O trestním stíhání politických protivníků

Zakladatelé USA detailně studovali historii, protože se chtěli poučit z chyb předchozích generací. V dobových dokumentech zmiňují zkušenosti řeckých demokracií a nástup k moci římského císaře Julia Caesara. Odkaz na zdroje informací na konci článku nebo v textu.

Galské války

Julius Caesar byl římským generálem a konzulem, který se proslavil vítězstvím v Galských válkách. Rozhodující bitvou bylo úspěšné obléhání pevnosti Alésia, která ležela na území dnešního Burgundska. Pevnost v roce 52 před n.l. padla a Římané ovládli rozsáhlá evropská území obývaná keltskými kmeny. Dobytá území spravoval Julius Caesar jako konzul.

V průběhu doby se zhoršily Caesarovy vztahy s jeho spoluvládcem v prvním triumvirátu, Gnaeem Pompeiem. Když další člen triumvirátu Marcus Crassus zahynul na území dnešní Sýrie v bitvě proti íránským Parthům, spojil se Pompeius s římským senátem proti Caesarovi.

Obvinění

V době, kdy Caesarova funkce konzula končila, čelil obviněním z braní úplatků a násilných akcí. Římští konzulové byli standardně chráněni imunitou proti žalobám za činy, které vykonali z titulu své funkce. Důvodem pro imunitu byla snaha umožnit jim vládnout bez toho, aby se neustále obávali právních postihů. Římský senát nicméně Caesarovi nařídil, aby odstoupil z čela své armády a vrátil se do Říma. Tam měl být obžalován. Caesar se snažil s Pompeiem vyjednávat, ale ten zůstával neoblomný.

Historici se přou, jak velkou roli hrála hrozba obžaloby v událostech, které následovaly, ale samotný fakt, že se o ní diskutuje jako o jedné z možností, něco napovídá.

Alea iacta est

Pod tlakem hrozby od římského senátu měl Julius Caesar dvě možnosti. Buď se vrátit do Říma a nechat se obžalovat, nebo ne. Zvolil si druhou možnost. Se svojí legií XIII Gemina překročil řeku Rubicon na severu Itálie a řekl, že „kostky jsou vrženy”.

Po vstupu Caesarovy armády do Říma vypukla občanská válka mezi ním a Pompeiem, v níž Caesar zvítězil. Následně se nechal zvolit doživotním diktátorem, takzvaným „dictator perpetuo”. Několika senátorům se jeho absolutní moc nelíbila, a proto ho v roce 44 před n.l. zavraždili. Caesarovými posledními slovy tak byla podle Shakespearova dramatu otázka „I ty Brute?”.

Po vraždě císaře zachvátily Řím další občanské války, z nichž vyšel vítězně Caesarův prasynovec Augustus. Doba římské ústavní republiky skončila.

July vs. August

Jako upomínka zůstaly generacím budoucím názvy dvou měsíců. Julius Caesar provedl před svou smrtí reformu starořímského kalendáře a zavedl takzvaný juliánský kalendář. Po jeho smrti byl sedmý měsíc v roce přejmenován na Iulius neboli July a další měsíc se na počest císaře Augusta jmenuje August. Další historický spor se vede o to, zda má srpen a červenec stejný počet dní proto, že Augustus nechtěl, aby byl „jeho” měsíc kratší než červenec. Je to ale spíše legenda.

Historie vs. současnost

Jedno z možných historických ponaučení?

V politice je využívání nebo zneužívání státního aparátu k trestnímu stíhání politických protivníků vstupem do nebezpečného teritoria.

USA zavedly proces takzvaného impeachmentu, který slouží k odvolání prezidenta nebo federálních soudců. Důvodem pro odvolání mohou být „zrada, úplatkářství nebo jiné závažné trestné činy a přestupky”. Impeachment je ale výhradně politický proces. Kongres hlasuje a rozhoduje prostou většinou, zda má být prezident nebo soudce obviněn. Senát je v roli poroty a rozhoduje dvoutřetinovou většinou o vině.

Impeachment

Pouze tři američtí prezidenti museli čelit obvinění v procesu impeachmentu. Prvním byl demokrat Andrew Johnson, který nastoupil do úřadu po konci americké občanské války po zavražděném Abrahamu Lincolnovi. Prezident Johnson bránil zrovnoprávnění otroků osvobozených během občanské války, což vedlo ke konfliktu s republikány a následnému obvinění. Senát prezidenta osvobodil.

Druhým obviněným prezidentem byl demokrat Bill Clinton. Kongres ho vinil z toho, že lhal o své aféře s Monikou Lewinski. I v tomto případě jej Senát neshledal vinným.

Třetím a posledním prezidentem, který čelil impeachmentu, byl Donald Trump, a to dokonce dvakrát. Poprvé za zadržování pomoci Ukrajině výměnou za vyšetřování ukrajinských akcí Bidenova syna. Přepis inkriminované části rozhovoru mezi Donaldem Trumpem a prezidentem Zelenským zde. Výsledek hlasování v Senátu zněl: nevinen.

