IVAN DAVID
Vážení přátelé, prezident Pavel mluví o příležitosti ke smíření. Z kontextu je jasné, že se máme smířit se snahami sudetoněmeckého landsmanšaftu, ba co víc, že jim máme vyjít vstříc.
My nemáme problém se smířením. Problém se smířením mají Sudeťáci. Měli osmdesát let na to, aby se smířili s tím, že Německo prohrálo válku. Je to velmi dlouhá doba kdy se mohli smířit s rozhodnutím velmocí o jejich odsunu a zabavení majetku. Oni mají se smířením problém. Ale mají to velké štěstí, že se jako vždycky našla pátá kolona. Nevím proč v Brně.
Před padesáti lety jsem se v Bulharsku setkal s vedoucím katedry fyziologie rostlin na brněnské přírodovědné fakultě. Řekl, že Pražáci mají špatný charakter, že jakýkoliv darebák přijede do Prahy, Pražané ho vítají. Hlavní město nemůže za to, že se tam stěhují kariéristé z celé republiky, aby se uplatnili za každého režimu. Ani Brno nemůže za své vzdělance Fialy, Beky, Nerudové.
Sudeťáci se mohou smiřovat v Německu. Chtěli zpět do Říše, po staletích se tam vrátili. Předkové dnešních Sudeťáků vyhnali Čechy. I rodinu mého pradědečka. Ochotně se podíleli na konečném řešení „židovské otázky“ a připravovali konečné řešení „české otázky“, společně s likvidací slovanských národů. Ale prohráli a nastalo řešení otázky Němců v Čechách. Němců, kteří měli v republice všechna občanská práva, politické strany a spolky. Ale nesmířili se s tím, že nevládnou a pomohli rozbít Československo.
Prezident Petr Pavel řekl, že jsme s Německem vždy měli nadstandardní vztahy. To je pravda, zejména za protektorátu.
FB
(24 votes, average: 4,83 out of 5)
Loading... 
Doporučuji vynikající komentář pana Svatoše: https://pravyprostor.net/odhalujeme-sokujici-cil-srazu-sudetaku-v-brne-uz-jim-nejde-jen-o-benesovy-dekrety/
Doplatily reparace. Měly zaplatit když budou jeden stát.To se i stalo.A reparace nikde.Jen snaha o vytvoření 4rise se jménem EU.Uz té EU mám dost
Sere se do věcí co nemá.Vetsinou si lidé neuvědomují ti tu.Rusofobi že nebit sovětská armády většina by ani nebyla.To jsou paradoxi.Ze
Dětřichovský tábor
https://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/detrichovsky-tabor
Podíl sudetoněmeckého obyvatelstva na tragédii v dětřichovském táboře (tzv. Entbindungslager) byl významný především v rovině přímého dozoru, správy a ekonomického využívání matek.
Většina personálu, který přímo ovlivňoval podmínky v táboře, byla německé národnosti z tehdejší Sudetské župy:Vedení tábora: Veliteli byli sudetští Němci – nejprve František Steiger ze Starého Maletína a po něm Oskar Frenzel. Zatímco Frenzel byl některými vnímán jako „dobrý člověk“, za Steigera v táboře panoval krutý hlad a vysoká úmrtnost.Dozor a péče: Hlavní dozor nad rodičkami a dětmi měla říšská Němka Olbertová. Dalšími zaměstnanci byli místní Němci, např. dozorce Karel Bahr nebo kuchař Ferdinand Weigel.Zdravotní dohled: Nad táborem bděl okresní lékař z Moravské Třebové, MUDr. Tupy.2. Role sudetoněmeckých sedlákůSudetoněmečtí hospodáři byli těmi, kdo nuceně nasazené ženy (tzv. Ostarbeiterinnen) využívali:Původ těhotenství: Ženy k porodu přicházely právě z hospodářství sudetoněmeckých sedláků. Existuje předpoklad, že mnohé otěhotněly se svými zaměstnavateli, přičemž nelze vyloučit sexuální zneužívání či znásilnění.Návrat do práce: Po porodu se ženy musely vrátit k sedlákům, kteří často nedovolili, aby si s sebou vzaly své děti. Děti pak zůstávaly v táboře v otřesných podmínkách, což vedlo k jejich úmrtí. zdroj viz pokrač.
