Nezávislí na zákonech |

Sdílet článek:

JINDŘICH HRADECKÝ

Od policejního puče z roku 2013 a definitivní totalitní infekce státních struktur v letech 2015 až 2020 jsme se propadli jako republika znovu o několik příček hlouběji.

Vládnutí samozvaně nedotknutelného panstva nezávisle na zákonech už není žádným tajemstvím, podvody státu na obyvatelstvu už také nejsou tajemstvím, okrádání politicky nepohodlných občanů a jejich šikanování, věznění nebo nedobrovolné hospitalizovaní v psychiatrických nemocnicích již slouží politické chátře převlečené za elitu jako nástroj zastrašování.

Zároveň jsou občané čím dál častěji konfrontováni s realitou o stavu naší republiky, která s sebou přináší otevřené a nijak nezastírané pravdy o tom, že mnohé informace, které označovala vláda Andreje Babiše a vláda Petra Fialy za dezinformace, se naopak zakládají zcela na pravdě a žádnými dezinformacemi nejsou. Za připomenutí stojí například propustky pro občany, kteří cestovali v rámci republiky mezi okresy, vykupování se z trestní odpovědnosti, rozdávání funkcí, cenzura, apod..

Najevo vyšlo v čisté podobě také to, že v naší zemi nejenom že lze, ale běžně se děje účelové vyšetřování, stíhání a souzení nepohodlných občanů nebo podnikatelů, o kterém tvrdila i Sobotkova vláda, že se dít nemůže. Dokumenty ve sporu DIAG HUMAN vs. Česká Republika však dokládají, že takové praktiky Česká republika používá.

K vidění jsou už různé kauzy korupce, propojení politických struktur s organizovaným zločinem, a nově se ukazuje, že se potýká naše republika s téměř nefunkční soustavou úřadů a soudů. Téměř všichni vědí, komu takový chaos slouží a vyhovuje.

Jednou z nejkřiklavějších kauz, na které je vidět bordel v naší zemi je kauza ministra spravedlnosti Pavla Blažka a dalších aktérů, při které si Česká republika zadělala do budoucích let na značné problémy.

Otevřeně se hovoří o tom, že občané ztratili důvěru ve stát. Jednoznačně se jedná o stav, který přímo ohrožuje republiku jako takovou a její zřízení. Zřízení, které je výsledkem neočištění se od negativ z let takzvaně předlistopadových a na jehož pokračování nemá téměř nikdo z občanů zájem.

Nelze si nevšimnout napětí ve společnosti, rostoucí agresivity a arogance úřadů a také lze pozorovat cosi co připomíná nenažranost utrženou ze řetězu, kterou předvádějí někteří exponenti současného režimu jakoby ve snaze neškubat před úprkem co nejvíc, a po nich potopa.

Začíná se hovořit stále častěji o nedůvěře v banky, kterým se musejí zpovídat klienti, v odkazu na zákon AML, jak budou nakládat s penězi, které chtějí z banky vybrat. Jen tak mimochodem, podle zákona o bankách, peníze v bance jsou pohledávkou občana a zároveň závazkem banky vůči občanovi. Banka tedy vystupuje vůči občanovi jakožto dlužník. Přitom jsou známy případy, kdy banky svévolně ruší občanům účty, například pokud se jim nelíbí občanská aktivita klienta, a znám je případ banky, která požadovala po klientce informace, na které neměla nárok, a která klientce zablokovala transakce na všech jejích účtech když takové informace od klientky neobdržela. Banka se přitom odvolávala, společně s úřady na zákon AML, ve kterém však nemá postup banky oporu. Naproti tomu stát neaplikoval zákon AML na kauzy zlodějské advokátky v kauze 150mil. Kč, stát neaplikoval zákon AML na kauzu Blažek a spol., a pokud je známo, tak neaplikoval zákon AML ani na jistou advokátní kancelář, po které zbyly dluhy za půl miliardy.

Digitalizace sloužící jako zástěrka pro plnění kapes určitému segmentu služeb ve spojení s chováním úřadů a bank jednoznačně ukazuje, že směřujeme do éry takzvaného digitálního koncentráku, ve kterém když “bude někdo zlobit”, tak bude odstřižen od peněz a ostrakizován.

Kauzu banky, která zablokovala klientce transakce na jejích účtech, dostala na stůl Česká národní banka s podnětem na odejmutí licence. Česká národní banka nejenom že na podnět k odejmutí bankovní licence nereagovala, ale na nečinnost ve věci nereagovala žádným způsobem ani bankovní rada. Česká národní banka zároveň nevystavila klientce ani garanci toho, že jsou její peníze v dané bance v bezpečí.

Na danou kauzu upozornila klientka banky nejenom úřady, ale také poslance a senátory. Z vládních či na vládu napojených poslanců a senátorů odpověděl jediný. A ten napsal, aby se na něho dotyčná obrátila, až jí přistane ruský vrtulník za domem. Pak to prý bude řešit. To napsal senátor za ODS profesí účetní.

Nejenom kauzy Motol, Blažek, Banka, ale také kauzy Vojenského zpravodajství, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Bezpečnostní informační služby ukazují na to, jak nezávisle na zákonech si soudobé panstvo žije.

Nelze se v tom ohledu divit určité nervozitě v řadách soudobého panstva, které má zesílenou ochranu. A vysvětluje se tím zvýšený zájem represivních složek o protivládní aktivisty.

Zarážející je přitom to, že se dere zpět ke krmelcům předcházející samozvaně nedotknutelné panstvo Andreje Babiše, který položil základy novodobé ultra totalitní éry, na kterou pak navázal Petr Fiala.

Východiskem ze současného marasmu přitom není návrat k něčemu co se neosvědčilo, nýbrž k základu podstaty občanské demokracie, se kterou nejsou Andrej Babiš, Petr Fiala a jim podobní kompatibilní.