Nic nevlastním, nemám žádné soukromí a život nikdy nebyl lepší




Sdílet článek:

PAVEL KOHOUT

Světové ekonomické fórum (WEF) v Davosu si v průběhu času získalo pověst jakési instituce, která slouží mocným tohoto světa pro plánování, jak zhoršit životní úroveň nás, řadových občanů. „Oni létají soukromými tryskáči a my se máme vzdát našich automobilů a jíst červy místo masa,“ zní obvyklá námitka. Často následovaná řadou nelichotivých podstatných i přídavných jmen, z nichž nejslušnější bývá slovo „pokrytci“.

Komentátor Jim Geraghty ze serveru NationalReview.com to shrnuje výstižně:

Vedoucí představitelé v Davosu často nabízejí nějakou verzi slibu: „Zlepšíme váš život,“ a přesto jejich návrhy obvykle končí tím, že po vás chtějí nebo vyžadují, abyste se něčeho vzdali.

V této souvislosti se často cituje výrok, který bývá prezentován jako oficiální stanovisko WEF, případně jako výrok jeho ředitele Klause Schwaba: „Nic nevlastním, nemám žádné soukromí a život nikdy nebyl lepší.“ Lidovou interpretací se z tohoto výroku stal cíl, jak má v blízké budoucnosti vypadat život běžného občana ve vyspělé zemi. Běžný občan má být zredukován na nevolníka zcela odkázaného na milost vrcholných politiků a velkých korporací. Majetek, soukromí a svoboda se mají stát přežitky minulosti a ještě se očekává, že občané tomu budou tleskat.

Je tato dystopická vize autentickým cílem WEF a elit, které se na tomto fóru scházejí?

Nejprve věnujme pozornost tomu, odkud se onen neslavně proslulý citát vlastně vzal. V roce 2016 byl na webu World Economic Forum Agenda uveřejněn názorový článek Idy Aukenové, poslankyně dánského parlamentu, s titulkem „Vítejte v roce 2030: nic nevlastním, nemám žádné soukromí a život nikdy nebyl lepší“.

V článku se mimo jiné píše:

Nic nevlastním. Nevlastním auto. Nevlastním dům. Nevlastním žádné spotřebiče ani oblečení. Vše, co jste považovali za produkt, se nyní stalo službou. Máme přístup k dopravě, ubytování, jídlu a všem věcem, které potřebujeme v každodenním životě. Všechny tyto věci se jedna po druhé staly bezplatnými, takže nakonec nemá smysl, abychom toho moc vlastnili.

V našem městě neplatíme žádný nájem, protože někdo jiný využívá náš volný prostor, kdykoli ho nepotřebujeme. Můj obývací pokoj se používá k obchodním schůzkám, když tam nejsem.

Jednou za čas se rozhodnu uvařit si sama. Je to snadné – potřebné kuchyňské vybavení je mi doručeno ke dveřím během několika minut. Od té doby, co je doprava zdarma, jsme přestali mít všechny ty věci nacpané doma. Proč mít ve skříních nacpaný strojek na těstoviny a pánev na palačinky? Můžeme si je prostě objednat, když je potřebujeme.

Nakupování? Nemůžu si vzpomenout, co to je. Pro většinu z nás se změnilo na výběr věcí k použití. Někdy mi to přijde zábavné a někdy chci, aby to za mě udělal algoritmus. Vždyť už zná můj vkus lépe než já.

Když umělá inteligence a roboti převzali tolik naší práce, najednou jsme měli čas se dobře najíst, dobře vyspat a trávit čas s jinými lidmi. Koncept dopravní špičky už nedává smysl, protože práci, kterou děláme, můžeme dělat kdykoli. Opravdu nevím, jestli bych to ještě nazýval prací. Je to spíše čas na přemýšlení, čas na tvorbu a čas na vývoj.

Během nějaké doby se všechno změnilo v zábavu a lidé se nechtěli zabývat složitými otázkami. Až na poslední chvíli jsme zjistili, jak všechny ty nové technologie využít k lepším účelům než jen k zabíjení času.

