O dávné rivalitě USA a Evropské unie

Text níže je kombinací historických faktů a názorů. Odkaz na historická fakta je na konci článku, názory jsou námětem k přemýšlení. Představují volný souhrn různých komentářů v zahraničním tisku. Zkratka NBS znamená Národní bezpečnostní strategie, což je dokument, který Bílý dům zveřejnil na konci minulého roku.

Zítra pokračování o změnách na geopolitické mapě světa, pro změnu na téma velkého ropného resetu.

Plán obnovy

Po druhé světové válce chtěly USA pomoci Evropě postavit se znovu ekonomicky na nohy. Marshallův plán byl pojmenovaný po tehdejším ministru zahraničí a jeho oficiální název zněl Plán evropské obnovy. Kongres jej schválil v roce 1948. Země východního bloku jej odmítly. Součástí plánu byla finanční výpomoc v řádu stovek miliard dolarů v dnešních cenách a též asymetrická celní politika. Americké dovozy podléhaly vysokým tarifům, ale evropský export do USA byl zatížen minimálně.

Suezská krize

První krize v transatlantických vztazích nastala v roce 1956. V tom roce znárodnil egyptský prezident Násir společnost, která provozovala Suezský průplav a jejímiž částečnými vlastníky byly Velká Británie a Francie. Následovala invaze britských, francouzských a izraelských jednotek. USA vedené prezidentem Eisenhowerem, veteránem druhé světové války, s invazí nesouhlasily. Vyvinuly velký diplomatický a finanční tlak, aby ji zastavily. Pomohla jim krize britské libry. Británie urgentně potřebovala mezinárodní půjčku, kterou by bez asistence USA nedostala. Po několika dnech invaze skončila, Násirova pozice byla posílena a Británie a Francie se cítily poníženy.

Obranný pakt

Suezská krize se stala jedním z katalyzátorů evropské integrace. Předchozí pokusy o posílení vojenské integrace selhaly. Po invazi čínské armády s podporou Sovětského svazu do Koreje v roce 1950 chtěla Francie posílit evropskou obranyschopnost a navrhla smlouvu s názvem „European Defense Community”, která měla ustavit společnou evropskou armádu. Některé země smlouvu ratifikovaly, ale Francie ji nakonec zamítla, protože slovy generála De Gaulla by to byla pouze zástěrka pro národní kapitulaci.

V roce 1957 byly v Itálii podepsány takzvané „Římské smlouvy”, které daly vzniknout Evropskému hospodářskému společenství. Zakládajícími členy bylo šest států.

Dolarová výhoda

V šedesátých letech pokračovaly diskuze o vlivu směnných kurzů na vzájemný obchod. Francouzi si stěžovali, že Spojené státy mají obrovskou globální výhodu, protože dolar je světovou rezervní měnou. Proto mohou vykazovat deficity veřejných rozpočtů bez toho, aby nesly fiskální následky jako ostatní země, například oslabení měny nebo vyšší úrokové náklady. Z druhé strany oceánu zaznívalo, že fixní kurz dolaru ku zlatu, od kterého se v rámci systému Bretton-Wood odvíjely kurzy ostatních měn, nadhodnocoval dolar a ztěžoval americkým výrobcům export.

Problém vyřešil prezident Nixon v roce 1971. Jednostranným exekutivním příkazem zrušil povinnost americké vlády konvertovat dolary na zlato. Brettonwoodský systém regulace mezinárodních měnových vztahů mezi 44 zeměmi, který vznikl v roce 1945, tím efektivně skončil. Zhruba od roku 1973 se kurzy hlavních světových měn pohybovaly v závislosti na tržních silách.

Berlínská zeď padla

Kolaps Sovětského svazu a pád východního bloku v roce 1989 dal zastáncům federalizované Evropy nový impuls. Maastrichtská smlouva, jíž byla založena Evropská unie, byla podepsána v roce 1992. Někteří komentátoři tvrdí, že byla založena, aby zabránila válkám v Evropě, zejména mezi Německem a Francií, podle dalších názorů měla zabránit neustálému zadlužování, protože obsahovala klauzuli o maximální výši dluhu a další restrikce, ekonomové se domnívali, že nový geopolitický blok s jednotnou měnou dá evropským zemím stejné výhody, jakých si užívaly Spojené státy s rezervním dolarem.

Kurzové manipulace

Jednotnou evropskou měnu dokázala Evropská unie od jejího vzniku v roce 1999 využít k posílení svého ekonomického postavení vůči USA. Již v roce 2003 vyhrála Evropa malou bitvu s prezidentem Bushem, když ho donutila, aby zrušil dovozní tarify na evropskou ocel, kterými se snažil ochránit americké železárny. Americká prohra byla německou výhrou. Nesymetrické dovozní tarify zavedené po druhé světové válce a oslabující euro pomohly německému průmyslu, který značnou část svého růstu založil na exportech.

