Nikdo to nemohl předvídat…?

„Nikdo nemohl předvídat průběh speciální vojenské operace,“ tvrdí ideolog Petr Akopov. Inu, ne tak docela. Tři týdny před začátkem invaze vyšel pozoruhodný text penzionovaného ruského plukovníka, který se ve svých predikcích trefil až jasnozřivě. Jmenoval se „Předpovědi krvelačných politologů – O dravých jestřábech a uspěchaných kukačkách“ a napsal ho 3. února 2022  Michail Chodarenok, penzionovaný plukovník a bývalý náčelník 1. oddělení 1. správy Hlavní operační správy Generálního štábu ruských ozbrojených sil.

Někteří ruští politikové nyní tvrdí, že v případě vypuknutí vojenského konfliktu by Rusko bylo schopno uštědřit Ukrajině drtivou porážku během několika hodin (uvádějí se i kratší termíny). Podívejme se, nakolik jsou tato tvrzení pravdivá.

V ruské odborné komunitě v poslední době sílí názor, že ani nebude nutné vstoupit s vojsky na území Ukrajiny, protože ozbrojené síly této země jsou v žalostném stavu.

Někteří političtí analytici zdůrazňují, že silný ruský raketový úder zničí prakticky všechny sledovací a komunikační systémy, dělostřelectvo a tankové formace. Někteří odborníci navíc dospěli k závěru, že k ukončení takové války by stačil i jediný ruský drtivý úder.

Jako třešničku na dortu někteří analytici zdůrazňují skutečnost, že nikdo na Ukrajině by „kyjevský režim“ nebránil.

NEBUDE TO PROCHÁZKA RŮŽOVÝM SADEM

Začněme tím posledním. Tvrdit, že na Ukrajině nikdo nebude bránit režim, může jen člověk, který je absolutně neobeznámený s vojenskou a politickou situací a s náladami širokých mas lidí v sousedním státě. Navíc míra nenávisti (která je, jak známo, nejúčinnějším motorem ozbrojeného boje) v sousední republice ve vztahu k Moskvě je upřímně řečeno podceňována. Na Ukrajině nikdo nebude vítat ruskou armádu chlebem, solí a květinami.

Události na jihovýchodě Ukrajiny v roce 2014 zřejmě nikoho ničemu nenaučily. Tehdy také očekávali, že se celá levobřežní Ukrajina jednorázově a během několika vteřin přikloní k Novorusku. Již tehdy kreslili mapy, odhadovali personální obsazení budoucích městských a regionálních úřadů a navrhovali státní vlajky.

Ale ani ruskojazyčné obyvatelstvo této části Ukrajiny (včetně měst jako Charkov, Záporoží, Dněpropetrovsk a Mariupol) takové plány v naprosté většině nepodpořilo. Projekt Novoruska se nějak tiše rozplynul a tiše zemřel.

Stručně řečeno, v roce 2022 se pochod osvobození po vzoru roku 1939 konat nebude. V tomto případě jsou slova klasika sovětské literatury Arkadije Gajdara pravdivější než kdy jindy: „Zdá se, že nás nyní nečeká snadný boj, ale těžký boj.“

„S MINIMEM KRVE, MOCNÝM ÚDEREM“.

Nyní o „mohutném ruském palebném úderu“, který údajně zničí prakticky všechny pozorovací a komunikační systémy, dělostřelectvo a tankové formace AFU“.

Už jen z tohoto vyjádření je patrné, že to mohli říci pouze politici. Pro pořádek: v průběhu hypotetických vojenských akcí v měřítku válčiště jsou prováděny údery proti prioritním cílům a masivní palebné údery. Všimněte si, že v operativním a strategickém plánování se nepoužívají přívlastky „silný“ (stejně jako „střední“, „slabý“ atd.).

Vojenská věda zdůrazňuje, že údery mohou být strategické (to se týká především strategických jaderných sil), operační a taktické. Z hlediska počtu zapojených sil a cílů mohou být údery masivní, skupinové i jednotlivé. A jiné pojmy, dokonce i v esejích politologické povahy, je stále lepší neuvádět a nepoužívat.

