O politické korektnosti

Co si myslí lidé, kteří se nebojí říci svůj názor. Odkaz na projev novinářky na konci článku. Souhrn projevu Marca Rubia zde.

Diverzita a inkluze

Vše zahrnující koncept západní politické korektnosti se skrývá po zkratkou „DEI” neboli „Diverzity – Equity – Inclusion”. Zahrnuje v sobě požadavek na nedefinovatelnou diverzitu, nedosažitelnou rovnost ve výsledku a bezobsažnou inkluzi. Inkluze je povinnost společnosti zajistit, aby se každý člen minoritních skupin cítil respektován.

Inkluze se podle znalců politické korektnosti liší od diverzity. Diverzita znamená, že jsou různé minoritní skupiny adekvátně zastoupeny kdekoli, kde nějaký expert řekne, že by to tak mělo být. Inkluze se spíše soustředí na to, aby se minority„cítily ve společnosti dobře”.

Instituce a funkce

Politická korektnost v podání DEI ničí samotnou strukturu společnosti a její instituce. Společenské instituce byly vytvořeny, aby plnily nějakou funkci. Cílem armády je vyhrát válku a cílem univerzit by mělo být hledat pravdu. Soudní systém zajišťuje spravedlnost podle historicky známých principů a cílem firem je vytvářet hodnotu. Hodnota pro společnost vzniká tím, že jsou firmy schopné vyrobit něco, co lidé chtějí, za cenu, kterou jsou ochotni zaplatit. Zjednodušeně řečeno čím lepší výrobek, tím vyšší hodnota, protože si jej lidé ochotně kupují.

DEI zcela ignoruje léty prověřené poslání institucí a nahradí je nechutným a pokryteckým morálním divadlem. Pravda se stává nepodstatnou, ale je důležité, jak věci vypadají a zda sledují nějaký vznešený cíl. Nevítězí ten lepší, ale ten, o kterém někdo rozhodne, že by zvítězit měl, protože před stovkami let jeho předci trpěli. Pokud nelze nalézt historickou újmu, je tady koncept inkluze, podle kterého záleží na tom, jak se kdo cítí. Lidé neodpovídají za to, co dělají, ale za pocity, které má druhá osoba.

Zástupy nástěnkářů

Společenské instituce neslouží svému původním účelu, ale ideologii. Jakmile se tak stane, končí diskuze. Lidé jsou nuceni se podřizovat despotickým vůdcům, protože proti nim stojí armády institucí, jejichž jediným cílem je prosazení dané ideologie, se kterou není možné diskutovat, protože s morálně vyšší hodnotou diskutovat nelze. Ideologie lze navíc flexibilně měnit.

Společenské náklady jsou astronomické. Procento lidí, kteří nevytvářejí žádnou hodnotu, rychle roste. Ve firmách vznikají útvary nástěnkářů, jejichž jedinou činností je předstírání souladu s nějakou fantasmagorií, aktuálně s ideologií udržitelnosti. Absolventi vysokých škol, které poskytují v praxi neuplatnitelné vzdělání, se hrnou do státní správy, kde bez jakýchkoli zkušeností zavádějí regulace, jejichž stupiditu budou studovat ještě generace příští. Produktivita pracujících lidí klesá, protože místo smysluplné činnosti vyplňují formuláře pro nástěnkáře a regulovčíky. V čele firem a institucí nestojí ti nejschopnější, ale ti kteří, vyhráli v loterii momentálně preferované diverzity.

Západní civilizace je postavena na osobní odpovědnosti. Každý zodpovídá za to, co dělá on sám, ne za to, co dělají ostatní příslušníci jeho rasové nebo genderové skupiny, mrtví či živí. Právě proto musí politika DEI znásilňovat jazyk a vyvolávat neustálé pocity viny, které uvrhnou liberální elity společnosti do hypnotického transu kultovního rázu.

Tyranie současnosti není tyranií železné ruky, ale objetí, které dusí, ale z něhož se nelze vymanit.

O feminizaci

Helen Andrews je autorkou knihy, která se jmenuje „Boomers: Muži a ženy, kteří slibovali svobody a způsobili katastrofu”. Před několika měsíc přednesla provokativní přednášku na téma feminizace společnosti.

Překlad, mezititulky autor.

Feminizace je v případě mnoha institucí špatným krokem. V některých případech je natolik devastující, že může přivodit konec civilizace. Vláda zákona je křehkou věcí. Vyžaduje naprostou oddanost objektivitě a jasným pravidlům, i když taková pravidla vedou k závěrům, které nejsou příjemné. Já nechci soudce, kteří dávají větší přednost kontextu než tomu, co říká zákon.

Personální oddělení překážkou

Pokud je jediným způsobem, jak ve firmě postupovat po kariérním žebříčku, být co nejvíce v souladu s požadavky HR oddělení, odradí to zejména lidi, kteří mají největší pravděpodobnost, že se mohou stát skutečnými lídry a inovátory.

Největším problémem současnosti je imigrace a jedná se dobrý příklad politického problému, u něhož je společenský konsensus vysoce „feminizován”. Společnost má všechny zákony o občanství a hranicích, ale nesmí je vynucovat, pokud to někomu připadá nesprávné.

Bez vlády zákona, bez inovací a bez hranic si myslím, že je adekvátním tvrzením, že se přehnaně feminizovaná společnost vydala na cestu ke kolapsu.

Otázka na závěr

Druhým kontroverzním tvrzením je otázka: Mohou být ženy zastoupeny na různých pozicích ve větší míře, aniž by došlo k feminizaci „myšlenkové”? Existuje spousta žen, které mají dostatek schopností vyhovět „neutrálním” standardům. Obávám se však, že jich není dostatek.

Otázkou není, zda mohou být ženy vynikajícími profesorkami. Otázkou je, zda je možné, aby na univerzitách převažovaly ženy a univerzity hledaly nepopulární pravdy se stejnou odhodlaností jako v dobách předchozích. Já se domnívám, že to možné není.

Tolik Helen Andrews před několika měsíci.

Post scriptum

Pozn. redakce: Dokud se lidé neodváží nazvat nástěnkáře nástěnkáři a politicky korektní personální oddělení brzdou pokroku ve firmě, nic se nepohne. Svoboda slova je extrémně důležitá. Musí-li společnost čekat na to, až se nevinné dítě z neznalosti odváží vykřiknout, že král je nahý, jsou náklady mlčení astronomické pro všechny. S výjimkou nástěnkářů a jim podobných. Ti sosají jako čmeláčci, dokud mohou.