Operace v Íránu není tolik o Íránu, ale spíše o Číně

Subjektivní výběr názorů a faktů, které by možná neměly zapadnout. Pokud se jedná o fakta, je odkaz na zdrojovou informaci přímo v textu. Názor je názor, který musí posoudit každý sám.

V případě válečného konfliktu navíc platí pravidlo, že veškeré informace pocházejí od některé ze stran, které mají různé motivace, ale žádná z nich není snahou říci krystalickou pravdu, ať je jakákoli. Proto se vyplatí dodržovat pravidlo několika dní, které radí místo emocionální reakce vyčkat, jak se právě čerstvá informace vyvine v čase.

Špatný začátek

Americký vyjednavač Steve Witkoff řekl pro televizi, že íránští zástupci na prvním jednání oznámili, že mají k dispozici 460 kilogramů uranu obohaceného ze 60 %, což je množství dostačující k výrobě 11 jaderných bomb. Byli pyšní, že se jim podařilo obejít veškerý mezinárodní dohled. Dále prohlásili, že jejich vyjednávací pozice vychází z tohoto faktu.

To bylo v rozporu se základním požadavkem Bílého domu, který zněl: Írán se musí zavázat k tomu, že nikdy nevyrobí jadernou zbraň.

Každým dnem jednání se bojeschopnost Íránu zvyšovala z důvodu podpory Ruska a Číny. Írán uzavřel v prosinci roku 2025 smlouvu s Ruskem na posílení protivzdušné obrany a v lednu loňského roku podepsaly obě země dlouhodobou smlouvu o spolupráci nejen v oblasti zbraní a balistických raket.

Pravidla vedení boje

Ministr obrany Peter Hegseth vystoupil na tiskové konferenci s aktuálními informacemi o íránské operaci. Reagoval i na otázky ohledně nekonečné války. Řekl, že současná administrativa nebude opakovat chyby svých předchůdců a provádí rozhodný devastující úder s cílem zničit vybrané cíle.

Na veřejnost se dostala instrukce od vedení Pentagonu vojákům, ve které se uvádí „buďte nemilosrdně smrtící”. Veteráni války v Iráku nebo v Afghánistánu zmínili na sociálních sítích příklady toho, jak je v minulosti omezovala takzvaná „pravidla vedení boje”, ROE neboli „Rules of Engagement”. V případě mezinárodních jednotek měl navíc každý stát svá mírně odlišná pravidla a velitelům bojových jednotek dýchali na krk armádní právníci, takzvaní JAGs. Ministr obrany Peter Hegseth se účastnil války v Iráku a během svého proslovu řekl, že je konec „stupidních pravidel vedení boje”.

Dále ministr Hegseth uvedl, že Spojené státy potřebují silné partnery, jako je Izrael, a ne některé evropské země, které pouze vydávají silná prohlášení. Prohlásil, že šílené režimy, jako je ten íránský, oddané islámským přeludům prostě nemohou vlastnit jaderné zbraně. To je zdravý selský rozum, uzavřel ministr.

Prezident Trump ukončil jednu tiskovou konferenci slovy: „Sorry, ale někdo to udělat musel.”

Balistické rakety

Ministr zahraničních věcí Marco Rubio zdůraznil, že jedním z cílů je eliminovat schopnost Íránu produkovat balistické rakety a podobná zařízení. „To, o co se dlouhou dobu Írán snaží, je vybudovat dostatečné kapacity pro konvenční zbraně. Dostali by se do bodu, ve kterém disponují tolika raketami a tolika drony, že mohou způsobit rozsáhlé škody a nikdo by již nebyl schopen omezit jejich jaderný program. Každý měsíc vyrobí podle některých odhadů 100 raket, které je nutné porovnat se sedmi obrannými raketami, které je možné vyrobit za měsíc. K tomu je nutné přidat tisíce dronů, jež mají k dispozici. To vše byli schopni vyprodukovat přes uvalené sankce. To je neakceptovatelné riziko od režimu, kterému vládnou radikální islámští duchovní.”

V lednu loňského roku psala média, že Čína dodá Íránu stovky tun chemikálií, které jsou nezbytné pro výrobu pohonných látek pro balistické rakety.

Čínská stopa

Radikální islámský režim je považován za hrozbu zejména proto, že je dlouhodobým sponzorem teroristických skupin na Blízkém východě a zdrojem nestability v regionu, protože je agresivním šíitských státem, který ohrožuje okolní sunnitské země. Více o sporu mezi šíity a sunnity zde.

