Odpor proti nařizování elektromobilů v EU roste

PETR MILER

Ze všech zemí na světě je Nizozemsko jednou z těch posledních, od které byste něco takového čekali, ale stalo se to. Je to oficiální postoj většiny nizozemských poslanců, kteří nevaří z vody, zájem Nizozemců o elektrická auta je nejnižší za mnoho let.

Tento týden si zastánci omezování svobody volby na automobilovém trhu nevybarví ve svých rudo-zelených kalendářích do zlaté, to ani omylem. Dění v USA znamená téměř úplný obrat a zastavení skoro veškeré umělé federální podpory elektrických aut. A hlavu z míst, kam nesvítí slunce, si vyndává také EU. Zejména v Evropě to nebude jednoduchý proces, až příliš mnoho lidí tu napovídalo za příliš dlouhou dobu až příliš mnoho nesmyslů o tom, jak nás automobilová elektrická revoluce spasí, aby najednou byli ochotni si jedním vrzem přiznat, že nás zatím jen pohřbívá. Ale zázraky se někdy dějí.

Důkazem budiž vývoj v mé druhé domovině, v Nizozemsku, kde kvůli práci trávím asi polovinu času. Připomínám to těm, kteří nás nečtou pravidelně, pro pochopení podstaty tohoto článku – nevychází z pár novinových titulků, z těch poskládáte cokoli, ale z vlastní zkušenosti, která zahrnuje pravidelný pohyb v relativně široké části společnosti.

V minulosti jsem několikrát uvedl, že Nizozemci obecně nejsou do elektrických aut tak „hrr”, jak se může zdát z některých dat, nakonec je pořád většina zákazníků nekupuje (a většina těch soukromých tím tuplem, jde hlavně o firemní záležitost vynucenou daňovými výhodami apod.), racionální jádro zůstává racionální a odměřené. „Elektrických křiklounů” je ale v zemi násobně víc než v Česku a dosud byli hodně slyšet. Teď se drží víc zkrátka.

To je vážně zřetelný dojem, který si v Nizozemsku uděláte. Takové ty arogantní, super sebevědomé výkřiky o tom, jak budoucnost je stejně jedna, že taky nesvítíte žárovkami, nevoláte z telefonní budky a nejezdíte na koni, najednou utichají. I „električtí Hujeří” cítí, že už to příliš velká část lidí – ne-li většina – nechce poslouchat a nebojí se jim oponovat. Nejlepší důkaz? Postoj tamní poslanecké sněmovny.

Ačkoli to nepřekvapivě byla nizozemská politická reprezentace, která před pár roky pomohla schválit faktický zákaz prodeje jiných než elektrických aut v EU od roku 2035, nyní je tato země proti. Nizozemsko dokonce cítilo potřebu podpořit odpor Německa proti témuž a tento týden v druhé komoře parlamentu díky hlasům PVV, VVD, 50PLUS, DENK, SGP, JA21, BBB a FVD podpořilo návrh poslance Hiddeho Heutinka právě za PVV, kterým Nizozemsko takový zákaz odmítá, jak informuje Auto Week.

A to je prosím země, která neměla daleko k tomu, aby si sama sobě spalovací auta zakázala ještě o pět let dřív. To všechno nyní odnesl čas.

Přesné znění schváleného stanoviska si můžete přečíst na webu sněmovny, v zásadě se ale jen drží zdravého rozumu, když konstatuje, že Nizozemsko odmítá kroky vedoucí k zákazu spalovacích aut v EU od roku 2035, protože takové opatření by bylo pro škodlivé evropskou ekonomiku. Člověk se musí ptát, jaké lidi si volíme do parlamentů, že jim takovou dobu trvalo, než přišli na tak elementární věc, ale víte, jak to je – lepší pozdě než později.

Na tomto místě se sluší připomenout, že jakýkoli pokus o jakékoli dopředné nařizování konkrétní technologie řešení čehokoli je nekonečně tupý. Však je to jako kdybychom si před nějakými 30 roky řekli, že GPRS je senzační technologie přenosu dat a všechno ostatní se zakazuje. General Packet Radio Service byla svého času geniální věc. Anebo EDGE, který stejný nápad posouval podobně geniálně blízko k 3G. Byly to vážně chytré nápady, ještě před 25 roky byly požehnáním. Ale pak? Když vám dnes mobil uvízne na jednom z těchto typů datového připojení, budete kopat kolem sebe v zoufalství z toho, že si pořádně nepustíte ani video na Instagramu. Tady se prostě vývoj musí nechat přirozené evoluci, která nás může zavést absolutně kamkoli.

Přesto může překvapit rostoucí odpor k tomu, co bylo ještě nedávno jasné a „nevyhnutelné”. Pomineme-li faktor „loď se potápí, bárka de ke dnu”, kdy je zjevné, že o zákaz spalovacích aut od roku 2035 stojí stále méně jeho někdejších zastánců a nikdo nechce zůstat na Titancu poslední jako pověstný kůl v plotě, je tu ještě jeden aspekt – zřetelná změna nálad ve společnosti, jak padlo zkraje.

Milerův dojem je nicotná věc, zrovna před pár dny ale nizozemský automobilový klub ANWB vydal svůj pravidelný průzkum ukazující aktuální postoj motoristů k elektrickým autům. A výsledky jsou pro ně znovu nepříznivé. Záměr koupit si elektromobil během dalších 5 let u lidí klesl na 23 procent, což je nejnižší číslo za mnoho let. Ještě loni to bylo 28 procent. A co je možná klíčové, též poprvé po dlouhé době je skupina lidí neuvažující o koupi elektromobilu ani v tak vzdáleném časovém horizontu větší než ta, která zvažuje jezdit na elektřinu. To je další významný obrat trendu.

Důvody, proč Nizozemci o elektromobily nestojí, obvykle vychází z poznání reality používání těchto aut. Ostatně mnohokrát jsme řekli, že nejhorší reklamou na elektromobil je u spousty lidí elektromobily sám a jeho limity. Nizozemci v průzkumu nejčastěji zmiňují nedostatečný dojezd, omezenou životnost baterie a její postupnou degradaci a omezené možnosti dobíjení, pokud ji nemají doma. A kruh se uzavírá – váznoucí umělá politická podpora je nepřekvapivě též jedním z důvodů.

Je čas vrátit moc nad těmito věcmi trhu, vědě a technice. Nechť pak zvítězí to komplexně nejlepší řešení. Jaké to je? My to nevíme a ani si to netroufáme tvrdit. A je nám to vlastně jedno. Jen opravdu nechceme, aby nám příští auto vybírali lidé, kteří mezi roky 2020 a 2025 bez jakékoli faktické změny čehokoli o 180 procent obrátí v postoji k té samé záležitosti. Takovým říkáme klauni. A klauni patří do cirkusu, ne do vedoucích pozic jakékoli instituce, kde by byli hodni následování.

Petr Miler

(13 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...