Nikdo nic neví a tramvaj jede dál

FRANTIŠEK KAŠPÁREK

Od agentů, co nevědí, že jsou agenti, přes bitcoinovou aféru, která vlastně žádnou aférou není až k tramvaji, ve které cestuje paní poslankyně s obyčejnými lidmi.

Ředitel odboru pro vnitřní bezpečnost státu na ministerstvu vnitra Jan Paďourek tvrdí, že mezi ruskými agenty na našem území působí i Češi, kteří to nevědí. Agent, co neví, že je agent. Fajn námět na špionážní román, který by mohl být ještě okořeněn tím, že by v něm vystupovali Češi, co jsou dvojití agenti, a samozřejmě o tom neví. Nebo jsou navíc kontra agenti a vyšetřují sami sebe.

Něco jako hypotetický politik, který je natolik přesvědčen o své dokonalosti, že si bere vzor sám ze sebe.

Dost to zlehčuji, situace v zemi je však chaotická, plná nečekaných zvratů a často komických situací, podobně jako v cirkuse. Jde jen o to, aby nás po volbách humor nepřešel, kdyby se zjistilo, že výsledky ovlivnilo Rusko, nezvítězily ty správné strany ani s podporou korespondenčních hlasů a je třeba volby anulovat.

Když už je zmínka o cirkusu. Cirkus Fiala – tak se jmenuje kniha autorů Radima Panenky a Luboše Procházky, kteří ve své předchozí knize Spiknutí uveřejnili fakta o upatlaném pokusu odstranit prezidenta Zemana. Ve své nové knize píší o událostech z posledních let.

„Čtenář se dozví, jací podivní zřízenci se motají kolem Cirkusu Fiala, jejichž úkolem je, aby po podzimních volbách principál nemusel složit své šapitó a odjet“ (z obálky knihy).

Zdá se, že někteří koaliční politici jsou na tom stejně jako ti agenti. Rakušan neví o Dozimetru, úředníci včetně ministrů o kryptoměnách, Černochová neví, kde uvízly batohy pro armádu, objednané na Slovensku, vyrobené v Číně a transportované přes Rusko atd.

Senátoři z bezpečnostního výboru by naopak chtěli vědět, ale stěžují si, že jim ministryně Decroix odmítá ukázat dokumenty ohledně bitcoinové události.

Nikdo nic neví je český film z roku 1947 a taková je realita v roce 2025.

Spolu chyceni, spolu pověšeni. Šarapatka podává trestní oznámení na přísloví. Tak dlouho chodil se džbánem pro vodu až jinému vykopal jámu.

Naštěstí někteří naši poslanci, a v tomto případě poslankyně, mají rádi obyčejné lidi. Alespoň se s tím svěřila poslankyně Renáta Zajičková v podcastu Sabiny Dračkové, kterého se zúčastnil ještě Patrik Nacher ve vyváženém poměru sil dvě na jednoho. Paní Zajíčková pravila, že neví o tom, že by existovala nějaká bitcoinová aféra. Podle paní poslankyně bylo přijetí daru od odsouzeného zločince, nacházejícího se v podmínce, naprosto v pořádku. Je to prý totéž, jako když soud zabaví majetek z trestné činnosti. Patrik Nacher poněkud zneklidněl a v první vteřině nebyl mocen slova, ale ani následné argumenty příliš nepomohly. Rozpustilá Sabina Dráčková začala promítat na stěnu studia fotografie Patrika Nachera s různými výrazy ve tváři, čímž se drama posunulo ke komedii. Marně se ještě snažil vysvětlit, že pokud jde o majetek zabavený soudem, platí nejen odlišná pravidla, odlišný je i princip.

Nakonec se paní poslankyně ukázala jako sympatická dáma, když pravila:

„Já jsem stála u toho pultíku a vyhlašovala jsem to…vyhlásila jsem to, složila jsem desky…“ Tady složitost myšlenek paní poslankyně na chvíli přerušíme.

Chtěla nám sdělit, že vyhlásila výsledek ohledně hlasování o nedůvěře vládě. Dá se pochopit, že po tomto velkém kroku pro české lidstvo není člověk mocen slova. Nyní vraťme slovo paní poslankyni (předtím končila tím, jak sklapla desky): „…šla jsem do kanceláře, sbalila si kabelku a šla na tramvaj. Teď jsem jela tou tramvají, to bylo tak čtvrt hodiny potom, a tak jsem si říkala, tohle je teda zvláštní pocit. Tak před čtvrt hodinou tady vyhlašuju na mikrofon pro celou republiku, jestli dostala vláda důvěru nebo nedostala a teď tady prostě sedím v tramvaji a jedu … taková filozofická chvilka to byla, když jsem si říkala, tak z takový velký věci si najednou sednu mezi…“

Následovalo krátké zaváhání, mezi koho to vlastně sedla, nedej bože, kdyby v té tramvaji cestoval nějaký dezolát, ale nápověda přišla od moderátorky:“… mezi obyčejné lidi.“

Paní poslankyně přisvědčila, seděla mezi obyčejnými lidmi, a dál už nevím, protože jsem spěchal na tramvaj, abych se také svezl s těmi obyčejnými lidmi.

Znám je dobře. Jednou jsem jednoho viděl.

(22 votes, average: 4,77 out of 5)

Loading...