Normalizovaná demokracie




Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

V průzkumech se pouze 3% Němců vyslovují pozitivně o Scholzově vládnoucí koalici, to že vládne katastrofická a neschopná sestava se bere jako peripetie demokratické hry, musí se vydržet do příštích voleb. 54% dotazovaných Němců si přeje vládu vedenou CDU, polovina z této skupiny by preferovala jednobarevnou vládu CDU, druhá polovina koalici s SPD. Druhou stranou v pořadí voličské obliby je AfD se 17%, třetí SPD se 16% následovaná zelenými s 10%. Národ se chce zbavit neschopné vlády a domnívá se, že volby přinesou změnu, přitom Merz nebo Soder z CDU/CSU jsou nebezpečně podobní těm, kteří právě teď vládnou. Merz, Weber a Leyenová z CDU žádnými jinými kvalitami neoplývají. Rekombinace politických partají má zemi vyvést z ekonomické krize, kterou vyvolala politika masové imigrace Angely Merkelové a protiruská politika unijní Komise podporovaná Spolkovou vládou. Podle názorového průzkumu 71% Němců hodnotí imigrační politiku Merkelové negativně, přitom 40% lidí této skupiny v roce 2015 politiku Merkelové podporovalo. Jen 23% dotazovaných hodnotí azylovou politiku Merkelové pozitivně. V průzkumech let 2015-16 měla politika Angely Merkelovou většinovou podporu. Německo si přeje změnu, ale ve východních spolkových zemích, kde voliči vybrali politickou změnu, vládnoucí použili všech prostředků, aby politickou a programovou alternativu zablokovali a většina Němců se domnívá, že je to zcela legitimní postup. Když nepomohou politické prostředky, mají mocní v záloze soudy, které alternativní AfD jednoduše zakážou, i tato absurdita je v očích většiny legitimní.

Evropská unie je učebnicovým příkladem platnosti triviálních marxistických pouček, které říkají, že politika a ekonomika jsou dvě strany jedné mince, deset let nesmyslné politiky masové imigrace, klimatických nesmyslů a politika bezbřehé protiruské nenávistí dovedlo Spolkovou republiku (a Unii) do společenské a ekonomické krize, jejíž konce se ani zdaleka nerýsují. Neuplyne den, aby se v Německu nepsalo o krizi v klíčovém automobilovém průmyslu. V magazínu Manager se píše, že vedení VW hodlá v brzké budoucnosti snížit počet zaměstnanců svých podniků ze 130 tisíc na 100 tisíc. Z 13 tisíc zaměstnanců vývoje a výzkumu má odejít 6 tisíc lidí. Koncern musí v středním časovém horizontu ořezat investiční záměry o gigantických 20 miliard. Podle finančního ředitele Arno Anlitze jsou dvě fabriky VW bezprostředně před zavřením. Jednoduše auta nejdou na odbyt.

Růstové problémy ve VW přinesou české ekonomice fatální problémy a evidentně málo schopná Fialova vláda problémy ještě umocní. Česko urgentně potřebuje schopnější vládu, schopnější lidi a perspektivní programy. Česká vláda má dlouhodobou podporu kolem 35% voličů a tedy jedinou přirozenou odpovědí by byly parlamentní volby, ovšem ještě dřív než se v Česku mohla narodit skutečná demokracie, se začalo operovat sacrosanto dogmatem o čtyřletém vládnutí. Dokončení kterých důležitých projektů by zabránila změna vlády? Dá se pochopit, že Fiala a spol. potřebují ještě pár měsíců, aby odčerpali víc státních peněz a obsadili ještě víc unijních a národních jobů, svým způsobem též jde o důležité projekty.

Demokracie se chápala jako nejefektivnější forma politického utilitarismu, v dnešní liberální podobě se proměnila ve velmi zjednodušený výraz numerické sumace voličských hlasů a parlamentních křesel. Volič je do té míry suverénní, do jaké hlasuje v intencích vládnoucího liberálního režimu. Demokratický proces vždy v minulosti měl určité předpoklady, které podle velkých společenských teoretiků dnešní doby nejsou naplněny. Dysfunkční vzdělávací systém neplodí vzdělané lidi, kteří by měli oporu pro svůj názor ve vědění a v kritickém usuzování. Glorifikace současného pseudodemokratického systému je velmi problematická, vede ke stagnaci a ke krizím. Systémové korektury jsou denunciovány všemi možnými způsoby, nakonec i soudními postihy, přitom systém vlastně nic neohrožuje a politická alternativa by ho pouze vylepšila. Ani politická alternativa, které se vládnoucí režimy tak obávají, není schopná být opravdu radikální jako byla hnutí devatenáctého a dvacátého století: liberalismus, nacionalismus, bolševismus, fašismus, osvobozenecká hnutí, sionismus atd. Dnes pro silnější společenský pohyb chybí v Evropě klíčový předpoklad: ideově zaujatá a vitální mládež připravená přinést oběti na oltář svého ideového snu.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*