Největší díl viny na rozdělení společnosti mají média

Souhrn názorů, které zaznívají v USA. Jsou relevantní i pro popis domácí scény. Autorem jednoho z komentářů je Scott Adams, jehož komiksová postavička Dilbert bavila čtenáře po celém světě. Do té doby, než řekl svůj názor na rasovou problematiku v USA a ze dne na den s ním všichni vydavatelé zrušili smlouvy.

Monopol moci a názorů

K největší změně došlo po nástupu Baracka Obamy k moci v roce 2008. Přes občasná vítězství republikánů měla progresivní levice rozhodující slovo v „kulturní sféře”. Kontrolovala Hollywood, univerzity i média. Obamovo vítězství přineslo levici navíc i politickou moc. Postupně si zvykla na svoji dominanci a přesvědčila sama sebe, že dny, kdy se musela o přízeň voličů ucházet ve střetu argumentů s republikány, jsou minulostí. Přesvědčila sama sebe, že republikáni jsou vymírajícím politickým druhem, který představuje rasistickou a xenofobní historii.

Progresivní levice za vlády Baracka Obamy díky své naprosté dominanci na politické i kulturní scéně zapomněla, jak se bojuje o přízeň voličů. Politickou moc začala považovat za své svaté právo, protože „oni jsou přeci ti lepší, ne?”.

Změna poměrů

V roce 2016 se situace najednou změnila. Do politiky vstoupil Donald Trump. Progresivní levice, která si zcela odvykla argumentovat a přesvědčovat, najednou nevěděla, co má dělat. Proto se Donalda Trumpa snažila dvakrát odvolat v procesu impeachmentu, podala na něj desítky vykonstruovaných žalob, snažila se mu zabránit v účasti ve volbách a podporovala atmosféru ve společnosti, na jejímž konci byly dva pokusy o atentát, z nichž jeden neskončil úspěšně jen čirou náhodou.

V roce 2024 se začal měnit i poměr sil na kulturním bojišti. Lidé se přestali bát chodit na veřejnosti v čepici MAGA a dominance liberálních názorů v médiích a veřejném prostoru přestala stačit. Američané začali média hlavního proudu zcela ignorovat. Nálepkování lidí podle jejich názorů se stalo neúčinným. Progresivní levice byla z minulosti zvyklá, že se v podstatě nikdo neodvážil postavit její ideologii imigrace nebo genderismu. Proto prohrané volby nevnímá jako jednu prohru na politickém kolbišti, ale jako fakt, že jí někdo vzal něco, o čem si myslela, že je navždy její.

Fanatická nenávist

Částečně logickou reakcí je fanatická nenávist vůči lidem, kteří jí to vzali. Progresivní levice nazývá vítězství Donalda Trumpa hrozbou pro demokracii, ale je pobouřena, pokud by se měla v demokratickém procesu ucházet o moc. Pokud lidé nemají stejný názor, není jejím úkolem přesvědčit je, aby jej změnili. Už zcela zapomněla, jak se to dělá, a vlastně ani neví, proč by to měla dělat. Je-li nějaký názor „objektivně” správný, nač ztrácet čas? Čas dlouhou dobu nemusela ztrácet, protože měla drtivou převahu v médiích a ve veřejném prostoru.

Diskuze nemožná

Média, univerzity a veřejné osobnosti dramatickým způsobem zvýšily „transakční a emoční náklady” diskuze. Jejich pozicí není nějaká logická struktura argumentů, ale fanatický ideologický útok. Pro normální slušné lidi je velice vyčerpávající se v každé diskuzi bránit obviněním, že podporují Hitlera nebo fašismus nebo Rusko, přestože důvodem pro nesmiřitelnou nenávist je v podstatě nevinný názor.

Co je extrémního na přesvědčení, že muži by neměli soutěžit se ženami nebo jim lézt do šaten, že imigrace lidí, kteří nenávidí Západ, je velký problém, nebo že ve válce umírají lidé, a proto je dobré diskutovat, jestli by ji nešlo ukončit?

Průmyslová úroveň lhaní

Média a progresivní levice posunuly zprávy a novinové manipulace na novou úroveň. Zprávy lhaly vždy, všichni tomu rozuměli, ale pak se to změnilo. Lidé, kteří stojí proti Trumpovi, dokázali vytvořit situaci, kdy polovina národa ztrácí přátele a rodinné příslušníky. Nejde přitom o vzdálené bratrance, ale děti nemluví s rodiči nebo rodiče s dětmi. To je něco nového. Podařilo se jim to za pomoci dobře organizovaných lží, které omílají od rána do večera ve všech médiích. Není nutné je zmiňovat všechny, bílí rasisté v Charlottesville, ruská kauza atd., všichni je znají.

Lidé ztratili přátele a pověst. Mnoho lidí ztratilo pověst jen proto, že se rozhodli přiklonit se v politice na stranu nějakého názoru, což bývalo normální. Řada lidí přišla o práci nebo se ani o práci nemohli ucházet.

Když se lidé podívají na novou situaci z odstupu, již neplatí to, co dříve. Neplatí, že levicí vytvořená lež, kterou média opakují do omrzení, je jenom názor. Tak to bylo dříve, kdy to každý mohl nějak komentovat. Dnes si levice vymýšlí jednu lež za druhou a za pomoci médií z nich udělala průmyslovou zbraň. To je něco nového a lidé se tomu musí postavit.

Post scriptum

Pozn. autora:

Stejně jako komunisté tvrdili, že v zemi panuje jejich demokracie, tvrdí dnes lidé, kteří zastávají správné názory, že žádné omezování svobody názoru nevidí. Místní média přebírají bez uzardění neuvěřitelné lži o dění v Americe a vydávají je za důvěryhodné zprávy.

Pokud není někdo ochoten jim věřit, čelí vysokým „transakčním a emočním nákladům diskuze”, protože nevstupuje do diskuze se svým názorem, který bude nějakými argumenty obhajovat, ale je automaticky vinen z podpory extremismu, a to ještě v tom lepším případě. A pokud někdo podporuje extremismus, jsou jeho názory irelevantní, je aktuální vědecký konsenzus.

Výsledkem je stav, kdy často nemluví děti s rodiči a příbuzní mezi sebou. Největší díl viny na tom nesou média.