Írán je také součástí geopolitického soupeření mezi Čínou a Spojenými státy. Peking dlouhá léta budoval své vztahy s Íránem, protože ho považuje za svého spojence a zemi, která na sebe dokáže vázat značnou část americké pozornosti a bojových sil.

Čína podepsala s Íránem v roce 2021 dlouhodobou smlouvu o spolupráci, ve které se zavázala investovat 400 miliard dolarů v průběhu 25 let výměnou za stabilní dodávky ropy. Mezi íránským městem Qom a Čínou bylo vybudováno přímé železniční spojení a čínské firmy, například Huawei, vybudovaly významnou část íránské telekomunikační infrastruktury. Rozpoznávání obličejů a další pokročilé prvky čínské technologie pomohly režimu potlačit nepokoje, které Írán v nedávné době zachvátily.

Úzké hrdlo světového obchodu

Írán je neustálým ohrožením pro lodní provoz v Hormuzském průlivu mezi Íránem a Spojenými arabskými emiráty, ale nepřímo i pro životně důležitou dopravní tepnu v Rudém moři, která končí Suezským průplavem. Jeho spojenci na březích Rudého moře jsou jemenští Hútíové, kteří vyznávají stejně jako Íránci šíitskou verzi islámu.

Když začali Hútíové na konci roku 2023 napadat obchodní lodě v Rudém moři, měly útoky významný negativní vliv na světový obchod. Jediným státem západního okruhu, který má vojenské schopnosti a odhodlání se Hútíům postavit, jsou Spojené státy. Během letecké kampaně proti jejich pozicím v Jemenu spotřebovaly USA značnou část drahé munice, která je nutná nejen pro vedení útoků, ale i pro obranu letadlových lodí. Čína se na zprovoznění důležité obchodní cesty nijak nepodílela.

V lednu roku 2024 se podařilo íránským revolučním gardám odpálit balistickou raketu z kontejneru na přestavěné obchodní lodi. To učinilo obranu amerických letadlových lodí výrazně obtížnější, protože útok by mohl přijít v podstatě z jakékoli lodi. Raketa, kterou Írán otestoval, má přitom dolet více než 200 kilometrů. Stát, který může ohrozit letadlové lodě z neoznačeného obchodního plavidla kdekoli na světě, je hrozba, kterou nelze eliminovat žádnými sankcemi.

Ropa

Čína nakupuje většinu íránské ropy a přepravuje ji za pomoci „stínové flotily”, která se dokáže vyhnout mezinárodním sankcím například tím, že íránskou ropu vykazuje jako dovoz z Malajsie. Výměnou dostává Čína ropu s výraznou slevou. Podle některých odhadů odebírá až 90 % íránské produkce.

Kromě Íránu byla dodavatelem ropy pro Čínu Venezuela. Počátkem ledna předaly USA venezuelského diktátora Madura spravedlnosti a převzaly kontrolu na veškerým exportem ropy ze země. Tím si USA připravily záložní plán pro případ výkyvů na světovém ropném trhu. Naopak Čína se ocitla pod tlakem, protože dva její významní dodavatelé levné ropy jsou ze hry venku.

Až polovina ropy, kterou Čína nakupuje, musí proplout Hormuzským průlivem. Klíč k obnovení plavby se nachází v Londýně, kde sídlí světové pojišťovací centrum. Pojišťovny v pondělí oznámily, že pozastavují pojištění lodí proti riziku válečného konfliktu.

Bílý dům zareagoval ve středu večer evropského času a oznámil, že americká státní agentura bude poskytovat pojištění všech obchodních lodí a v případě potřeby je budou americké válečné lodě doprovázet. USA podle textu oznámení zajistí volný tok energie do celého světa.

Diplomatické vztahy na Blízkém východě

Nestabilní situace na Blízkém východě je způsobena nejen vztahy mezi Izraelem a arabskými státy, ale i staletí trvajícím konfliktem mezi šíitským Íránem a sunnitskou Saúdskou Arábií. Spojené státy historicky podporovaly Saúdskou Arábii a uvědomují si, jak důležitou roli hraje v mocenské rovnováze v regionu. Není náhodou, že první zahraniční cesty Donalda Trumpa v prvním i druhém funkčním období vedly právě do Saúdské Arábie.

Politika smiřování, kterou nastolil Barack Obama, jenž považoval stejně jako Evropská unie jadernou dohodu s Íránem za významný úspěch své zahraniční politiky, oslabila důvěru sunnitských arabských států v odhodlání USA udržet íránské ambice na uzdě. Toho využila Čína, které se podařilo navázat vztahy s dalšími státy v regionu. V roce 2023 řekl saúdský ministr, že se Čína stala významným hráčem v rodícím se multipolárním světě, který znamená posun od dřívější dominance USA.