Paradoxně Evropě pomohla i finanční krize v roce 2008. Euro mezi lety 2008 až 2015 oslabilo oproti americkému dolaru o zhruba 30 % a posílilo konkurenční výhodu evropských, ale zejména německých exportérů. Malý obchodní deficit, který vykazovaly USA vůči Evropě ještě na počátku devadesátých let minulého století, výrazně narostl. V dubnu roku 2025 řekl Bílý dům „dost”. Svoji novou celní strategii nazval „tarif za tarif”. Co daná země účtuje Americe, budou USA účtovat při obráceném toku zboží.

Obchodní výhody, kterých si Evropa dlouhé roky užívala, je nutné posuzovat s přihlédnutím k roli USA v systému kolektivní obrany v rámci NATO. USA dlouhé roky upozorňovaly Evropu, že není možné, aby se při své obraně spoléhala pouze na Spojené státy. Do doby nástupu Donalda Trumpa byla upozornění pouze slovní a nedůrazná.

Regulatorní imperialismus

V posledních letech se Evropa postavila Americe za pomoci regulací, jedna analytická zpráva evropskou strategii nazvala regulatorním imperialismem. Významnou roli sehrál například „Digital Services Act”, který nutí americké firmy, aby implementovaly evropské představy o tom, jakými pravidly by se měly řídit technologické společnosti. Bez ohledu na to, kdo zveřejnil nějaký příspěvek na sociální síti subjektivně hodnocený jako „špatný”, mají sociální sítě povinnost jej smazat nebo omezit jeho šíření, pokud jej může spatřit evropský občan. Evropa se navíc pokouší o podobnou regulaci umělé inteligence, která by měla odrážet „její vizi světa”. Za svůj pohled plánuje Evropská unie utratit miliardy eur, které hodlá rozdat neziskovým organizacím.

Evropská levicová opozice

Evropská unie se současnými lídry představuje integrovanou a silnou opozici vůči americkým zájmům, protože je připravena všemi silami podporovat ideologie diverzity a net zero, které Washington považuje za smrtící. Navíc po USA požaduje, aby nesly většinovou tíhu její obrany před ruským režimem, se kterým nehodlá uzavřít žádnou realistickou mírovou dohodu, a naopak se snaží vyvolat eskalaci. USA přitom jasně deklarovaly, že s Ruskem chtějí strategicky stabilní spolupráci. Přestože většina Evropanů chce mír, evropští lídři je ignorují, z velké části i tím, že obcházejí demokratické procesy, píše se v NBS.

USA versus lídři EU

Komplikovaná historie vztahů mezi USA a Evropou za poslední desítky let je důvodem, proč americký prezident po svém zvolení prohlásil, že Evropská unie byla „založena, aby tyla z USA”. Amerika nemá žádný důvod podporovat současné vedení EU, které vede Evropu na cestě úpadku. NBS otevřeně deklaruje, že USA hodlají podporovat odpor mezi evropskými občany proti současnému směřování Evropy. To je nepřehlédnutelný a jasný signál.

Možná proto jsou dopady války v Íránu na evropskou ekonomiku ve Washingtonu spíše ignorovány, protože z důvodu ekonomického tlaku mohou uspíšit „probuzení” dosud pasivních evropských občanů, kteří se směřováním kontinentu nesouhlasí, ale bojí se vyjádřit svůj názor. NBS uvádí, že USA nechtějí Evropu odepsat, ale chtějí upravit její aktuální směřování, aby se stala znovu silnou. Bez aktivní účasti jejích občanů k žádné změně imigrační politiky nebo ke zrušení net zero nedojde. To je také důvod, proč evropský „establishment” spolu s médii považuje současnou americkou vládu za nepřítele a snaží se přesvědčit občany všemi prostředky o morálnosti svého postoje a nebezpečnosti americké politiky.

Liga svobodných

Historické argumenty do aktuální diskuze o svobodě v podání Marka Vašuta. Krátké příběhy na cestu do práce nabité informacemi.

Post scriptum

Pozn. redakce:

Lidé mají právo na informace z různých úhlů pohledu. O tom, co si chtějí přečíst, mají rozhodovat pouze oni sami. Jedině střet různých pohledů na události ve světě jim umožní si vytvořit přiměřený názor. Pokud média slouží jako propagandistická oddělení evropských byrokratů, neposkytují službu lidem, ale právě těm byrokratům, protože jim pomáhají přežít. Jestliže tak činí za peníze občanů, je to krádež.

Pokud máte pocit, že jste si rozšířili obzory, můžete občanský projekt syrzdarma podpořit dle vlastního uvážení zde.