je v Izraeli kontroverzní z jiného důvodu než z vedení války.

Největší kazatelova chucpe je obvinění Federace židovských obcí, že má „zavřené oči a srdce před zločiny Netanjahuovy vlády proti mezinárodnímu právu a elementární lidskosti, která nese na rukou krev desetitisíců nevinných žen a dětí.“ Mám plakat nad tragédií svých smrtelných nepřátel. A proč to středověké obvinění z krve neviňátek? Nemá snad Izrael kvůli civilním obětem Izrael právo tyhle zrůdy vykořenit, nebo zná Halík humánnější vedení války než izraelští generálové?

Existuje kompromis mezi životem a smrtí? Izraelci chtějí žít, Hamás je chce vraždit a slibuje, že nikdy nepoleví. Chálid Maš’al, člen politbyra teroristů, nedávno opět potvrdil, že na obětech Gazanů nezáleží. Tak jako to kdysi hlásali Němci a Japonci v područí zrůdné ideologie. Má snad lidstvo před organizovanými genocidními vrahy jiný způsob obrany než krutou válku? Vojenské ústavy potvrzují nevídaný paradox: izraelská armáda před útokem varuje civilisty a jedná na úkor vlastních uniformovaných vojáků. Pokud někomu připadají čísla obětí vysoká (57 000), měl by vědět, že je vymýšlí Hamás a možná z poloviny zahrnují normální úmrtí i zabité teroristy. Za počet obětí do značné míry odpovídají teroristé útočící jako civilisté mezi civilisty.

Obzvlášť bizarní je Halíkovo obvinění Netanjahua za globální růst antisemitismu. Byli jsme svědky genocidního skandování 7. a 8. října 2023 v západních městech, kdy ještě nezaschla krev židovských obětí. Bojkot Izraele propagují levicoví studenti od pádu jihoafrického apartheidu (1991) a při každé vojenské výpravě do Gazy, kdy Izraelcům došla trpělivost z raketových útoků, vyráželi do ulic s obviněním za nepřiměřenou reakci. Jak asi má vypadat ta přiměřená? Kolik zabitých civilistů ospravedlňuje válku? Ví to někdo? Židé byli kdysi nenáviděni za svou víru, později za kosmopolitismus a když je po holocaustu nemůže nikdo vinit za rasu, stali se opět nepřáteli lidstva, neboť si pořídili stát a odvažují se ho bránit. Na každé demonstraci slyšíme, „Palestina svobodná od řeky až k moři.“ A nejen Hamás ani palestinská samospráva nehodlá tolerovat na svém území jediného Žida, musí být judenrein.

Statisíce studentů včetně humanistických profesorů dnes v Americe vyznává ideologii anti-kolonialismu a za veškeré zlo světa považují Izrael a Židy sionisty. Ani nacisté o genocidě Židů nehovořili tak otevřeně jako skandující levicové davy. A výsledek je tu, žhářský útok na židovského guvernéra Pennsylvánie, dva zavraždění mladí Izraelci ve Washingtonu a osm popálených amerických Židů za pokřiku „Svobodu Palestině! Tento „palestinismus,“ čili národní identitu neslučitelnou s existencí Izraele, Palestinci potvrdili od roku 1947 odmítnutím vlastního státu vedle Izraele osmkrát. Martin C. Putna jej nazval novým pseudonáboženstvím, jež se stalo součástí dnešní identity mladé levice.

Pater Halík nejspíš podléhá schematickému pohledu na svět. Na špatné straně jsou fundamentalisté, národní konzervativci a populisté, na straně dobra liberální levice, tolerance a lidská práva. Proto útočí na pravicového premiéra Izraele. Měl by si ale všimnout, že se dnes genocidní „nacisté“ nacházejí na levici.