Nebroďte se přes řeku v brnění. To je odkaz třetí křížové výpravy

Když první křížová výprava na konci 11. století porazila na Blízkém východě muslimskou armádu, založili křesťané čtyři křižácké státy, z nichž nejvýznamnější bylo Jeruzalémské království.

Pád Jeruzaléma

Nějakou chvíli se nově založené státy obklopené islámským světem udržely, ale byly vystavené neustálému tlaku. Prvním státem, jenž padl zpět do rukou muslimů, bylo hrabství Edessa, které se nacházelo na jihu dnešního Turecka u hranic se Sýrií. V roce 1144 n.l., 46 let od svého založení, padlo do rukou muslimů Seldžuckého impéria.

Na pád Edessy reagovala Evropa vysláním druhé křížové výpravy, která ničeho nedosáhla a skončila neúspěšným obléháním Damašku. Za dalších 38 let porazil sultán Saladin na hlavu mocnou armádu Jeruzalémského království v bitvě u Hattínu. Psal se rok 1187 a křesťanská vojska v bitvě navždy ztratila Svatý kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus. Porážka u Hattínu znamenala i pád Jeruzalémského království do rukou islámu.

Podle historické kroniky způsobila zpráva o pádu Jeruzaléma papeži Urbanu III. takový šok, že jeho následkem zemřel. Jeho nástupce vydal bulu Audita tremendi, ve které vyzval křesťany k třetí křížové výpravě.

Rudovous a Lví srdce

Do jejího čela se postavil sám římský císař Fridrich I. Barbarossa neboli Rudovous, anglický král Richard I. přezdívaný Lví srdce a francouzský panovník Filip II. Proto také dostala název Královská křížová výprava.

Královská výprava se dostala na Blízký východ dvěma směry. Německá část Fridricha Rudovouse cestovala přes Balkán, druhá část vedená anglickým a francouzským králem zvolila cestu po moři přes Sicílii a Kypr, který během výpravy dobyla a založila Kyperské království, jež na ostrově vládlo přes dvě stě let.

Účastníkem Rudovousovy armády byl i český kníže z rodu Přemyslovců Děpolt II. Německá armáda se na cestu do Svaté země pečlivě připravovala. Křižáci museli mít s sebou finanční prostředky na dva roky a císař se snažil vyjednat s Uherskem, Srbskem a Byzantskou říši podmínky průchodu své armády.

Pozor, nebezpečný proud!

V roce 1190, tři roky po tragické porážce křesťanů v bitvě u Hattínu, vstoupila německá armáda na území dnešního Turecka a zamířila směrem ke křižáckým státům. Během pochodu křižáky neustále napadaly turecké oddíly, a proto se Fridrich I. Rudovous rozhodl dobýt město Konya ve středním Turecku. To byla poslední bitva, kterou jeho armáda vybojovala.

Několik týdnů po vítězné bitvě se Fridrich I. Rudovous brodil s koněm přes řeku, aby si zkrátil cestu. Historické prameny uvádějí, že silný říční proud způsobil pád císaře z koně a následné utonutí, ke kterému napomohl vysoký věk císaře, bylo mu 68 let, a těžké brnění. Po císařově smrti se německá armáda rozpadla a pouze její malá část pokračovala v tažení do Svaté země.

Směr Jeruzalém

Anglická a francouzská část křižácké armády, která se plavila po moři, dosáhla větších úspěchů. Po více než ročním obléhání a za cenu velkých ztrát dobyla pevnost Akko na severu dnešního Izraele. Velké množství křižáků, včetně významných šlechticů, zahynulo také v důsledku úplavice a dalších nemocí. Francouzský král Filip výpravu po dobytí Akka opustil a v jejím čele zůstal Richard I. Lví srdce.

Král Richard se rozhodl vydat se směrem k městu Jaffa, které je dnes součástí Tel Avivu. Jeho dobytí bylo nezbytným prvním krokem před útokem na Jeruzalém. Sultán Saladin se jej pokusil zastavit, ale ve slavné bitvě u Arsufu Richardovi rytíři Saladinova vojska drtivě porazila.

Porážka islámských vojsk oslabila Saladinovu silnou pozici po předchozím slavném vítězství u Hattínu a otevřela cestu k jednání mezi oběma stranami.

Dohoda z Jaffy

Třetí křížová výprava nedosáhla svého cíle, kterým bylo opětovné dobytí Jeruzaléma. Dohoda mezi Richardem I. a sultánem Saladinem, kterou uzavřeli v roce 1192, se jmenuje podle města Jaffa. Podle ní zůstal Jeruzalém pod muslimskou správou, ale křesťanští poutníci získali právo přístupu na svatá místa. Jeruzalémské království, které po bitvě u Hattínu téměř přestalo existovat, bylo částečně obnoveno na úzkém území na pobřeží Středozemního moře.

Král Richard se vrátil do Evropy, kde jej cestou zajal rakouský vévoda Leopold, protože se domníval, že zabil jeho bratrance. Propustil jej až výměnou za tučné výkupné. Saladin zemřel rok po uzavření dohody a je pochován v Damašku. Pocházel z kurdské rodiny a je často považován za nejslavnějšího Kurda.

Jeruzalém zůstával dále v rukou muslimů. Změnit to měla čtvrtá křížová výprava, která vyrazila za deset let.