MAJID RAFIZADEH
V Íránu v roce 2026 dramaticky vzrostl počet poprav. Režim zároveň prostřednictvím mučení, vykonstruovaných soudních procesů a systematického umlčování všech kritických hlasů dál stupňuje teror.
Íránský režim letos popravil už stovky lidí – a to máme teprve srpen. Jen v červnu popravil režim sto lidí a podle organizace Iran Human Rights a dalších monitorovacích skupin na konci července počet popravených překročil 420. V Isfahánu byla nedávno vztyčena šibenice přímo na náměstí. Řada poprav nese znaky politické msty vůči účastníkům protivládních demonstrací z ledna 2026.
Íránský režim vraždí vlastní mládež. Jeho obětí se stali i dva mladíci, kteří se provinili tím, že nabídli pomoc demonstrantům utíkajícím před represivními složkami. Po vykonstruovaných soudních procesech založených na mučení a vynucených přiznáních už bylo oběšeno nejméně 26 účastníků lednových demonstrací. Na stejný rozsudek čekají v teroristickém státě šířícím strach desítky dalších zatčených.
Jedinými státy, které proti íránskému režimu a jeho zvěrstvům skutečně vystupují – nebo je alespoň otevřeně odsuzují – jsou Spojené státy a Izrael. OSN a Evropská unie, které neúnavně kážou světu o lidských právech a zároveň démonizují Izrael za to, že brání nejen sebe ale i je, se prakticky zmohou jen na mlčení.
Svou nečinností dávají íránskému režimu najevo, že za masové vraždění vlastních lidí a podporu mezinárodního terorismu nebude fakticky nijak potrestán.
28. července íránský režim v Isfahánu na Alíchanově (Alikhani) náměstí veřejně oběsil Amira Hosseina Safariho a Abolfazla Sepahiho. Organizace Amnesty International označila jejich soudní řízení za hrubě nespravedlivé a upozornila na obvinění z mučení i na to, že obžalovaným nebyl zajištěn řádný přístup k obhajobě. Další dva obvinění ve stejné kauze byli popraveni už 19. července. Při jednom z prvních výraznějších veřejných projevů odporu za poslední měsíce se poblíž místa popravy shromáždil dav lidí skandujících „Hanba!“ a „Nemáte čest!“, než jej bezpečnostní složky násilně rozehnaly.
Statečný odpor pokračuje i za zdmi íránských věznic. V největší věznici v zemi – Ghezel Hesaru – drží přibližně 1 500 vězňů odsouzených k smrti už týdny hladovku na protest proti narůstajícímu počtu poprav. Několik vězňů si na protest dokonce sešilo rty.
Kampaň „Úterky proti popravám“ se rozšířila do téměř 60 íránských věznic a pokračuje už více než 130 týdnů v řadě. Vězni si jsou dobře vědomi toho, co jim za protest hrozí – přísnější izolace, odepření zdravotní péče nebo dokonce urychlení popravy oběšením. Přesto svůj odpor nevzdávají.
Íránský režim se neomezuje jen na brutalitu vůči vlastním občanům a nadále aktivně přiživuje i války v zahraničí. Dodává Rusku drony, rakety i další technologie používané ve válce proti Ukrajině. Už řadu let dodává Rusku kamikaze drony Šáhid a balistické rakety, které přinášejí zkázu ukrajinským městům a civilnímu obyvatelstvu. Přesto Evropská unie i OSN s tímto režimem nadále jednají s až podlézavou diplomatickou vstřícností.
Porovnejte to s tím, jak rychle a razantně mezinárodní společenství reaguje pokaždé, když se Izrael brání barbarství – Izrael přitom brání nejen sebe, ale i západní civilizaci. Okamžitě se spustí lavina vznešených prohlášení, odsuzujících rezolucí a morálních apelů. Když ale íránský režim veřejně věší demonstranty, mučí vězně a zásobuje ruskou válečnou mašinérii zbraněmi, svět se zmůže jen na opatrná vyjádření „hlubokého znepokojení“. OSN vyzývá k moratoriu na popravy, které Teherán bez nejmenšího zájmu ignoruje.
V roce 2025 dosáhl vzájemný obchod mezi Evropskou unií a Íránem hodnoty přibližně 3,7 miliardy eur. Největším obchodním partnerem bylo Německo (více než 1,1 miliardy eur), následované Itálií a Nizozemskem. I když Írán podporoval ruskou agresi proti Ukrajině, v lednu masově vraždil demonstranty a poté ještě zvýšil počet poprav, tak obchod s Evropskou unií dál nerušeně pokračoval.