Údery na primární cíle a masivní palebné údery mohou být vedeny v rámci frontu (fronty na západních hranicích Ruska dosud nebyly vytvořeny) nebo hlavního velení ozbrojených sil na bojišti (ani na jihozápadním strategickém směru takové velení dosud nebylo vytvořeno). Cokoli menšího už není masivní úder.

A co je například masivní frontový palebný útok (MFPÚ)? Na úvod si povšimněme, že do masivního palebného úderu je zapojen maximální počet bojeschopných leteckých, raketových, dělostřeleckých a radiolektronických prostředků, které má velitel frontu (operačně strategický svaz) k dispozici. MFPÚ je jeden masivní letecký nálet, dva nebo tři odpaly raketových systémů OTR a TR a několik dělostřeleckých úderů. Je dobré, když protivník při tom přijde o 60-70 % palebných kapacit.

Co je na této otázce v souvislosti s konfliktem s Ukrajinou nejdůležitější? MFPÚ nepochybně způsobí pravděpodobnému nepříteli těžké ztráty. Očekávat však, že jediný takový úder rozdrtí ozbrojené síly celého národa, znamená být při plánování a provádění bojových operací bezmezně optimistický. V průběhu hypotetických strategických operací na bojišti bude nutné zasadit ne jeden nebo dva, ale mnohem více takových úderů.

K tomu je třeba dodat, že zásoby moderních a vysoce přesných zbraní ruských ozbrojených sil nejsou v žádném případě neomezené. V provozu zatím nejsou žádné hypersonické rakety typu „Zirkon“. A počet Kalibrů (střel s plochou dráhou letu odpalovaných z moře), Kinžálů, Ch-101 (střel s plochou dráhou letu odpalovaných ze vzduchu) a raket Iskander se počítá v nejlepším případě na stovky (v případě Kinžálů na desítky). Tento arzenál vůbec nestačí na to, aby zničil zemi o velikosti Francie s více než 40 miliony obyvatel. A to jsou parametry Ukrajiny.

O VZDUŠNÉ NADVLÁDĚ

Ruští odborníci (zejména zastánci Douhetovy doktríny) tvrdí, že hypotetické boje na Ukrajině budou probíhat v podmínkách naprosté vzdušné převahy ruského letectva, a že tudíž válka bude mimořádně krátká a záhy skončí.

Nějak se zapomíná, že během konfliktu v letech 1979-1989 neměly nepřátelské afghánské ozbrojené síly jediné letadlo ani jediný bojový vrtulník. A válka v této zemi se táhla celých deset let. Čečenští bojovníci neměli ani jedno letadlo. Boj proti nim trval několik let a byl pro federální síly velmi krvavý a nákladný.

Ukrajinské ozbrojené síly disponují jakýms takýms bojovým letectvem. Stejně jako prostředky protivzdušné obrany.

Mimochodem, ukrajinské kontingenty protiletadlových raketových sil (nikoli gruzínské) během konfliktu v roce 2008 značně poškodily ruské letectvo. Po prvním dni bojových operací bylo vedení ruského letectva v naprostém šoku ze ztrát, které utrpělo. Na to by se nemělo zapomínat.

PŘEDEM OPLAKANÉ

Nyní k tezi „ukrajinské ozbrojené síly se nacházejí v žalostném stavu“. Ukrajinské ozbrojené síly (AFU) mají nepochybně problémy s letectvem a moderním vybavením protivzdušné obrany. Musíme však také připustit následující. Jestliže před rokem 2014 byly ukrajinské ozbrojené síly fragmentem sovětské armády, za posledních sedm let Ukrajina vytvořila kvalitativně odlišnou armádu na zcela jiném ideologickém základě a do značné míry založenou na standardech NATO. A velmi moderní zbraně a vybavení nyní ustavičně proudí na Ukrajinu z mnoha zemí Severoatlantické aliance.

