Odporná a nesnesitelná arogance byrokracie

JAN DUBINA

Počátkem února jsem ukončil rok 2025. Protože nemohu chodit, poslal jsem dceru na VZP a OSSZ v Přerově odevzdat povinné přehledy. Podávat formuláře přes internet neumím a servery, označené přivlastňovacím zájmenem neotvírám, beru je jako cizí, nějakým subjektem již přivlastněná. Mimo to nedávno jsem prostřednictvím internetu na zdravotní pojišťovnu odeslal nějaký měsíční formulář. Oni to po mně vyžadovali znovu, přestože v PC bylo, že to v pořádku odešlo. Mám rád potvrzenou kopii s razítkem a podpisem na papíře.

Sprostota a arogance úředníků těchto úřadů mne opravdu maximálně rozzlobila. Přehledy nepřebrali s tím, že je musím podat digitálně, že jsem příliš mladý (narodil jsem se roku 1951), abych je mohl podat normálně.  Pohrdání občany a jejich časem je nehorázně sprosté.

V poslední době mne pobuřuje neskrývaný návrat do konce sedmdesátých a osmdesátých let ve státní správě a obecně v byrokracii. Rozdílem je jen to, že se za dob reálného socialismu nehovořilo o digitalizaci, ale výpočetních střediscích a strojním zpracováním různých účetních, osobních i jiných agend.

Dopady na občanskou společnost byly ale shodné se současnou situací.

Dříve došlo ke zvýšení počtu úředníků – děrovali štítky či pásky, magnetické pásky a převáželi je do nově vytvořených „výpočetek“. Na ekonomických útvarech a úřadech vznikly nové profese „děrovačky a „děrovači“. Zaměstnanců přibývalo. Data (např. uzávěrky) byly zpravidla díky chybám „děrovačů“ a „děrovaček“ při „děrování“  pro jistotu zpracovávána pro kontrolu i „po staru“.

Nyní je to násobně horší.  „Moderní“ správní úředníci digitálně zpracovávají ohromné množství zbytečných a nepotřebných dat, která musí občané vložit do formulářů ve svých PC. Co skutečně odejde úřadům, na to občan nemá vliv. To závisí na programu, potažmo na „ajeťákovi“, který ten program zplodil a často i ovládá. Data jsou následně přeposílána „rojům“ úředníků, „překlápěna“, zpracovávána a archivována. Archivuje se vše – kdo data odeslal, kdy, odkud je odeslal a všechny často i zbytečné informace. Za miliardové částky nově vzniklí „ajeťáci“ vytvářejí různé algoritmy pro práci s těmito daty za účelem marketingové, politické a dalších manipulací s občany.  „Roje darmožroutů“ se nekontrolovaně rojí téměř geometrickou řadou. Vznikají stále nové úřady (různé inspekce, kontrolní úřady, OTE, POZE, ERU a další),  které tu nikdy nebyly a nikomu nechyběly. „Ajeťáci“ zdůvodňují úředníkům, že je potřeba dat co nejvíc, aby je mohli „zpracovávat“ a přišli si na velké peníze. Počty „ajeťálů“ a zbytečných úředníků a zbytečných úřadů rostou.  Občané ztrácejí individualitu, identitu, autenticitu. Vytvářejí se, zřejmě pro zábavu „hackerům“, různé datové schránky, elektronické podpisy či identity. Občané jsou nuceni tyto všechny „výpotky“ „ajeťáků“ akceptovat, platit a naučit se je povinně využívat.  Oficiální stanovisko státní správy je, že je to moderní, správné a nezbytné. Ať to stojí, co to stojí. Ti nejvíce samolibí a „nejchytřejší“ úředníci mocenských struktur pak zakazují kulturní po tisíciletí platnou zavedenou formu papírových listin a potažmo i plateb v hotovosti.

Celá digitalizace (převod analogového signálu na digitální), tedy v tomto případě převedení občanovi srozumitelných informací na nesrozumitelné ve dvojkové soustavě v protokolech pro občana nečitelných probíhá v PC u občana. Občan tedy neví, které informace se na úřad dostanou a zda jich není více, než by chtěl, resp. jsou mezi nimi i informace soukromé a osobní, které má v osobním PC a které poslat nechtěl. Naproti tomu informace na papírovém formuláři jsou dobře čitelné občanovi i úředníkovi. Podobně potvrzená kopie jako doklad o předání je nepopíratelná.

Uchování dat a zabránění jejich zneužití v digitální podobě je přes veškerou nákladnou snahu  „hodných ajeťáků“ nejisté. Ti „nehodní ajeťáci“ se snaží bariéry prolomit a dostat se k datům, případně je poškodit. Pravděpodobnost válečného konfliktu jistotu v digitálních datech ještě výrazně snižuje. Je jasné, že obě strany konfliktu se budou nejdříve snažit navzájem si data zničit.

Papír ve válečném konfliktu bude zničen pravděpodobně až jaderným výbuchem. Ale to již nemusí vadit. Nebude ani těch, kdo by jej chtěli číst.

Chci také upozornit na to, že po celou dobu existuje v celém vesmíru, v neživé i živé přírodě evoluce. Jedná se o vývoj, postupné vyvíjení, nepřetržitý rozvoj od nižšího k vyššímu. Nelze přirozený vývoj, kdy staré (papírové formuláře) soupeří s tím novým (digitálními přehledy) mocensky bohorovně ukončit. Vždy takové násilné přerušení přirozené evoluce vede k nějaké revoluci a ke škodě společnosti, přírodě a světa.

Jsem přesvědčen, že kybernetika (studium informačních systémů) a s ní související digitalizace má být implementována do života, potažmo i správy státu tak, aby šetřila náklady, práci, počty zaměstnanců a sama si vydobyla místo na slunci.

 Jsem přesvědčen, že zemědělec traktorista má obdělávat pole, že lékař má léčit a neplést se politiky, kybernetiky a nestát v cestě evoluci.

Digitalizace tj. převod analogového signálu na digitální je v mnohých profesích již nepostradatelná a přínosná. Vždy si v takových různých aplikacích vybojovala své místo přirozeným výběrem v konkurenčním boji.

P.S.

Přestože u techniky jde o vysoce sofistikované a promyšlené systémy, po uvedení na trh podléhaly evoluci – a ta nutně nefavorizuje to nejsofistikovanější a technologicky nejdokonalejší řešení, ale to, které nejvíce žádá trh. Ať už jde o otázky kompatibility, dostupnosti nebo ceny, technologickou evoluci značně ovlivňuje poptávka, která do hry vnáší netechnická a nekonstrukční kritéria – a často vede ke vzniku jen těžko pochopitelných zvláštností, které se dají z ryze technického hlediska interpretovat jenom velice složitě – podobně jako u biologických zvláštností a podivností, které najdeme u živých organismů.