Íránská velvyslanectví a konzuláty po celé Evropě dál fungují a evropští diplomaté nadále působí v Teheránu. Diplomatické vztahy pokračují, jako by Írán byl zcela normálním partnerem, a ne režimem, který ve velkém porušuje lidská práva a patří mezi nejvýznamnější státní sponzory terorismu na světě.
Evropští lídři dobře vědí, že Írán má na evropské půdě na svědomí dlouhou řadu teroristických útoků a plánovaných atentátů. Terčem těchto útoků se stali disidenti, novináři, židovské komunity i významní státní představitelé. Bezpečnostní služby v minulosti zmařily několik operací, do nichž byli zapojeni íránští diplomaté a agenti. Jedním z nejznámějších byl plánovaný pumový útok na shromáždění hnutí Free Iran (Svobodný Írán) u Paříže v roce 2018, které pořádala Národní rada íránského odporu (National Council of Resistance of Iran). Akce se zúčastnily desítky tisíc lidí, mimo jiné bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani, bývalý předseda Sněmovny reprezentantů USA Newt Gingrich, bývalý kanadský premiér Stephen Harper a řada evropských poslanců i dalších významných osobností.
Za zosnování tohoto útoku byl později v Belgii odsouzen íránský diplomat Assadolláh Asadí. Osobně propašoval do Evropy výbušniny a předal je operativcům, kteří je měli odpálit uprostřed davu. Atentát se podařilo překazit díky spolupráci zpravodajských služeb, včetně izraelského Mosadu. Znovu se potvrdilo, že Írán svá diplomatická zastoupení využívá jako krytí pro teroristické operace. Íránská velvyslanectví už dlouhá léta slouží jako zázemí pro činnost Iránských revolučních gard a íránských tajných služeb.
Zatímco Spojené státy a Izrael se postavily proti íránskému jadernému programu, jeho regionální agresi i podpoře terorismu, tak Evropská unie se většinou jen dívala zpovzdálí. Toto období vejde do dějin jako jedna z nejhanebnějších kapitol Evropské unie – těch hanebných kapitol je už ale tak moc, že se téměř nedají spočítat. Instituce, které si kdysi činily nárok na morální autoritu v oblasti lidských práv, odmítly zasáhnout proti režimu, jenž popravuje a mučí své občany a destabilizuje Západ. Zkušenost z 30. let minulého století přitom jasně ukazuje, že appeasement agresory pouze posiluje.
Prvním konkrétním krokem by mělo být vyhoštění všech íránských diplomatů a uzavření všech íránských velvyslanectví a konzulátů v Evropě. Tato diplomatická zastoupení ve skutečnosti slouží jako operační základny Íránských revolučních gard a íránských zpravodajských sítí, a proto musí být uzavřena.
Druhým krokem by mělo být uzavření evropských velvyslanectví v Íránu a úplné přerušení obchodních vztahů s touto zemí. Civilizované země přece neobchodují s tyranským režimem, který veřejně věší demonstranty, pořádá vykonstruované soudní procesy a mučí vězně.
Třetím nezbytným krokem je poskytnout Spojeným státům a Izraeli v případě potřeby plnou vojenskou a ekonomickou podporu. Nejde jen o regionální konflikt. Íránský režim usiluje o podkopání demokracie, svobody a mezinárodního míru. Do světa vyváží jen teokratickou diktaturu, teror a smrt.
Majid Rafizadeh, překlad původního textu: The UN and EU’s Horrific Appeasement of the Iranian Regime’s Tyranny, Betrayal of the Iranian People, překlad: Libor Popovský
Dr. Majid Rafizadeh vystudoval Harvard, je politolog, analytik ačlen správní rady Harvard International Review. Je autorem několika knih o americké zahraniční politice. Můžete mu napsat na [email protected].
Fantastický nàpad tohle vše řešit americkou invazí. Jistě to bude megaúspěšné.
Ukázkový příklad izraelské propagandy. Respekt!:-)
Ukázkový příklad vaší trvalé debility. Bez respektu.
Jste tak zoufale monotématický.
Írán popravil. To se mohou kdejaké parazitní organizace posrat, kolik lidí povraždí ti tzv obohacovači a nic, tichoučko po pěšince. Aha já zapomněl on Írán není vazalský stát tak se do něj musí se vší vehemencí. A nějaké OSN a EU to už jsou jen chcípající kobyly.
Bingo!
Začněme popřádku. Současný Iránský režim je očekávaným důsledkem puče vyvolaného USA, UK a Izraelem proti demokraticky zvolené vládě v roce 1952. Premier Mosadeq byl politik, který zemi směroval k západnímu střihu demokracie, jen se mu nechtělo dávat ropu za drobné a tak vznikla fabulace o jeho napojení na SSSR. Tedy první naprosto nevyprovokovaný útok na Irán ze strany USA proběhl před více než půlstoletím!!!
