Není většího zázraku než umění být svobodným

Alexis de Tocqueville byl francouzský diplomat, který se v roce 1831 vydal na cestu do Spojených států. Detailně studoval metody vládnutí v mladé americké republice a srovnával je se svojí rodnou Francií, která se ještě vzpamatovávala z francouzské revoluce. Svoje poznatky popsal v knize „Democracy in America”, která je součástí osnov při studiu na většině amerických univerzit.

Na téma svobody a lidských práv Alexis de Tocqueville píše:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Koncept práv

Kromě obecné představy o ctnosti neznám nic krásnějšího než koncept práv. Ctnost a práva se vlastně spojují, protože idea práv není nic jiného než ctnost, která byla uvedena do světa politiky.

Za pomoci práv byli lidé schopni definovat, co je libovůle a tyranie. Díky konceptu práv se každý člověk může chovat jako nezávislý, aniž by byl arogantní, nebo vystupovat jako podřizující se cizí vůli, aniž by jeho chování bylo servilní.

Člověk, který se podřizuje násilí, se ponižuje, ale když se podřizuje vedení toho, jehož práva uznává jako svého bližního, v jistém smyslu se povznáší nad toho, kdo mu velí. Neexistují velké osobnosti bez respektu k právům. Dalo by se říci, že bez nich neexistuje žádná společnost. Co by byla společnost racionálních a inteligentních bytostí, již by držela pohromadě pouze síla?

Dva typy respektu

Existují dva typy respektu k právům. Ten, kdo byl dlouhou dobu silným a mocným, je respektován a jeho právo vládnout je dáno tím, že vládne. Tento respekt k právům garantuje existenci toho silného, ale ne toho slabého. Zajišťuje klid a pořádek, ale neexistuje svoboda ani prosperita ani nezávislost.

Druhým typem respektu k právům je princip reciproční. Ten garantuje privilegia poddaným i králům. Pokud ve společnosti vládne, je těžké ji zničit.

Jak to vysvětlit?

Zajímalo by mě, jakým způsobem představit lidem myšlenku práv tak, aby byla jasná. Vidím pouze jediný způsob, a to je dát jim všem stejnou možnost pokojně uplatňovat určitá práva. Zřetelně je to vidět u dětí, které jsou lidskými bytostmi, ale nemají sílu ani zkušenosti. Když se dítě začne pohybovat mezi věcmi, jeho instinkt ho vede k tomu, aby používalo pro vlastní potřebu vše, co má v dosahu. Nemá ponětí o tom, že něco je majetkem ostatních, ale jakmile pochopí, že i jemu mohou sebrat věci, stává se obezřetnějším a na konci respektuje u svých bližních to, co chce, aby oni respektovali u něj.

To, co se stane dítěti a jeho hračkám, stane se později lidem a jejich majetku. Proč v Americe nejsou proletáři? Každý člověk, který má vlastní majetek, uznává stejné právo toho druhého.

Největší přínos demokracie

V politické aréně je to stejné. V Americe má obyčejný člověk rozvinuté ponětí o politických právech. Protože je má každý občan, neútočí na politická práva ostatních lidí, aby nikdo neohrožovat ta jeho. A zatímco v Evropě ten samý člověk nemá úctu ani k nejvyššímu panovníkovi, Američané se bez reptání podřizují vůli posledního úředníka. Dostali politická práva v době, kdy pro ně bylo těžké je zneužít, protože jich bylo málo a měli dobré mravy.

Demokratická vláda umožní, aby myšlenka politických práv sestoupila až k poslednímu z občanů, a vlastnictví majetku způsobí, že je na dosah všem. To je podle mého názoru jeden z největších přínosů demokracie . Pokud společnost nedokáže spojit myšlenku práv s osobními zájmy, které představují jediný pevný bod v lidském srdci, na jakém základě bude možné vládnout světu, když ne za pomoci strachu?

Neříkám, že je jednoduché naučit všechny lidi využívat politická práva, jenom říkám, že tam, kde to je možné, jsou výsledky ohromující.

Je to zázrak

Nelze to dostatečně zdůraznit. Mezi všemi uměními není většího zázraku než umění být svobodný, ale není nic těžšího než se ho naučit. S despotismem je to jiné. Despotismus se často prezentuje jako někdo, kdo umí napravit všechna způsobená příkoří, jako ochránce všech legitimních práv a jako otec pořádku. Lidé upadají do spánku během období dočasné prosperity, kterou přináší, ale když se probudí, jsou nešťastní.

Svoboda se naopak rodí v těžkých dobách a je bolestivě zaváděna uprostřed občanských nepokojů.

Takhle to viděl Alexis de Tocqueville v polovině 19. století.

Post scriptum

Pozn. autora:

Není nic těžšího, než se naučit být svobodným a pochopit koncept politických práv. Současná doba je toho důkazem. Druhou otázkou, která nutně vytane na mysli, je údiv nad tím, jak si může někdo myslet, že nekonečný import lidí, pro něž je idea svobody stejně cizí jako koncept politických práv, nepředstavuje vážné ohrožení základů celé společnosti.