Nechceme žít v Evropě postavené na „dobrých“ lžích

MICK HUME

Vnucují nám „dobré lži“ o všech důležitých otázkách naší doby: od kázání, že zavedení politiky čisté nuly je pro nás dobré, až po naléhání, že ženy mohou mít penis.

V Bruselu se lídři Evropské unie chlubí, jak brání „evropské hodnoty“ a dodržují „právní stát“. Mezitím se však po celé EU i ve Velké Británii lidé, zklamaní úřady, cítí nuceni vzít zákon a obranu toho, co je jim drahé, do svých rukou. Občané hlídají své státní hranice nebo protestují proti hromadnému přijímání nelegálních migrantů do svých komunit.

V době voleb do Evropského parlamentu v červnu 2024 jsem psal o vzniku dvou Evrop:

Jedna se soustřeďuje kolem elitářských pevností v Bruselu, Lucemburku nebo Frankfurtu, kde evropští komisaři, soudci a centrální bankéři vydávají svá pravidla a nařízení. A pak je tu ta skutečná, kde se miliony Evropanů musí vypořádat s důsledky pro svůj způsob života.

O rok později je rozdělení mezi mocnou oficiální Evropou elit a ignorovanou druhou Evropou, kde lidé žijí a pracují, jasnější než kdy jindy.

Nebo bychom mohli říci, že se jedná o rozdělení mezi Evropou postavenou na lžích a politických fantaziích, kde si establishment představuje svět tak, jak by si ho přál, a Evropou tvrdé reality, kde se normální lidé potýkají s katastrofálními důsledky politiky, jako je masová migrace a Net Zero.

Rozšiřující se propast mezi životem v oficiální Evropě a v té jiné Evropě vysvětluje, proč pokračuje populistická revolta proti politickým elitám. A proč se tyto elity schovávají za hradbami svých hradů a zoufale se drží u moci, aby udržely lidi za branami.

Pokud chcete vidět fyzickou ilustraci rozdílu mezi Evropou lží a Evropou tvrdých pravd, podívejte se na rozruch kolem oficiálních plakátů proti sexuálnímu obtěžování, které se objevily ve veřejných bazénech v Kolíně nad Rýnem v Německu.

Nejhorší z těchto plakátů zobrazuje zralou bělošku, jak sahá na zadek černošskému chlapci s protézou nohy, s nápisem „Stop! Osahávání je zakázáno.“ V zemi, kde většinu sexuálních útoků v plaveckých bazénech páchají migranti proti bílým ženám a dívkám, je to do nebe volající lež!

Nejde ale jen o nešťastný grafický návrhu. Tato kampaň není ojedinělá – je to další příklad toho, jak mnoho veřejných orgánů prosazuje příběh, který zjevně zkresluje fakta. Ve své snaze nestigmatizovat určité skupiny nakonec symbolicky kriminalizují průměrného německého občana – zejména pokud je bílý, muž a heterosexuál.

Je to tak bizarní zkreslení reality, že úřady byly nuceny plakáty sundat. Je neuvěřitelné, že místní správa v čele se starostou ze středopravicové CDU iniciativu zpočátku hájila jako součást snahy „podporovat rozmanitost“ a „vyhnout se stereotypům“. Teprve po trvalém tlaku veřejnosti byl plakát odstraněn a byla vydána omluva.

Tento zdánlivě hloupý incident však odhaluje hlubokou pravdu o pohledu oficiální Evropy: že to, co je skutečně „zakázáno“, je říkat pravdu o důsledcích nekontrolované masové migraci na náš život. A že jakákoli pobuřující lež je přijatelná, pokud je to „dobrá lež“ ve jménu ušlechtilé věci, která může pomoci „převychovat“ a podrobit si veřejnost.

Stejná mentalita „dobré lži“ vedla britské úřady k tomu, že po desetiletí popíraly pravdu o tom, že pákistánské muslimské gangy znásilňovaly tisíce bílých dívek v anglických městech, a snažily se umlčet ty, kdo pravdu říkali, tím, že je označovaly za rasisty. I nyní, kdy jsou historická fakta nepopiratelná, chce nečestná labouristická vláda zavést zákon proti „islamofobii“, který by mohl kriminalizovat odhalování pravdy o gangu znásilňovačů a jejich pomocnících, kteří jsou ve skutečném světě stále na svobodě a zastávají mocenské pozice.

Oficiální Evropa se snaží nás ostatní násilím krmit podobnými „dobrými lžemi“ o všech důležitých otázkách naší doby: od kázání, že iracionální zavedení politiky nulových emisí je pro nás dobré, až po tvrzení, že ženy mohou mít penis.

To vše připomíná popis George Orwella v jeho klasickém dystopickém románu 1984, kde popisuje konečné vítězství režimu Velkého bratra: „Strana vám řekla, abyste odmítli důkazy svých očí a uší. Byl to jejich poslední a nejdůležitější příkaz.“

Mezitím v bruselské bublině vedoucí představitelé oficiální Evropy nadále popírají pravdu o škodách, které jejich vynucené politiky v oblasti migrace, zelené energie, genderové ideologie a války na Ukrajině způsobily životům milionů občanů členských států EU.

Minulý týden čelila „královna“ Ursula von der Leyenová, nevolená předsedkyně Evropské komise, vzácnému hlasování o důvěře v Evropském parlamentu, které navrhla skupina europoslanců Patriots for Europe. V předvečer hlasování napsal maďarský konzervativní premiér Viktor Orbán: „Zítra nastane okamžik pravdy: na jedné straně bruselská imperiální elita, na druhé straně vlastenci a zdravý rozum. Není úniku, je třeba se rozhodnout.“

Nakonec se většina centristických, levicových a zelených poslanců Evropského parlamentu semkla, aby zajistila snadné přežití své královny, a rozhodla se podpořit lži von der Leyenové, že její národně konzervativní oponenti – a implicitně i miliony lidí, kteří je volí – jsou „extremisté“ a „obhájci Putina“, kteří by měli být zavrženi a umlčeni.

Von der Leyenová se možná chlubila svým vedením „evropské demokracie“. Ale toto hlasování jen odhalilo hloubku propasti mezi bruselskou elitou a zemědělci, dělníky a mnoha dalšími lidmi v celé Evropě, kteří od volebních uren až po neoficiální hraniční hlídky vyjadřují svůj názor na nereprezentativní režim EU.

Pravdou je, že většina lidí nechce žít v Evropě „dobrých“ lží, kde si establishment myslí, že může obrátit realitu naruby a přikázat nám, abychom popírali to, co vidíme a slyšíme.

The European Conservative

(22 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...