Největší hrozbou pro autoprůmysl je EU, ne Čína




Sdílet článek:

PETR PROKOPEC

Vypadá trochu jako postava z Kmotra a jedná podobně. Nový šéf Stellantisu začal za spalovací motory kopat způsobem, z jakého v Bruselu musí dostávat osypky. Snad mu nedojde odvaha, podobně uvažující šéfové velkých automobilek jsou dnes třeba jako sůl.

V posledních letech pomalu neuplyne týden, aby někdo ze zástupců evropského automobilového průmyslu nevyjádřil své obavy z čínských aut. Vozy vyráběné v Říši středu jsou totiž stále lepší a na domácím trhu stojí bez ohledu na pohon tak málo, že je velmi obtížné s nimi soupeřit. Proto EU loni zavedla vyšší cla, která měla být jakousi ochrannou bariérou proti čínskému elektrickému útoku. Protože se ale nevztahují na spalovací auta, Číňané posledních pár měsíců nabízejí hlavně ta, s nimiž jsou svázány „pouze” základní celní sazby.

Čínské automobilky tak na starém kontinentu bodují stále víc. MG tu pod taktovkou SAICu už (podruhé) skoro zdomácnělo, BYD raketově roste, zanedbatelné přestává být Chery hlavně se značkami Jaecoo a Omoda, vidíme vzestup Leapmotoru, některých značek Geely, etablované je leckde už i DR, dost vidět jsou také Xpengy… Je toho opravdu hodně, co tu Číňané dokázali, což výše zmíněným varováním dává na vážnosti. Ale je to skutečně Čína, kdo překonává Evropu? Není to spíš Evropa, kdo tu udolal sám sebe a Čína je vysává, co zbylo?

Podle nového šéfa koncernu Stellantis Antonia Filosy platí druhá možnost. Čína podle něj opravdu není tím, čeho by se starý kontinent měl obávat, prstem ukazuje na Brusel, který skutečně pokazil, co se dalo. Svým tlakem na elektromobilitu totiž místní výrobce připravil o náskok, který měli v případě spalovacích motorů. U bateriového pohonu ovšem pro změnu museli dohánět čínský náskok. Protože ale mají co do činění s vyššími energetickými a mzdovými náklady, uspět vlastně nemohou ani s tím, ani s oním.

Filosa tak znovu vyzývá Brusel, aby svou klimatickou politiku přehodnotil co nejrychleji. A hlavně aby tentokrát zapomněl na zelenou ideologii a místo toho přišel s technologickou otevřeností, která dovolí návrat spalovacích motorů ve velkém měřítku. Tím nakonec i planetě reálně pomůže nejvíc. Nová spalovací auta dostupná všem budou efektivnější než ta dávno vyrobené a za správnou cenu řada motoristů své staré „plečky“ pošle k šípku.

„Po evropských silnicích jezdí 256 milionů aut, z čehož 150 milionů je starších než dvanáct let. Ovzduší tedy znečišťují mnohem víc než moderní vozidla,“ říká Filosa v rozhovoru pro Motor1 pragmaticky něco, co Brusel nemůže nevědět. Přesto se europolitici tváří, že stamiliony lidí najednou přejdou na nové elektromobily, které pro ně budou reálně hůře využitelné, a přesto za ně zaplatí mnohonásobek. Jak si tohle někdo může reálně myslet?

Nic takového se pochopitelně neděje a dít nebude, také proto evropský automobilový průmysl pomalu chřadne. Situace je velmi špatná hlavně v segmentu s malými vozy, u kterých je na cenu kladen vyšší důraz než jinde. Jako elektromobily ale taková auta zkrátka ani nemohou uspět. Filosa by proto byl rád, kdyby EU v jejich případě zavedla specifická pravidla, jak to mají třeba Japonci u kei cars, či jaká platí také v Indii u méně než čtyřmetrových aut.

Snížení byrokratické zátěže by totiž přispělo k jejich zlevnění, což by vedlo k modernizaci značné části evropského vozového parku, a tedy k celkovému snížení emisí. Souběžně s tím šéf Stellantisu také vyzývá ke změnám, jež se budou týkat užitkových vozidel. „Stávající cíle jsou jednoduše nedosažitelné,“ říká lakonicky Filosa. Brusel by tedy ani tento segmenty neměl dál svazovat pravidly, která povedou jen k obrovskému zdražení a dalšímu zchudnutí nás všech.

Není to tedy čínská hrozba, čeho se šéf Stellantisu bojí. „Problémem jsou regulace přicházející z Bruselu, které jsou nerealistické a oslabují to nejlepší, co máme, tedy evropskou automobilovou branži. Pokud se tyto regulace změní, pak máme vše potřebné – design, inovace, technologie a plánování – k tomu, abychom se vrátili tam, kde jsme byli,“ uvedl Filosa. Zatím se však nezdá, že by mu EU naslouchala.

Čas se přitom krátí rychle. Prakticky každý další den, kdy zůstávají v platnosti mechanismy vedoucí až k prakticky úplnému zákazu prodeje spalovacích aut, totiž vede k oslabení Evropy a posílení Číny. Místní klientela pak vozům z Říše středu bude přicházet na chuť víc a víc, neboť značky, u kterých nakupovala dosud, pro ni již budou příliš drahé, a to bez ohledu na pohon. Čínská hrozba se tak nakonec může stát realitou, ovšem jen proto, že jí Brusel soustavně umetá cestu.

 

Petr Prokopec

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

5 Comments

  1. Pánové, a nebylo by rozumnější tento neumětelský spolek zvaný EU rozpustit a navrátit se zpátky k EHS?

    • EHS bylo bohužel založeno právě proto, aby jej postupně salámovou metodou a otevíráním oken pana Overtona papaláši mohli proměnit a nakonec taky proměnili. Aby tím postupně zničili „zlý“ kapitalismus, který může za všechno (hlavně za osekání kontroly a moci panstva nad děním v jimi spravovaném státu) a nahradili ho jakýmsi „šopským salátem“ těch nejúžasnějších levičáckých politických (pseudo)ekonomií – keynesiánství, Hitlerova nacinálního socialismu, Duceho fašismu a Brežněvovy formy reálného sociaismu. Jen málo „záškodníků“ si uvědomovalo, že s organizace typu EHS má v genech „zašifrováno“ odstranění volného trhu a jeho postupné nahrazení trhem regulovaným, kontrolovaným a řízeným za účelem dosažení vznešených ideologických chtíčů panstva. Už na přelomu 80. a 90. let zbyly z poválečného jakž takž kapitalismu žalostné trosky. Z vrcholných evropských politiků to věděla snad jen „železná lady“. A u nás „tuneldědek“.

  2. Obávám se, že na tzv. „zelené“ agendy Brusele je přilípnuto tolik parazitů (počínaje soudružkou z Lejna, neboť ryba smrdí od hlavy), že nějaká rozumná změna k lepšímu nejspíš vůbec není proveditelná.
    Jediné řešení je celé to rozprášit a začít znovu. A hlavně jinak.

    • Jednoduše. Nechat spolupráci na svobodných vztazích jednotlivých suverénních států. Nebo jejich zájmových skupin – třeba Benelux, V-4 apod. No a volný trh, jak ho nejlíp popsal A. Smith v knihách „Teorie mravních citů“ a „Pojednání … bohatství národů“. Kde se hospodářsky svobodně spolupracuje, tam se neválčí.

      • Naprosto souhlasím, ale píšu o tom, že parazitní struktury brusele tomu budou bránit do posledního dechu. A žádného Trumpa nebo Mileie, který by je obratem ruky vymetl, nevidím (zatím).

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*