Zpackaná reakce

Íránská reakce na útok byla zvláštní. Během dvou dní odpálil Írán rakety na většinu sousedních zemí. Pokud bylo jeho snahou donutit arabské státy, aby tlačily na USA, nevedla k žádanému cíli. Íránu se podařilo během několika hodin sjednotit proti sobě sedm arabských států, USA a Německo, Francii a Anglii.

Vztahy v alianci

Současná situace přinesla eskalaci vztahů v alianci. Španělsko odmítlo poskytnout USA své vojenské základny a Donald Trump řekl, že dal ministrovi obchodu pokyn, aby přerušil se Španělskem veškeré obchodní vztahy. Šéf španělské opoziční strany Vox, kterou média označují za extrémně pravicovou, prohlásil v rozhovoru, že Venezuela a Írán byly v pozadí financování španělské levice, a proto patří mezi velké přátele současného premiéra Pedro Sáncheze.

Další země, která se podle USA nezachovala patřičně, je Velká Británie. Premiér Keir Starmer řekl, že se na začátku jeho země odmítla podílet na útoku na Írán, protože podle jeho názoru je jediným řešením mírová dohoda, v rámci které se Írán vzdá jaderných zbraní.

Poté, co Írán napadl arabské země, ve kterých pobývá mnoho britských občanů, změnil názor a dal k dispozici britské letectvo. Zdůraznil ovšem, že se účastní pouze obranných akcí. Britská letadla se nebudou podílet na ničení odpalovacích zařízení v Íránu, přestože premiér uvedl v tom samém projevu, že to je jediný způsob, jak efektivně zabránit dalšímu odpalování raket.

Prezident Trump naznačil, že se Keir Starmer nepřipojil k americké akci, protože se snaží zavděčit svým muslimským voličům. Dále řekl, že nežijeme v době Winstona Churchilla. Naopak německý premiér Merz se přiklonil na americkou stranu, když uvedl, že Španělsko by mělo dostát svým aliančním závazkům.

V době druhé světové války vznikla zpravodajská aliance, pro kterou se vžil název „Pět očí” neboli „Five Eyes”. Jejími členy jsou USA, Velká Británie, Kanada, Nový Zéland a Austrálie. Aliance sdílí tajné informace vojenského i jiného charakteru.

Kanadská ministryně zahraničí Anita Anand oznámila, že se na íránské operaci nechtějí podílet a nebyli o ní informováni. Podle jejích slov sdílí Kanada obavy z jaderného Íránu, a proto jej dlouhé roky vyzývala, aby se vzdal vývoje nukleárních zbraní. Trvá ovšem na tom, že jediným řešením je mírová dohoda.

Vojenští analytici spekulují, nakolik byly USA ochotné sdílet se svými nejbližšími partnery tajné informace o operaci. Zejména v případě Kanady zmiňují její čínské vazby, které USA nesou velmi nelibě.

Za vším hledej Čínu

Venezuela a Írán jsou součástí dlouhodobého plánu na potlačení globálních ambic Číny. Dokud bude Írán silným destabilizujícím hráčem v regionu, budou USA nuceny „manévrovat” na dvou frontách. Budou muset udržovat silnou vojenskou přítomnost na Blízkém východě a zároveň disponovat dostatečnou silou v Indo-Pacifiku pro vyvažování Číny. Řešení problému Írán znamená vyřešení problému „dvojí fronty”.

Operace v Íránu vyslala vzkaz Rusku a Číně. Americká letadla získala naprostou kontrolu íránského vzdušného prostoru během 48 hodin.

Prvním krokem v geopolitické hře rostoucí Číny by byl Tchaj-wan, významný světový výrobce čipů, na němž je závislá i Evropa. Mír na Blízkém východě znamená větší americkou vojenskou přítomnost v Indo-Pacifiku a menší riziko eskalace ze strany Číny.

Že výše uvedené názory nejsou zcela hypotetické, potvrzuje levicové Politico, které píše, že útoky na Írán představují pro Čínu velké ropné dilema. Ztratila dodavatele zhruba pětiny své spotřeby a další dodávky jsou závislé na bezpečném průjezdu Hormuzského průlivu.

Post scriptum

Pozn. redakce:

Příroda nemá ráda vakuum a okamžitě jej něčím vyplní. Světová politika se chová obdobně a žádné mocenské vakuum nezůstane dlouho bez pozornosti. Malé země by měly pečlivě zvážit, která varianta vyplněného vakua je nejvýhodnější pro jejich vlastní zájmy. Tak funguje politika tisíce let.