… zatímco v Brně se konají „Poutě smíření“ a město se omlouvá za divoký odsun Němců, v Dětřichově leží v lese stovky dětí, které zemřely v důsledku systémového zneužívání a krutosti, na kterém se podíleli i místní sudetoněmečtí funkcionáři a hospodáři.-V Dětřichově neumíraly české děti, ale děti polských, ruských a ukrajinských matek (tzv. Ostarbeiterinnen). To je důvod, proč se na toto místo v české historické paměti trochu zapomnělo – nešlo o „naše“ lidi, ale o cizince zneužité v Sudetech.
alibista …Poválečné výpovědi personálu tábora Dětřichov u Moravské Třebové odhalují snahu o alibismus, kdy vinu za vysokou úmrtnost novorozenců připisovali údajně špatnému stavu matek, nikoliv podmínkám v táboře. Bývalý velitel Franz Steiger ve výpovědi z roku 1946 bagatelizoval krutost tvrzením, že tábor nebyl přísně střežen, zatímco místní sedláci zdůvodňovali krutost ekonomickým zájmem na práci matek. Podrobné svědectví o táboře nabízí mimo jiné i publikace Josefa Bohatce. Publikace se jmenuje „Porodní tábor Dětřichov u Moravské Třebové“-Kniha byla vydána v roce 2023 a autor k ní pořádá také odborné přednášky v regionu, například v Městské knihovně v Moravské Třebové. Právě v této knize jsou shromážděny ony alibistické výpovědi sudetoněmeckého personálu. Dětřichov u Moravské Třebové tak zůstává jedním z nejhorších důkazů toho, jak se sudetoněmecká správa v regionu přímo zapojila do nacistického vyhlazovacího mechanismu, zatímco se po válce snažila tvářit, že šlo jen o nešťastnou shodu okolností.Nejmrazivějším citátem zůstává svědectví o tom, jak personál reagoval na vysokou úmrtnost:„Je to jen přirozený úbytek.“Tato věta shrnuje celou tragédii Dětřichova – smrt dítěte nebyla brána jako zločin, ale jako statistický údaj, který nikomu z personálu nevadil. Z těchto dokumentů vyplývá, že personál tábora se po válce snažil vytvořit dojem, že „vše se dělo podle tehdejších platných předpisů“.Podle výpovědí svědků Schmidt zakazoval podávat dětem léky a matkám zakazoval kojit častěji, než určoval přísný řád, tak ho ještě zpřísnil.
Tato publikace je zásadní právě proto, že nenechává prostor pro ono sudetoněmecké obehrané my jsme nic nevěděli. Dokumenty jasně ukazují, že o smrti dětí věděli všichni – od velitele tábora přes personál až po lékaře. Odpovědnost sedláků: Je důležité, že i Josef Bohatec potvrzuje, že sudetoněmečtí sedláci v okolí nebyli jen přihlížející. Oni ty ženy do tábora posílali a okamžitě po porodu vyžadovali jejich návrat na pole. Bez jejich ekonomického tlaku by systém v Dětřichově nemohl takto drasticky fungovat.Tím, že dr Schmidt matkám omezil i kojení, v podstatě podepsal těm dětem rozsudek smrti hladem, ale formálně to prezentoval jako „hygienické opatření“.Termín „přirozený úbytek“: Tento výraz (natürlicher Abgang) se v nacistické administrativě běžně používal pro lidi, které systém nechal zemřít vysílením nebo hladem. Použití tohoto slova pro novorozená miminka ukazuje na naprostou absenci lidskosti u tehdejšího personálu – vnímali je jako vadné kusy v inventáři, ne jako lidské bytosti. Svědectví Brjancevové: /Brjancevová byla v táboře jako vězeňkyně (respektive nuceně nasazená), nikoliv jako dobrovolná spolupracovnice./
Její výpověď je jedním z nejdůležitějších historických dokumentů o tomto místě. Právě ona popsala krutost doktora Schmidta i to, jak děti umíraly hlady.Role sudetoněmeckého personálu: Jména jako Franz Steiger (velitel) nebo MUDr. Wilhelm Schmidt (lékař) jsou dohledatelná v seznamu válečných zločinců nebo v protokolech z poválečných výslechů.
GPS souřadnice toho památníku těch nejmenších dětí, kojenců v lese 49°47’28.5″N, 16°38’24.8″E asi si ty souřadnice dám na transparent a půjdu do Brna na sraz, na tyto oběti by se nemělo zapomínat
49°45’59.9″N, 16°38’19.1″E oprava
pro sudetaky zacal svet az v 1945 do te doby byla enom laska a radost zit pod sudetskym bicem a co se stalo bylo selhani jedince su to obycejni hajzli kteri by chteli menit historii a debili jim v tom pomahaju a ze pachaju vlastizradu asi nevi skoda ze to nekdo z vyssich mist nedal zalobu ale asi se boji a nasi mrtvi co padli za vlast nebo byli utyrani se obraci v hrobe aneb kdo si nepamatuje vlastni historii je nucen ji znovu prozit je me z toho moc smutno esteze uz tady dluho nebudu mel sem v soc. krasnnnne detstvi mam na co vzpominat to ti dnesni uz nevi jak bylo