Německý normál: Venkovní bazén ve Wörthu po opakovaných útocích potřebuje až 20 bezpečnostních pracovníků

SLOVANKA

Chcete-li adrenalinový zážitek, pak zcela postačí navštívit některé z německých koupališť. Budete si tam sice připadat jako v arabské zemi či v Turecku, nicméně o „zábavu“ a trochu toho obohacení  tam nejspíš budete mít postaráno.

Zdá se, že vstupné však poroste do netušených výšin, protože tato zařízení jsou nucena stále častěji investovat do opatření, která ještě tak před 15 – 20 lety nemusela řešit.

Náklady na provoz tak porostou a to zejména díky zvýšeným bezpečnostním opatřením, která často sestávají z bezpečnostních rámů u vstupu a posílení bezpečnostního personálu.

Na koupališti ve Wörthu se opět potvrzuje hořce ironické tvrzení, že některé německé venkovní bazény jsou nyní lépe zabezpečeny než německé vnější hranice.

Dočasně tam mají službu bezpečnostní pracovníci, kterých je najednou najato až 20 (!) – a SWR, která patří pod ARD, dokáže o tomto skandálu informovat, aniž by jej začala kriticky zpochybňovat.

Místo toho jsou tu prostoduché bláboly na úrovni školních novin.

„Koupaliště ve Wörthu je opravdu pěkné venkovní koupaliště. Když sem přijedete, máte pocit, že jste na dovolené. Je zde opravdu vše, co byste si mohli přát od venkovního bazénu, a ještě více: Kromě obvyklého bazénu pro plavce je zde bazén s vlnobitím.

Obří tobogány vás zvou k zábavě. Teplejší bazén s vířivkou splní všechna přání, a to i pro fanoušky wellness. Navíc jsou tu velké zelené louky k odpočinku – vlastně všechno je perfektní,“ píše se v úvodu.

Vysoká poptávka po bezpečnostním personálu se vysvětluje tím, že děti „při klouzání nedodržují dostatečný odstup od osoby před sebou a narážejí v plné rychlosti  do vody.“

Ale to vše je poměrně neškodné ve srovnání s tím, co se zde děje v rušných horkých dnech.

Starosta Steffen Weiß prohlásil bezpečnost na koupališti za nejvyšší prioritu, „protože štamgasti se už tak drželi stranou kvůli problémům  posledních týdnů.“

„Policie musela zasáhnout devětkrát, protože ani personál bazénu, ani bezpečnostní personál nemohl dostat vzpurné koupající se pod kontrolu.“

„Pracovníci ostrahy zasahují, když je u pokladen a u kiosků „horko“ a trpělivost návštěvníků koupaliště v dlouhých frontách není dostatečná. Zasahují také, když se soupeřící skupiny hádají v bazénu.

Zasahují také, když si návštěvníci myslí, že mohou jednoduše někde zaparkovat, třeba i před příjezdovými cestami sousedních domů,“ pokračuje v tirádě reportérka SWR, která při těchto nešikovných novinářských pokusech není mladou stážistkou, ale manažerkou studia s desítkami let zkušeností.

Ve skutečnosti zde vzniká dojem, že k zabránění potyčkám před kioskem a skokanskou věží jsou potřeba téměř dvě desítky členů ochranky, jako by něco takového odjakživa neexistovalo.

Jakoby jen tak mimochodem se pak mluví o „soupeřících skupinách, které se hádají na záchodě.“ Skutečnost, že se nejedná o členy německých bowlingových klubů, ale vždy o stejnou arabsko-islámskou problémovou klientelu, je samozřejmě záměrně zamlčována.

To platí i pro pasáž, ve které se uvádí: „Pokud zasáhne personál koupaliště nebo ochranka nebo dokonce přijde policie, dozorčímu personálu je někdy vyhrožováno bitím. Výtržníci pak na zaměstnance čekají venku, až půjdou z práce.

Ani zde nenásleduje žádné další vysvětlení, protože to samozřejmě – až na několik výjimek – nejsou  němečtí koupající se, kdo se takto chová. Jediné mírně kritické slovo říká autorka o muslimských ženách, které se často koupou v dlouhých róbách, což je velmi nebezpečné, protože oblečení nasákne vodou.

Venkovní bazén potřebuje velký kontingent bezpečnostního personálu a SWR se chová, jako by to nebylo nic až tak neobvyklého a samozřejmě „zapomíná“ zmínit jádro problému…