Co se týče nejslabšího místa ukrajinských ozbrojených sil  – letectva. Nelze vyloučit, že Západ může kolektivně poměrně rychle dodat Kyjevu stíhačky ze svých armádních zásob – jednoduše řečeno z druhé ruky. Tento letoun z druhé ruky však bude z hlediska taktických a technických vlastností zcela srovnatelný s většinou ruských letounů.

Je nepochybné, že dnes je AFU ve svých bojových a operačních schopnostech výrazně horší než ozbrojené síly RF. Nikdo o tom nepochybuje – ani na Východě, ani na Západě.

Nikdo by však neměl brát tuto armádu na lehkou váhu. V této souvislosti bychom měli mít vždy na paměti přikázání Alexandra Suvorova: „Nikdy neopovrhuj svým nepřítelem, nepovažuj ho za hloupého a slabšího než ty.“

Co se týče prohlášení, že západní země nepošlou za Ukrajinu ani jednoho vojáka.

Je třeba poznamenat, že je pravděpodobné, že tomu tak bude. To však v žádném případě nevylučuje, že by v případě ruské invaze Západ kolektivně poskytl AFU masivní pomoc v podobě nejrůznějších typů zbraní a vojenské techniky a hromadných dodávek nejrůznějšího materiálu. V tomto ohledu již Západ prokázal dosud nebývale konsolidovanou pozici, s níž v Moskvě zřejmě nepočítali.

Není pochyb o tom, že USA a země Severoatlantické aliance reinkarnují Zákon o půjčce a pronájmu po vzoru druhé světové války. Nelze vyloučit příliv dobrovolníků ze Západu, kterých by mohlo být mnoho.

PARTYZÁNI A PODZEMÍ

A nakonec k délce hypotetického tažení. V ruské odborné komunitě zaznívají hlasy, že bude trvat několik hodin, někdy i několik desítek minut. Nějak se zapomíná, že už jsme tím vším prošli. Hláška „dobýt město jedním výsadkovým plukem za dvě hodiny“ se již stala klasikou žánru.

Stojí také za to připomenout, že mocná stalinská NKVD a milionová sovětská armáda bojovaly s nacionalistickým podzemím na západní Ukrajině více než deset let. A není vyloučeno, že by se celá Ukrajina mohla snadno stát partyzánským bojištěm. Partyzánské oddíly by navíc mohly snadno začít působit i v Rusku.

Výsledek ozbrojeného boje ve velkých ukrajinských městech je obtížné předvídat. Je dobře známo, že velké město je nejlepším bojištěm pro slabší a technicky méně vyspělou stranu ozbrojeného konfliktu.

Seriózní odborníci zdůrazňují, že v megalopoli je možné nejen soustředit skupinu tisíců nebo dokonce desetitisíců bojovníků, ale také ji ukrýt před palebnou převahou nepřítele. A také ji zásobovat na dlouhou dobu a nahradit ztráty na mužích a vybavení. Takovou příležitost dnes nenabízejí ani hory, ani lesy, ani džungle.

Odborníci jsou přesvědčeni, že městské prostředí pomáhá obráncům, zpomaluje pohyb útočníků, umožňuje pojmout rekordní počet bojovníků na jednotku plochy a kompenzuje převahu nepřítele v síle a technice. A Ukrajina má více než dost velkých měst, včetně těch s miliony obyvatel. Ruská armáda by tedy v hypotetické válce s Ukrajinou mohla čelit mnohem více než jen Stalingradu a Groznému.

ZÁVĚRY

Obecně vzato se žádný ukrajinský blitzkrieg konat nebude. Prohlášení některých expertů typu „Ruská armáda rozbije většinu jednotek AFU za 30-40 minut“, „Rusko je schopno v případě totální války rozbít Ukrajinu za 10 minut“, „Rusko rozbije Ukrajinu za osm minut“ se nezakládají na pravdě.

A konečně to nejdůležitější. Ozbrojený konflikt s Ukrajinou není v současné době v zásadě v ruském národním zájmu. Někteří nadšení ruští experti by proto měli raději zapomenout na své fantazie o snadném vítězství. Pokud si nechtějí uříznout ostudu, vůbec by se o nich neměli zmiňovat.

Michail Chodarenok, přeložil Viktor Janiš