Někdy jsou lepší jednoduché definice. Třeba u svobody slova

Příběh níže je upravený text z knihy „Indispensable Right” neboli „Nepostradatelné právo”. Napsal ji americký ústavní právník Jonathan Turley.

Slavný malíř

Norman Rockwell byl americký malíř, který se narodil na konci 19. století. Maloval obrazy, které zobrazovaly každodenní život běžných Američanů. Celkem vytvořil přes čtyři tisíce originálních děl, včetně ilustrací a plakátů.

Své nejznámější dílo namaloval v roce 1941. Inspiroval ho projev amerického prezidenta Franklina Roosevelta, ve kterém hovořil o čtyřech základních lidských právech: právo na svobodný projev, na náboženské vyznání, právo na slušný životní standard a právo na život v míru.

Pozn. autora: Prezident Roosevelt byl za svůj projev konzervativními osobnostmi kritizován, protože se odchýlil od striktního konceptu negativních práv, tedy něčeho, co nikdo nesmí tomu druhému vzít. Nikdo nesmí druhému zakazovat mluvit je právo negativní. Právo na slušný životní standard je příkladem práva pozitivního, protože předpokládá, že někdo druhý bude muset člověku něco dát, aby měl „slušný životní standard”. Kritici nazvali Rooseveltův projev cestou ke zbožným přáním. 

Čtyři plakáty

Norman Rockwell se rozhodl čtyři Rooseveltova práva zvěčnit na plakátech, které se staly v Americe velice populárními. Největší slávu si získal plakát první, který nese název „Svoboda projevu”.

Plakát zobrazuje všední scénu z každodenního života. Rockwellův soused Jim Edgerton vystoupil na veřejném shromáždění na téma financování rekonstrukce školy, která shořela při požáru. Mluvil přesvědčivě, takže občané jeho plán schválili.

Popularita plakátu vedla k tomu, že jej vláda použila na podporu prodeje státních obligací, které měly pomoci financovat válečné úsilí. Na letáku je Rockwellův obraz, pouze text je jiný: „Zachraňte svobodu slova. Kupte si válečné obligace.” V době střetu se zlem nacismu si americká vláda vybrala svobodu slova jako nejcennější hodnotu, která měla přesvědčit Američany, aby podpořili válečné úsilí a porážku hitlerovského Německa.

Realismus versus abstrakce

Normana Rockwella přitahoval realismus. Jeho velkým kritikem byl Clement Greenberg, který je považován za zakladatele abstraktního expresionismu. Přestože Norman Rockwell studoval na nejlepších amerických uměleckých školách, byla jeho díla podle Greenberga „ztělesněním všeho, co je falešné”.

Norman Rockwell na Greenbergovu kritiku reagoval obrazem „Znalec”. Je na ní vyobrazen muž, který zírá z velké blízkosti na abstraktní umělecké dílo. Podle jeho postoje je zřejmé, že se na obraz dívá již dlouho. Vypadá zámožně, i když mu není vidět do obličeje. Zdá se, že prostě čeká, až smysl obrazu pochopí.

Jednoduchost versus komplexnost

Diskuze o svobodě slova je podobná rozdílu mezi Rockwellovým plakátem a obrazem, na němž stojí znalec před abstraktním obrazem. V Rockwellově pojetí, které vyobrazil na plakátu, není svoboda slova abstraktním pojmem, u něhož musí člověk dlouho zkoumat, co znamená. Je to právo zvednout se na shromáždění a říci svůj názor. To právo má každý a není na tom nic složitého. Ten člověk nikomu nic nebere, jenom vyjadřuje svoji myšlenku. To může udělat každý, aniž by se musel něčeho obávat. Tak jednoduché to je.

Různí ústavní právníci odmítají pohled na svobodu slova rockwellovského typu. Dodatek, který svobodu slova definuje, je podle nich jednou kapkou v abstraktním a složitém ústavním obrazu, který není tak jednoduchý na pochopení. Je třeba dlouze zkoumat, co obraz znamená, a pozvat si řadu expertů, aby prostému lidu vysvětlili, co tím autor myslel.

Je to prosté

To je spor mezi vnímáním obyčejných lidí a odborníků na téma limitů svobody slova. Tvůrci americké ústavy napsali text, kterému porozumí každý: „Kongres nesmí vydávat žádné zákony omezující svobodu projevu nebo tisku.” V textu není žádné „kdyby” nebo „ale” nebo snad „s výjimkou”. Je to úmyslně, aby lidé nemuseli zírat na abstraktní konstrukci ústavy a čekat, zda a kdy jim to dojde.

Nejstručněji a nejsrozumitelněji to řekl soudce Nejvyššího soudu Hugo Black, kterého jmenoval prezident Franklin Roosevelt. Hugo Black pocházel z Demokratické strany a v mládí byl členem organizace Ku Klux Klan. V otázce svobody slova zastával absolutní princip. „Nesmí vydávat žádné zákony znamená, že nesmí vydávat žádné zákony.”

Post scriptum

Rockwellův obraz stojícího Jima Edgertona se často objevoval na sociálních sítích v době bidenovské cenzury. Bez komentáře, pouze muž z lidu stojící na shromáždění. Norman Rockwell je v Americe velmi populární.