Po dosazení šáha, který vládl tvrdě za pomoci tajných služeb situace na chvíli vypadala klidně. Svým způsobem se šáh pokoušel dosáhnout téhož jako Mustafa Kemal v Turecku, jenže k tomu neměl morální mandát. A protože už před pučem CIA varovala, že nejpravděpodobnějším budoucím scénářem je islámská revoluce, šel proti islámu – a vrátilo se mu to zaslouženě jako bumerang.
Po islámské revoluci se stal nejlepším kámošem američanů „svobodomyslný altruista“ Saddám Husajn, byl vyzbrojen kdečím včetně tou dobou dávno zakázaných chemických zbraní a instruován k válce s Iránem – tedy Irán byl napaden v proxyválce podruhé a opět ji nijak nevyprovokoval, jen v něm došlo k očekávanému následku předchozího útoku.
Válka obě země hospodářsky vyčerpávala a stala se neúnosnou. Jenže jakmile Husajn polevil, rázem z něj byl zlý a prašivý krvavý diktátor (kterým ale byl celou dobu) a po nejasné provokaci s Kuvajtem (kterou mu možná amíci nejdřív odsouhlasili, hodila by se jim záminka) se na něj vyrazilo.
Během válek s Irákem Irán skoro v klidu konsolidoval hospodářství a dal dohromady armádu, aby se mohl bránit dalším útokům – to snad dává racionální smysl, ne?
No a teď jsme v situaci, kdy je Irán jedinou zemí, na jejímž území byla vybombardována jaderná elektrárna (Osirak 1981), jedinou zemí, která je považována za jadernou hrozbu aniž by byl hmatatelný důkaz. Jiné země mimo smlouvu o nešíření tyto zbraně prokazatelně mají (Izrael a JAR přinejmenším), ale vůči nim si nikdo nic netroufne, už je mají, takže se dovedou bránit hrozbou. Iránu je bráněno v jejich vývoji (i kdyby neprobíhal, což by ale nedávalo v historickém kontextu smysl) právě proto, že prostě nesmí mít ultimátní obranu. Hrdý perský národ se jentak před něčím neskloní a tudíž je v prevé řadě vnímán jako hrozba obchodním zájmům.
Demonstrace byly výrazně podorovány zvenku tisícem planých slibů, řada lidí, kteří neměli režim v lásce se zvedla a šla protože uvěřili propagandě USA a Izraele o rychlé reakci. Jenže k té došlo až poté, co Irán bezpečně identifikoval věšinu potenciálně problematických lidí a v klidu dal do pohybu soudní procesy – a nepochybuju o tom, že se jejich obětí stavá i fůra lidí, kteří nikdy nikomu neublížili a přimotali se k tomu jen blbou souhrou náhod. Ale hlavní odpovědnost za tuhle situaci mají ti autorem článku zmiňovaní ochránci.
Letošní tanečky kolem Iránu nemají žádný racionální smysl, o účinnosti vojenských úderů měly tajné služby USA prokazatelně značné pochybnosti dopředu a jako v roce 1952 byly tyto pochybnosti opodstatněné. Jako jediný racionální důvod, proč doto Trump šel vidím možnost likvidace Izraele – o tom, zda by to byla či nebyla pro USA pozitivní změna se vedou polemiky po desetiletí. Prostě udělal co mu řekli a když se to tam sesype, ameriku to nic moc stát nebude.
Tyto země typu peršanů pod vládou fanatických ajatolahů bránící zuby nehty a vnucující lidem 21 století zákony platné před tisíci lety by se měly nechat tam kde jsou a co chtějí. Samozřejmě s luky a šípy které k té době patří. Za vyzbrojování těchto feudálních despocií moderními zbraněmi 21 století může mezinárodní bandita a terorista z Kremlu, který vyzbrojuje teroristy celého světa zbraněmi, které používají teroristé celého světa. A ten bordel který ti fanatikové působí ať si uklidí kdo chce. Car z RF má prachy a atomovky takže je v klidu. A ten zbytek ať se postřílí mezi sebou. Taky by rusko mohlo někdy vyrobit pro lidi na světě něco užitečného, než jen zbraně na zabíjení lidí.
Opravdu je vyzbrojuje jen Putin? Kdo třeba vyzbrojil nejlepšího kámoše a lidumila Husajna, aby mohl válčit s Iránem? Kdo vyzbrojuje Emiráty s jejich středověkým zákonodárstvím?