Německo se znovu chystá na válku? Déjà vu, které páchne střelným prachem… |

Sdílet článek:

MILENA DOUŠKOVÁ

Tak si dejme pozor, koho dnes necháme „velet Evropě“.

Pamatujete si ještě, kdo v první polovině 20. století dvakrát rozjel takové evropské tanečky, že z toho shořel půl kontinentu? Správně – Němci.

První světová válka (1914–1918): díky ambicím císařství, které chtělo víc místa na slunci, skončila Evropa v zákopech. Mrtvých? Přes 20 milionů.
Druhá světová válka (1939–1945): Adolf se rozhodl, že ovládne celý kontinent. A skončilo to hekatombou 60–80 milionů mrtvých, spálenými městy, vyvražděnými národy a železnou oponou na další půl století.

No a teď, po pár dekádách relativního klidu, se Německo zase začíná ozývat, že chce být „vojenskou jedničkou Evropy“. Proč mi z toho vstávají chlupy na krku?

Zbrojení, jaké Evropa dlouho neviděla

Německý ministr obrany Boris Pistorius oznámil, že Berlín bude navyšovat armádní rozpočet až na 162 miliard eur ročně do roku 2029. To není kapesné na uniformy – to je budování armády schopné zasahovat daleko za hranicemi Německa.
Němci se chystají nakupovat raketové systémy Typhon s dostřelem až 2 000 km. Víš, co všechno je do 2 000 km od Berlína? No… prakticky celá Evropa a kus Ruska k tomu.
Berlín zároveň tlačí na evropskou „strategickou autonomii“. Jinými slovy: chceme mít vlastní evropskou armádu a přitom být v NATO. Pro jistotu oboje.

Ovládnutí Evropy – tentokrát „přes Ukrajinu“?

Teď se Německo staví do čela evropské podpory Ukrajině. To samo o sobě není špatně, když jde o obranu napadené země. Ale pojďme si kriticky říct pár věcí:

Německo tlačí na nákupy evropských zbraní. Tj. miliardy eur skončí ve zbrojovkách Rheinmetall, Diehl či Krauss-Maffei. Kdo to asi zaplatí? Správně, evropské státy.
Německá diplomacie zároveň využívá válku na Ukrajině jako příležitost posílit svůj politický vliv. Říkají tomu „Evropa víc spolu“. Historie zná jiné verze toho sloganu, například „Drang nach Osten“ (tah na východ).
Nový kancléř Friedrich Merz mluví otevřeně o tom, že Německo má být centrem evropské obrany. Jako by zapomněl, že dvakrát už to dopadlo krvavě.

Déjà vu? Nebo paranoia?

Neříkám, že Němci se chystají rozjet Třetí světovou. Ale kdo se jednou spálil, fouká i na studený eintopf. A když Německo pumpuje desítky miliard do zbrojení, nutí okolní státy navyšovat rozpočty a chce „víc velení“, je logické se ptát:

Je to jen obrana? Nebo příprava na mocenské hrátky?
Chce Německo Evropu chránit – nebo vést?
Je Ukrajina jen bojiště, nebo taky prostředek k tomu, aby se Německo stalo hegemoniem Evropy?

Historie nás učí, že moc a zbraně nejsou nikdy nevinná kombinace. A ačkoliv Německo dnes hlásá demokracii, ještě v roce 1932 to byla taky demokratická země. Stačil jeden kancléř s knírkem a kontinent se topil v krvi.

Černá ironie a přece varování

Němci si dnes klepkají na srdce, že všechno jen kvůli ochraně. Ale historie říká jasno: „Ti, co chtějí mír, ale připravují se na válku…“ No dobře, to řekl spíš Carl von Clausewitz. Chápeš? Když postavíš armádu s raketami do Ruska, věř nám – není to otázka obrany, je to otázka moci.

Tohle je zastřený Drang nach Osten 2.0 – cílený posílení vlivu nad Evropou, ukrytý za účelovou solidaritou s Ukrajinou.

Německo utahuje opasky, roste armáda, investuje v masivním tempu – a všechno pod rouškou „obrany Evropy“. Ale kdo si myslí, že to skončí jen u přímé obrany, klame se. Historie ukazuje: pokud si hraješ se silou, skončí to špatně. A zaslání zbraní Ukrajině? Až příliš voňavá záminka.