Podruhé byl Donald Trump obviněn v roce 2021 za vyvolání vzpoury a lednové demonstrace u Kapitolu. Výsledek hlasování v Senátu byl stejný jako v prvním případě.

Trestní stíhání

Až do roku 2023 nebyl žádný americký prezident obviněn ze spáchání trestného činu. Prezident Franklin Delano Roosevelt nebyl obviněn za to, že během druhé světové války přemístil desetitisíce amerických občanů japonského původu do internačních táborů. Barack Obama nechal v roce 2013 zabít čtyři americké občany arabského původu, včetně jedné nezletilé osoby, v oblasti mimo válečnou zónu. Obviněn nebyl.

Po více než 200 letech se situace změnila poté, co Donald Trump oznámil svoji druhou kandidaturu. Byl obviněn ve čtyřech na sobě nezávislých případech z různých trestných činů. Mimo jiné z toho, že v účetnictví jedné ze svých firem špatně zaúčtoval právní výdaje.

Pro americký justiční systém to byl precedent. Nejvyšší soud se poprvé v historii musel zabývat otázkou, kam sahá imunita prezidenta.

Limity

K jakému závěru dospěl?

Prezident požívá absolutní imunity za činy, které vykonal v rámci svých ústavních povinností. Nemůže za ně být souzen ani po ukončení funkce. Důvod? Prezident musí být schopen vykonávat svoji funkci bez neustálých obav, co bude v budoucnosti, až funkci opustí. Chce-li politická opozice prezidenta stíhat, má k ruce politický nástroj nazývaný impeachment.

Nejvyšší soud se k žalobám na Donalda Trumpa vyjádřil a řekl, že prezident nemůže být stíhán za činy, které vykonal v rámci ústavních povinností. Imunita se ovšem nevztahuje na činy, které vykonal jako soukromá osoba. Soud přiznal, že hranice mezi oficiálními a soukromými činy může být nejasná a tenká a Amerika s jejím hledáním nemá žádné zkušenosti. Nemá je, protože do doby, kdy demokraté zavalili Donalda Trumpa desítkami žalob, nebyl žádný prezident takto stíhán.

Americký soud řekl, proč je to složitá otázka. Nikdo nestojí nad zákonem, ale bez imunity může každý prezident nechat soudit svého předchůdce a dopředu se obávat, jakým žalobám bude čelit on. To je oslabení institutu prezidenta a něco, čemu se zakladatelé USA chtěli vyhnout.

Trestní stíhání politických oponentů má své limity a úskalí, k jejichž pochopení mohou pomoci studium historie a zkušenosti odjinud.

Post scriptum

Pozn. autora:

Když má politik obavy ze svého stíhání po ukončení funkce, nechce se mu předat moc a radši rozpoutá občanskou válku. To byla zkušenost antického Říma.

Házení obviněními na všechny strany nesmyslně rozděluje společnost a přispívá k její polarizaci a nárůstu násilí. Nazývá-li někdo své oponenty fašisty, je cesta k násilí otevřena, protože proti fašismu se může bojovat všemi prostředky. To je zkušenost Ameriky.

Lidé by se měli naučit správně nenávidět. Tady je návod.

Politik by měl nést především politickou odpovědnost. Nejvyšším soudem jsou v tomto případě lidé, kteří se vyjadřují v nejsvětějším demokratickém aktu, což jsou volby. Trestní stíhání politických protivníků by tak mělo být výjimečným aktem v mimořádných případech.

Nadužívání trestního stíhání činí z politického soupeření zbytečně nesmiřitelný zápas s dalekosáhlými dopady. Nahrazování vůle lidu trestním stíháním vyvolává zajímavou otázku, jak velkou váhu má článek 2, odstavec 1 české Ústavy, ve které se píše, že „lid je zdrojem veškeré státní moci, kterou vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní”.

Když lid řekne, že jej nezajímá, jakou firmu politik vlastní, vyjádřil svoji vůli. Když jej nezajímá, co kdo napsal, vyslal vzkaz.

Lid má právo kritizovat kohokoli, včetně moci soudní. Tvrzení, že kritika nezávislé justice oslabuje její pozici, je absurdní. Vyvolává hláška, že Jágr neumí hrát hokej, pochyby o jeho kvalitách? Pochyby vyvolávají vždy samotné činy, ne hlášky.

Kauza bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové zůstává krutou parodií na spravedlnost a výstražným mementem pro vyznavače spásné justice. V roce 2013 svrhlo policejní komando s beranidly a s posvěcením justice legitimní vládu Petra Nečase z ODS, protože jeho partnerka dostala od někoho kabelku. Důvody pro převrat byly tak zásadní a tak dobře zdokumentované, že jedinou dotaženou obžalobou byla křivá výpověď Petra Nečase v roce 2020.

Kdo nepochopil, že výše uvedený text nehodnotí ani současné výroky ani vlastnictví, ale obecný princip, je ztracen pro smysluplnou diskuzi. Principy se ve svobodné společnosti totiž vztahují i na osoby, které někteří nenávidí. Miloš Forman o tom natočil velmi poučný film Lid versus Larry Flynt.