Čtenář znalý Marxových teorií se pobaveně usměje. „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“. Tak zněla definice komunismu, kterou jsme se ještě v 80. letech všichni povinně učili na středních a vysokých školách. Všechno mělo být zadarmo: bydlení, potraviny, energie, ošacení, a tak dále. Práce se měla stát životní potřebou, zábavným koníčkem, bez něhož se neobejdeme. Koho by napadlo, že ve 21. století přijde s něčím podobným dánská poslankyně a že s nimi bude mít takový úspěch?

Je však pravděpodobné, že poslankyně Aukenová nikdy Marxe nečetla. Spíše to bylo asi takto. Ida Aukenová neměla onoho listopadového rána dobrou náladu. Příliš dlouho řešila u přecpané skříně otázku, co na sebe. Pak se pustila do přípravy snídaně. Na přecpané kuchyňské lince zavadila o strojek na těstoviny, rozbila vejce, a pánev na palačinky jí spadla na palec u nohy. Cestou do práce v dánském parlamentu zažila stresující dopravní špičku. Přišla pozdě na zasedání parlamentního podvýboru a vysloužila si za to káravý pohled jeho předsedkyně, možná dokonce napomenutí. Zasedání podvýboru bylo nudné a Ida během něho začala přemýšlet o světě, kde by bylo možné žít nalehko, bez všech těch stresujících plných skříní, kuchyňských spotřebičů, dopravních špiček a nudných schůzí…

Co pro elity není problém (anebo jen okrajový): znepokojivý pokles porodnosti na Západě i na Východě v kontrastu k populační explozi v Africe, zatraceně drahé bydlení pro mladé rodiny, imperiální ambice Číny. Když je řeč o Číně, velmi málokoho znepokojuje masivní znečištění životního prostředí (nikoli pouze růst produkce oxidu uhličitého v této zemi). Mlčky se má za to, že Čína, Indie nebo jiné země třetího světa mají jakési „právo“ znečišťovat atmosféru i vody více, než je dovoleno bohatému Západu. A mimochodem, až do loňského roku nikoho z WEF nijak zvlášť nezajímal ruský imperialismus. Dokonce ani po anexi Krymu v roce 2014.

Domnívám se, že opravdu nepotřebujeme chránit před plnými šatníky a přehnaně vybavenými kuchyněmi. Vize života ve věčném pronájmu mi přijde silně neatraktivní. Život bez cestování jsem si vyzkoušel během dětství a mládí v reálném socialismu, děkuji pěkně, nehodlám se k němu vrátit. Jak zařídit, aby potraviny, energie a bydlení byly zdarma, vskutku netuším; Ida Aukenová je ovšem původním povoláním farářka a třeba by dokázala objednat nějaký zázrak.

Nesdílím teorii, že WEF je jakési spiknutí elit s pečlivě naplánovaným postupem, jak z nás všech udělat nemajetné otroky podřízené všemocnému státu. Na něco takového nejsou světoví vládci dostatečně schopní a organizovaní. Nicméně moc státu neustále roste a ne vždy je využívána ve prospěch občanů. Znova a znova se ukazuje, že mocní tohoto světa nejsou geniální manipulátoři, ale obyčejní lidé, kteří jsou náchylní podléhat módním vlivům a věřit různým nedopečeným myšlenkám.

Mimochodem, málokomu se povedlo vykopat tak hluboký příkop mezi politiky a byznysmeny na jedné straně a občany na straně druhé jako Klausi Schwabovi.

Pavel Kohout

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

5 Comments

  1. A nebo je Ida jenom obyčejně vypatlaná. Jak už to u podobných existencí bývá. “She was Minister for the Environment of Denmark from 2011 to 2014.”

    • Což je nejpravděpodobnější. Nač si vymýšlet složité teorie, když se to dá vysvětlit obyčejnou blbostí.

  2. No a ted si predstavte,ze by se u nas pomery obratili ve prospech patych kol od vozu,a Vy byl treba jako predseda vlady ve stylu Emanuela Moravce,precetl by jste si clanek Idy a ted si tipnu.Okamzite by jste zakazal nazory na vsech webech jako konspiracní agenty nepratel statu a mozna pronasledoval autory za kazdy nazor,protoze není Vasim pohledem na svet.Uf to jsem si oddechl.Moc jsem se spletl?

  3. F.Tak to si tipnu vazeny pane,ze zrovna Vy by jste si na mně slupnul mezi prvnimi.Ani by Vam Moravec nemusel dat příkaz.

Napsat komentář: Vajo Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*